Čaroději a mágové 21. století
Popularita herců a různých celebrit se poměřuje i tím, jak často se vyskytují na televizních obrazovkách. Kam se však i ti nejpopulárnější hrabou na politology. Ti jsou tam i několikrát za den a je jich tolik, že i herců v seriálech je oproti nim hrstka.
Čím dál tím více se však dívám s nedůvěrou na tato vystoupení a postrádám jejich smysl. Předvádí se jako věštci a všeználkové a mě se vybavují představy kartářek a různých věštkyň téměř čarodějnic s mimořádně vyvinutou bradou s bradavicí a na ramenou s kocourem.
Vypadaly strašidelně až legračně, stejně tak jako ty jejich předpovědi. Patřili do pohádek, stejně jako ostatní postavičky od pekaře, rolníka, tesaře až po krále, pokud bych měl vyjmenovat ty z pohádky o soli nad zlato.
Zatím co pekařina se zdokonalila moderními pecemi, místo koní jsou traktory a kováři místo podkov po přeškolení opravují ty traktory, tak i ty čarodějnice a věštkyně prošly zřejmě vývojem včetně změny názvu profese a firmy.
Podstata však zůstala stejná, jen babu jagu nahradil vážně se tvářící Ferda či Vašek v saku.
No v tom saku sice někdy je, často je ale ve vytahaném svetru s vlasy vyčesanými do hára připomínajícím ty chlupy kočky čarodějnice, takže i v tom vzhledu je někdy minimální rozdíl.
Politolog to nemá lehké aby byl brán vážně, skoro by si zasloužil politování. Na jedné straně se tváří, že všechno ví, všemu rozumí a zejména ví, jak to bude, tedy ví co bude dělat vláda, prezident a nejen ten náš a naše vláda, ale současně neví jaká čísla budou tažena ve sportce, či jaký kůň vyhraje dostihy a snaží se i přes to na sebe upoutat pozornost.
A tak jako v té sportce je jen 49 možností, na dostizích ještě méně, tak i ty věštby politiků jsou limitované.
Jako na dostizích se ví, že vyhraje Šemík, pokud nevyhraje Hnědík, ale za jistých předpokladů může být v cíli první kobylka Šmudlenka, tak již před volbami se ví, že pokud nevyhraje strana Černá packa, tak vyhraje strana Tlustého macka s neparným rozdílem se stranami Ju i Ne, či Všehoschopných.
Politolog je denně několikrát v záři reflektorů, kde vykládá, nikoli karty, ale své věštby.
Jak se kdo s kým a proti komu spikne a jak to dopadne, i když to tak nevypadá. A pokud se divákovi zdá, že se nic nedozvěděl, tak se mu to nezdá, protože to co mu politolog řekne spočívá v tom, že to co slyšel, že řekl prezident, předseda vlády, ministr, že to tak vůbec není, že to sice řekl, ale, že určitě myslel něco úplně jiného a od toho on tady je, aby divákům vysvětlil, aby je poučil, že to co slyšeli v projevu sice bylo řečeno, ale úplně něco jiného bylo myšleno.
Nyní už jen zbývá, představit si opět tu píseň z uvedeného filmu Pekařův Císař a Císařův pekař, kde se zpívá, že ten umí to a druhý ono a jak všichni dohromady dokáží mnoho a doplnit to slokou o politolozích, že ti vědí i dohromady prd.
Jak jsem naznačil, obešel bych se bez těchto všeználků, ale zajímalo by mě, čím to je, že zatím co v pohádkách čarodějové byly většinou ženy, tak v politologii naprosto chybí a při tom schopnost povídat dlouho a o ničem přece i ženy mají.