Ano, mají pravdu cizinci, co se jí učí a říkají jak je těžká. Ale krásná a bohatá!
Nedávno jsem poslouchala rozhovor s naším předním odborníkem na jazyk český dr. Karlem Olivou. Téma bylo stejné jako v SeniorTipu: Proč je v současnosti zaplevelován český jazyk anglickými a jinými zpotvořeninami. Odpověď nebyla jednoznačná. Z velké části je to způsobeno lavinou technických novinek, které se na nás řítí ze všech stran. Mnohé nemají v češtině pojmenování. Možná ho časem získají, možná se uchytí název technického výrobku. Každopádně dr. Oliva uklidňoval posluchače, že čeština se umí s takovými jevy vypořádat. Něco přijme, něco ne. Přiznám se, že mě to úplně neuklidnilo. Ono totiž nejde jen o technické novinky. Naše venkovská mrňavá samoobsluha zvaná penny přímo hýří cizokrajnými názvy potravin.
O vánocích při hezkém rodinném setkání padla řeč mj. na cizí jazyky. A jedna mladá dáma nabídla k diskuzi svůj názor: čeština není moc bohatá řeč, bohatší je angličtina. Zeptala jsem se, proč si to myslí. No, já tedy neumím moc anglicky, ale Jarda anglicky umí a říkal, že angličtina má nejvíce slov.
To asi ano, ale to neznamená, že je nejbohatší. To je asi jako kdybys řekla, že nejkrásnější je louka u rybníka, protože tam roste nejvíce kopřiv. A hele, zeptej se Jardy, jak se řekne anglicky maminečka, miminečko, dcerunka, tatíček, taťulda, podkověnka, flintička, nebo poprchává či připočůral jsem se.
S láskou vzpomínám na svého dobrého kamaráda Čechoaustralana Bořka Šindlera. Opustil tento svět před několika lety v požehnaném věku 95 let.
Časopis VĚSTNÍK Sokola Sydney se v každém čísle pyšnil jeho články právě na téma bohatost češtiny. S Bořkovým odchodem odešel i Věstník. Naštěstí mám některé výtisky uschované a tak jsem do nich zrovna znovu nahlédla. A znovu jsem se zatetelila radostí nad jeho psaním. A to nebyl žádný jazykozpytec, ale právník.
Můj další australský kamarád, velký český vlastenec (ano, ti jsou hlavně mimo naši republiku), se jednou rozplýval nad tím, jací jsou Slované vzdělaní už od dávnověku. V době, kdy u nás Jan Hus češtinu vylepšoval, modernizoval (viz např. nabodeníčka), hledali Angličané teprve svůj jazyk a museli si vypomáhat latinou, stejně jako Francouzi, Španělé aj.
V každém případě jsem ráda, že umím dobře česky a považuji svůj jazyk za poklad.