O pesimizmu a katastrofách
Ať žije pesimizmus a katastrofy! Po několika tisíciletém vývoji se lidstvo pracně dopracovalo do stádia, že den bez katastrofy nebo alespoň bez pesimistické zprávy je prostě nežádoucí!
Je k nevíře, jak si lidé zřejmě doslova libují ve vyhledávání takovýchto zpráv. Není dne, abychom se nedoslechli či nedočetli o nějaké katastrofě, nebo abychom ji dokonce nezahlédli. Všechna zpravodajská média dávají zcela jednoznačně přednost zprávám negativním, pesimistickým až katastrofickým, ať už jde o nepříjemnosti přírodní či lidské.
Jen namátkou – v létě bouře s krupobitím, přívalové deště a záplavy, v zimě závěje, vichřice, laviny – tedy přírodní pohromy. A v médiích je vše podáváno tak, jako by to bylo něco nového pod Sluncem! Musíme si konečně uvědomit, že člověk prostě nikdy nebyl, není a chvála bohu nebude pánem přírody. O tom krupobití či vánicích se ovšem ještě počátkem 20. století dozvědělo pouze blízké okolí postiženého místa a o zemětřeseních - třeba v Turecku – pak lidé v Evropě nemuseli vůbec vědět.
A jak se prezentují různé lidské životní nepříjemnosti. Klasickým příkladem je podávání informací o zdravotním stavu našeho prezidenta Václava Havla před lety. Lze chápat, že lékaři se po každé operaci obávají nějakých komplikací, ale bylo hned třeba používat obratů jako – „kritické dva až tři dny“, nebo – „pan prezident začne trénovat chůzi“! Jako by po operaci zapomněl chodit! A dokonce i veřejnoprávní televize po každé operaci Václava Havla musela přinášet zvláštní příspěvek o veškerých jeho chorobách snad od dětských spalniček - to nepotřebuje komentáře! Na druhou stranu ovšem ostře kontrastuje způsob, jak se nyní „informuje“ ve sdělovacích prostředcích o zdravotním stavu našeho současného prezidenta Miloš Zemana…
Nebo z jiného soudku. Když se náhodou objeví v kterémkoliv médiu nějaká optimistická zpráva, ihned musí být nějak zpochybněna. Při narození čtyřčat se hned vysloví pochyby, zda všichni novorozenci přežijí a budou v pořádku, když se někde povede vybudovat hezké hřiště či koupaliště, hned se začne spekulovat, zda byly dodrženy všechny zákony a předpisy a kde na to obec vzala. Je nepochopitelné, jak jsou právě takovéto informace preferovány a naopak je pochopitelné, že přispívají k všeobecné nespokojenosti celé společnosti.
Nevím, jak zjednat nápravu a upozorňuji, že nevolám po lakování na růžovo! Ale kdyby se provedl seriózní průzkum, určitě by z něho vyšlo, že lidé chtějí slyšet více zpráv pozitivních, než negativních. Novináři a zpravodajové by si prostě měli dát více práce ty radostnější události a příběhy najít, zmapovat a předat veřejnosti. Co na to říkáte?
