Chvála krize a recese
Uslyší-li normální člověk slova krize a recese, téměř zcela jistě se otřese, nebo mu alespoň naskočí na těle husí kůže jak struhadlo. Když pak navíc před ta dvě otřesná slůvka připojím slovo chvála, pak si asi mnozí významně zaťukají na čelo. Ale na to jsem si už dávno zvykl.
Už to, v jakém pořadí budu ty dva děsivé fenomény chválit, si žádá vysvětlení. Co se týče míry děsivosti, bylo by logičtější použít obvyklou ekonomickou gradaci od recese ke krizi, já ale dávám přednost postupu podle stáří slova a vlastně i podle abecedy. Navíc musím vážené čtenáře uklidnit a prozradím, že samozřejmě se více zaměřím a více slov a argumentů pro chválu těchto dvou fenomenů snesu na recesi než na na krizi.
Slovo krize je původu řeckého a původně se jím obecně označoval rozhodující moment, obrat či vrcholné období překonávající největší těžkosti, vlastně tedy jakákoliv těžká, leč přechodná situace. Všichni dobře víme, že krize může nastat v jakékoliv životní situaci jedince i celé společnosti, v jakémkoliv vztahu, vývoji či vědním oboru. Prostě – krizi můžeme spatřit, kam jen pohlédneme. Krize společenská, ekologická, ropná, energetická, diplomatická, politická, vládní, sociální, mezinárodní… Ale také krize osobní, manželská, krize středního věku nebo krize jako rozhodující fáze nemoci. A že nám hrůzu nahání a je tedy zcela nechvalitebná zejména krize hospodářská, za to mohou jednak miliony nenasytů všech odstínů a pak také ekonomové, kteří se v tom marastu neustále nimrají! (To jsem jim to nandal, co?)
A přitom i na krizových situacích lze leccos chválit. Jako jeden příklad za všechny je možno uvést krizi jako jednu ze základních složek všech literárních dramat, bez níž by nevznikla vrcholná díla světové literatury a dramatu. No – nakonec krize manželská a krize středního věku jsou také velmi hledanými, a tedy chvályhodnými tématy umění všeho druhu, a že takové sladké usmiřování po manželské krizičce nemusí být k zahození, to snad poznal téměř každý. A teď hurá na chválu recese.
Slovo recese pochází z latiny, je tedy jen nepatrně mladší než slovo krize a je to vlastně pouhé synonymum pro ústup, ústupek a pohyb zpět. Ve všech chytrých slovnících pak nacházíme pouhé dva významy tohoto slova. Nejprve se musím vyrovnat s tím problematičtějším. Takže - s prominutím – hospodářská recese je definována jako pokles reálného hrubého produktu po několik čtvrtletí za sebou. V novinách se v tomto případě objevují poplašné zprávy o jakýchsi červených číslech a, jak známo, červená barva dráždí nejen býky! Pro nás spotřebitele je pak recese zajímavá zejména tím, že ceny při ní mohou – kupodivu – jak stoupat tak i klesat! Dále snad nemá cenu to pitvat.
Recese ale také znamená výstřední žert, a tak doufám, že po přečtení těchto posledních slov kdekdo s úlevou zjistí, že se konečně dostávám ke svému, a doufám že i ke čtenářovu šálku kávy. Zde opět nostalgicky zabrousím do svého vzdáleného mládí, neboť slovo recese patří do množiny cizích slov, která jsem nadšeně a bez jakýchkoliv potíží přijal velmi brzy do svého slovníku. Samozřejmě se jednalo o recesi, kterou jsme poznávali prostřednictvím báječných knížek Jaroslava Žáka, ať už z prostředí trampského či zejména studentského a také z filmových veseloher.
A na samý závěr si dovolím popsat jednu naši studentskou recesi asi z poloviny padesátých let 20. století. Tahle příhoda by se jistě hodila do jedné z minulých chvál o hospůdkách, ale vzpomněl jsem si na ni až nyní.
V nejmenované hospůdce poblíž Albertova jsme „jednou“ takhle odpočívali po namáhavém studiu. Bylo nás pět jak v Poláčkově skvělém románu a každý z nás měl v sobě jen asi dvě pěnící „zrzavé vody“, tehdy bratru po 1,40 Kčs. Je známo, že číšníci nikdy nejsou rádi, když za celý stůl platí jeden člověk, ale měli jsme ty čárky zapsány na jednom lístku, tak neměl nárok. Spočetl to, přijal bankovku, profesionálně zachrastil mincemi v kapse a docela se zděsil, když náš platící kamarád si nechal vysázet na stůl nazpět drobné do pětníku! Pan vrchní nevěřícně zakroutil hlavou, obrátil oči v sloup a znechuceně odcházel. Tu ho ale náš recesista zavolal zpět a mával tehdy papírovou pětikorunou. Číšníkovi se rozjasnila tvář, přijal bankovečku s díky a hlubokou úklonou. a teď přišlo recesní finále. Kamarád s ledovým klidem pronesl – “pane vrchní, přineste mi, prosím, troje Partyzánky a sirky!” Číšníkovy grimasy by stály za zaznamenání na filmový pás. Jedny cigarety tehdy stály 1,60 Kč a zápalky 20 haléřů, což je poslední „nevysvětlitelné“ vysvětlení.
Co dodat? Správně natočené pivo abys tehdy pohledal, byli jsme študáci, korunek nebylo nikdy dost a zda to byla chvályhodná recese, to ponechám na laskavém posouzení čtenářů.