Loučili jsme se s přáteli na letišti v Austrálii. Ten den v roce 1991 spadlo někde jedno z letadel Nickyho Laudy. Než se vysvětlilo, že to byla technická závada, světem se šířily zprávy o teroristickém činu. Proto jsme viděli na melbournském letišti policisty se samopaly. Také odbavení cestujících bylo přísnější. To jsem poznal záhy, bohužel na sobě. Jumbo do Frankfurtu nad Mohanem čekalo. Nikoli jen ono. U schůdků do letadla stáli dva policisté. První, koho si vybrali na kontrolu, jsem byl já.
„To se dalo čekat, zaslechl jsem. Moji kamarádi postupovali bez nesnází do letadla. Který z nich to řekl, jsem nepoznal. Ukazoval jsem pas a palubní lístek. Australský policista vypadal jako malajský občan. Byl přísný, ale zdvořilý. Bohužel jsme si vůbec nerozuměli. Neuměl česky. Všichni dávno nastoupili do obrovského letadla a já stál pořád dole u schodiště. Stále něco hledal v seznamu, díval se do něj a z něj na mne.
„German?“ ptal se mne několikrát.
„No, Czech“, opakoval jsem. Díval se do mého pasu. Moc se mu nelíbil. Nedivil jsem se.
Změnili jsme se ze socialistické republiky na Českou a Slovenskou federativní republiku. A pas byl nečitelný. Ten policista nevěděl, odkud jsem.
„Czech, Czech“, opakoval jsem a on stále: „German,German!“ Abych mu přiblížil mou vlast, řekl jsem něžně:
„Prag, Prag!“ nepochopil. A tak jsem udělal ve vzduchu kruh a tečku uprostřed. „Centrum Europe“, vysvětloval jsem marně. Opakoval po mně tiše Europe, Europe a nahlas stále říkal: „Júrop, Júrop!“
„Nou júrop“, opravoval jsem ho, „Europe! Evropa jako Europe!“ byl ze mě nervózní. Letadlo už mělo odlétat a já to zdržoval Pořád mlel:
„German, German!“ Při tom se díval do toho svého seznamu.
Náhle jsem přišel na spásný nápad, jak mu vysvětlit, odkud jsem. Protože měl na svých malajských očích kulaté lennonky, byl jsem přesvědčen, že je intelektuál.
„Prag, Prag!“ zopakoval jsem zvesela.
„Franz Kafka!“ dodal jsem triumfálně.
„Franz Kafka?“ divil se policista a kroutil hlavou. Ukázal na mne a ptal se:
„Jozéf Fouzék!“ Abych mu vysvětlil, že nejsem Franz Kafka, sáhl jsem si na hrdlo:
„No já ne Franz Kafka, ten je mrtvej! Kaput! Já, Josef Fousek!“
Policisté si povídali a ten druhý někam telefonoval, přikývl a ukázal, abych nastoupil do letadla. Letuška mne vedla na místo a cestující mne udiveně pozorovali. Mysleli určitě, že jsem nějaká veliká šajba, když kvůli mně tak dlouho čekalo jumbo.
Až během letu, někde nad Indickým oceánem, se mne Jirka Krampol zeptal, co se vlastně na tom letišti stalo.
„Ale, ten policajt byl bývalý boxer, a tak jsme si vyprávěli, jestli údery do hlavy nechávají následky. Jirka vzápětí dodal: „Pepo, takže jste se shodli!“
Problémy v Melbourne