Piknik na břehu Bajkalu
Jednou za čas se mi podařilo navštívit lokality něčím zajímavé a součástí těchto toulek bylo často i seznámení s místnými specialitami. Do paměti se mi zapsaly nejen nevšední pochoutky, ale i místa a způsoby, jak se podávaly. Ochutnal jsem tak kus-kus v Tunisu, v berberské restauraci, vyhloubené v zemi, paellu na Ibize pod volným nebem nedaleko Magnetické hory, živánskou na Medvědí louce v Tatrách, brambory, vařené v mořské vodě na Gran Canarii, ale do paměti se mi nejlépe zapsal svérázný „piknik“ na břehu Bajkalského jezera. Zajímavé, že z honosného pikniku pod staletými platany loveckého zámku synů Marie Terezie v Laxenburgu si nepamatuji vůbec nic, byl tak obyčejně evropský.
Dlouhé roky jsme spolupracovali se Sibiřským oddělením Akademie věd SSSR, se Sibiřským energetickým ústavem v Irkutsku, kousek, coby kamenem dohodil od legendárního Bajkalu. Cílem mé poslední cesty na Sibiř v roce 1988 byla účast na tzv. letní škole matematiky, která se konala přímo na břehu jezera v Listvjance, malé osadě, východisku mnoha návštěv tohoto divu světa. Leží přímo u tzv. Angarských vrat, v místě, kde legendární Angara, řeka bez pramene vytéká z Bajkalského jezera.
Angarská vrata ze Štítu Čerského
Nechť vás název škola neplete, byla to malá regulérní světová konference, zaměřená na aplikovanou matematiku. Našim dočasným domovem se stal místní hotel, jak jinak, Bajkal.
Hotel Bajkal
Být u Bajkalu a neseznámit se alespoň letmo s tímto nádherným výtvorem přírody, to by se nedalo odpustit. Náš první půldenní výlet směroval na jih, jen tak bez konkrétnějšího cíle. Hostitelé nás nalodili na tzv. malou expediční loď AV SSSR, Burevestnik. Pobřeží je všude romantické, scenerie kratičkých pláží se střídají s útesy obrovských skalních útvarů, místy protkaných tratí někdejší BAM – Bajkalsko-amurské magistrály, která po dostavbě Irkutské vodní elektrárny, která způsobila vzedmutí hladiny jezera asi o 1 m byla vyřazena z provozu a nahrazena tratí novou. Po hodinách plavby jsme zakotvili v malebné zátoce.
Zátoka
Vystoupit z lodi se ukázalo trochu složitější, představovalo menší sportovní výkon, průkaz dobré rovnováhy. Neobvyklým prostředkem je asi 25 cm široké prkno, přehozené z boku lodi na zem, pobité dřevěnými příčkami z latě. Ti šikovnější a odvážnější po něm hrdě odkráčejí k zemi, těm méně zdatným se ze všech stran dostává pomoci.
Opustit palubu není tak jednoduché
Až jsou opět všichni na pevné zemi, piknik se může připravit, napřed je nutno založit ohník, na pořádnou větev, opřenou o náležité kameny se pověsí kotlík. Hlavním chodem bude vařená ryba, spíše přesnídávková rybí polévka, pověstný bajkalský omul, místní představitel lososovitých. Ryby nachytala posádka už zrána, hostitelky přivezli vše potřebné, zeleninu, koření, sůl…
Ještě se můžeme porozhlédnout po okolí, břehy Bajkalu jsou různorodé, přístupné pláže střídají strmé břehy.
Bajkalské pobřeží
Než se oběd uvaří, podává se studený předkrm, co jiného, než omul. Ale nejprve malý aperitiv. Pro ty, kdož dávají přednost nápojům osvědčeným a známým kalíšek (spíše sklenička) vodky, asi 100 gr – tu i jinde v Rusku se lihoviny měří na gramy, 100 gr = 1dcl. Pro ty odvážnější, pro experimentátory „spirt dlja pitia“, asi sibiřská specialita 95 procentní líh. Proč tak silný vám obratem místní vysvětlí: vody je všude v tajze dosti, k čemu se s ní nosit. Současně vás poučí jak tento ohnivý nápoj pít; méně zdatné při přidusil. Připravíte si sklenici vody, do úst naberete hlt špiritusu – pozor, nepolykat – a spláchnete vodou. Poděkoval jsem, odmítl, zůstal u osvědčené vodky. Ještě mě poučili, žádáš-li o nápoj, nehrň to ze sebe, neukvapuj se, trochu zauvažuj: 100 gram mávo, 200 mnogo, davaj dva raza 150 !
Vaří se oběd
Piknik může naplno vypuknout. Nejprve se podává jako předkrm studený omul, nakrájený na kousky, hostitelky pamatovali na chlebík, citron k pokapání, cibuli. Úprava tak trochu připomíná sardinky v oleji, je chutná, i když trochu neobvyklá. Zajímám se, jak se tato pochoutka připravuje, jakým olejem se konzervuje. Místní se na mne hezkou chvíli nechápavě dívají, potom kdosi přece jen pochopí smysl mé otázky. Zasměje se: je to jednoduché, rybu vylovíš, usmrtíš, vyvrhne, nakrájíš, podáváš! V žaludku se mi cosi nebezpečně pohnulo, rychle žádám o hlt „spirtu dlja pitia“, po chvilce spolehlivě nastolí narušené ekvilibrium v mých vnitřnostech.
Hlavním chodem je vařený omul, chutná jedinečně bez vodky, po vodce i po „spirtu“, hlavním nápojem je voda z Bajkalu, vždyť je to největší světová nádrž nejčistší pitné vody (kontroverzní celulózka je až na druhém břehu, vzdálená asi 40 km). A pro zájemce vodka i „spirt dlja pitija“.
Vracíme se v podvečer, Angara nad Litvankou nám ukazuje jednu ze svých mnoha tváří, tu vlídnou.
Jedna z tváří Bajkalu
Zítra nás čeká výlet na sever, i na ten vás časem pozvu.
Poznámka: Obrázky byly snímány na diapozitiv a později přefotografovány na digital.
Imrich Lnecz
Další články autora: