MÁME PANA PREZIDENTA Sobota 28. ledna. Napětí, nervy, očekávání, sledování televizních přenosů od rána do večera, drnčící telefony, nedočkavost. Ta se nejvíc projevila kolem 16ti hodin, kdy údajně mělo být spočítáno množství hlasů, už trochu prozrazující kam se volby ubírají. Napětí však nepolevovalo. Hodnoty vyskakující na svítící tabuli se zprvu plus mínus pohybovaly dost blízko podobným cifrám. Ale jak čas ubíhal, přece jen pomalu hlasy přibývaly na jedné straně. Radost v „generálském štábu“ byla nezměrná. Čs. televize byla celou dobu přítomna a pilně divákům nabízela reportáže z pódia, kde se budoucí prezident setkával a zdravil s gratulanty a návštěvníky. Všichni byli s jásotem vítáni i davem pod pódiem, kde bylo na tisíc lidí. Nejvíce snad prezidentka Slovenska Zuzana Čaputová. Objevila se s gratulací nečekaně. Však její bývalý volební tým nyní pomáhal k vítězství Petru Pavlovi. Líbilo se mi, když je generál Pavel jednotlivě přestavoval, že jsou to všechno mladí lidé.
Máme nového prezidenta. A je to radost, kterou sdílím, i když můj favorit byl Pavel Fischer. Aspoň že se umístil hned na čtvrtém místě za třemi oficiálními (dle průzkumů), jimiž byli Petr Pavel, Andrej Babiš a Danuše Nerudová. Ovšem nyní zde píši o druhém kole, kde byli vybráni za soupeře Petr Pavel a Andrej Babiš. Čas dvou týdnů mezi prvním a druhým kolem vyplnily slovní bitky, v níž se ovšem bil v prsa především Andrej Babiš. Lidé znají jeho způsoby v „debatách“. Dostane otázku, která se mu nelíbí a okamžitě zavede řeč jinam. Hlavně na to, co udělal ON pro nás, pro lidi. Hezky to vystihuje vtípek, běžící na FB. Otázka zní kolik má kočka uší. Zatímco Pavel odpoví dvě a tím to končí, Babiš vyjmenovává, co všechno jeho hnutí ANO pro kočky udělalo dobrého včetně slev na jízdném, podpory v nezaměstnanosti a podobné blbiny.
První duel, který jsem viděla na CCS Prima News byl přímo k popukání. Na jedné straně seděl rozvážný muž, který klidně odpovídal na otázky a straně druhé rozdivočený šašek, který prskal jednu nesmyslnou lež za druhou, osočování a vychloubání co dobrého dělá ON. Taky se držel osvědčeného způsobu jak nejlépe na ovce – strašení a teď válkou, kterou na lidi chce vrhnout jeho protivník, zatímco on je za mír. To opakoval nesčíslněkrát, až mu moderátor několikrát připomínal, že to už jsme od něho slyšeli. Z druhé a dalších debat jsem si poslechla už jen části, protože se opakovalo stále to samé.
Výsledek už znáte. Máme nového prezidenta, za kterého se snad nebudeme muset stydět. Z Hradu odejde, resp. bude odvezen či odnesen mstivý zlodědek, jak se mu často říká a to i se svými kriminálem zapáchajícími poskoky. Mohla bych pokračovat, ale to by nebyl článek, ale kniha.
Nakonec patří dík všem, kdo šel volit. Účast byla mimořádná. A to i v zahraničí, kde musejí lidé za volebním místem cestovat často stovky až tisíce kilometrů. Pro zajímavost. Zatím co v České republice získal Petr Pavel 58,32 procent hlasů, Andrej Babiš 41,67, Češi v zahraničí dali Pavlovi 95,21 a Babišovi jen 4,78 procent hlasů.
Z celých voleb jsem měla pocit čehosi radostného. Jakýsi závan pěkného jarního dne, kdy se vyčistí náš krásný Pražský hrad.