Nejrozšířenější jméno místní v Čechách a na Moravě jest „Lhota“. Čítáť se v Čechách 201, na Moravě 49 (v celku tedy 250) míst toho jména. Největší počet Lhot připadá v Čechách na bývalý kraj táborský, totiž 54. Dále na : Čáslavský 25, Písecký 19, Králové Hradecký 18, Jičínský 17, Plzeňský a Pražský po 13, Budějovický a Chrudimský po 12, Boleslavský 10, Litoměřický 5, Žatecký 2 a Chebský jednu. Mimo to máme v Čechách 46 Lhotek, a na Moravě 10 (v celku 56). Lhotic v Čechách 6, na Moravě 2 a po jednom Lhotsku. (Mimo to v Čechách Lhůty, Lhotečka Lhotče, Lhovice, Lhůtě aj.) Po Lhotách rozšířeny jsou „Újezdy“ (v Čechách 70, na Moravě 20). Újezdce (Čechy 15, Morava 1). Oujezd (Čechy 8) a Oujezdec (Čechy 3). Na Moravě čítáme ještě 21 Nových vsí a 3 Staré, Podolí 12, Louček 11, Louk 7 a jedny Loučky, jakož i 7 Babic a tolikéž Březin.
Zvláštnosti řek
K zajímavým zjevům na naší zemi patří i mnohá řeka.
- Tak jest na příklad v Alžírsku (v nejsevernější části Afriky) říčka, jejíž voda jest černá jako inkoust, a lze prý jí skutečně jako inkoustem psáti. Říčka ta pozůstává ze dvou potoků. Jeden má vodu železitou, ve druhém jest obsaženo mnoho kyseliny tříslové. Na místě, kde oba potoky stékají do hromady, začíná voda býti úplně černou.
- V jihoamerické republice Kolumbii jest řeka zvaná Rio de Vinoge, po česku asi: řeka octová. Voda její má prý chuť zrovna jak ocet. –
- Čínou protéká řeka Hoang-ho, zvaná též „pohromou Číny“. Již několikrát změnila svůj tok, a udělala si nové řečiště, a to vždy tak náhle, že odplavila celá města a vesnice i s obyvatelstvem, kteréž se nemohlo zachrániti. Úrodná a ohromná rovina, kterou řeka ta protéká, jest málo obydlena, poněvadž tu nikdo majetkem i životem není jist. Dovední inženýři již kolik let marně se snaží břehy této řeky upraviti. –
- Mnohé řeky mají tu zvláštnosť, že náhle pod zemí zmizí, a nikdy více nepřijdou na povrch. Jsou to řeky na blízku moře. Pod zemí vtékají do hlubiny mořské. Jiné řeky náhle se ztrácejí pod zemí, a daleko odtud zase ze země vyvěrají. Tak ku př. u nás na Moravě Punkva u Sloupa.
Dlažba měst moravských
Dlážďka náměstí a ulic moravských započala dosti záhy. Tak roku 1346. jest poznačeno v účetních knihách města Brna, že se na dlážďku široké ulice dvě marky platilo a roku 1348., za vydláždění ostatního města 16 marek stříbra zapravilo. Stavba „židovské brány“, která roku 1351. začala, stála 118 marek. Na místě této brány zbudována byla brána „Ferdinandova“. – Dále zajímavo jest, že roku 1351. ponechal markrabě Jošt městu Olomouci výnos celého mýta, aby si vydlážditi mohlo své ulice a náměstí.
Z Obrázkového časopisu zábavného a poučného pro lid „Náš domov“, ročník I., z roku 1892 vybrala Vlasta Vrlová