Pokud jsem už dávno neprošvihl ten správný okamžik, tak zcela jistě se nezadržitelně blíží chvíle, kdy budu muset tento seriál Chvál buď ukončit, nebo alespoň nějak modernizovat. Nebudu tedy odkládat na zítřek, co lze udělat dnes a hned se o jakousi inovaci pokusím, i když tuším, že to nebude snadné. A i když to bude opět chvála velmi osobní, musí to být alespoň někdy chvála něčeho naprosto originálního, co dle mého „skromného“ názoru ještě nikdo nikdy a nikde nechválil. Už to vidím, jak se kde kdo chytá za hlavu, jaký nesmysl jsem si ke chválení vybral. Ale nešť a hurá do toho!
Takže, co je na spojení těchto dvou liter – ex – zajímavého a potažmo chvályhodného? Začít musím velmi nenápadně. Ačkoliv vlastně neexistuje jediné české slovo, které začíná těmito písmeny, přesto v oficiálních Pravidlech českého pravopisu nacházíme téměř 140 slov, která začínají na ex-. Přitom je jasné, že na příklad v latině takových slov budou určitě stovky a přešly snad do všech světových jazyků. I v našem nejjednodušším Slovníku cizích slov zaujímají slova začínající písmeny ex- asi deset stran. A to nemůže být jen tak, to vše jasně hovoří pro opravdovou exkluzivitu těchto slov! Hned samotná ta dvě písmena ex mohou být např. i příslovce – a ne ledajaké. Vždyť se jím jistě velmi chvályhodně vyzývá k vypití sklenky či poháru až do dna! Ex - může hrát roli předložky a ještě častěji předpony. Na příklad jako známé –ex libris, nebo exministr. Často se pak jedná o slova velmi exkluzivní - excelence, exotika a exil. Původně jsem tento fejeton nazval - Chvála veškerého - ex -, ale pak jsem si uvědomil, že to nesmím přehánět. Vždyť také existují velmi nepříjemná slova jako na příklad exekuce, exitus či některá jiná, doslova velmi nelibě zavánějící, která netřeba vysloveně uvádět explicitně, neboť to jsou pouze výjimky potvrzující pravidlo. A těmi se samozřejmě zaobírat nemíním. Konkrétní chválu bych si tedy dovolil zaměřit na převládající množinu slov, která si ji opravdu zasluhují. A protože jich je habaděj, vybral jsem si jen pár těch nejchvályhodnějších – tedy alespoň dle mého názoru.
Jako první je to experiment – slovo, které v sobě skrývá lecjaká tajemství. A ta má člověk od nepaměti velmi rád. I když experimenty provádějí většinou opravdoví experti, tedy odborníci a znalci na slovo i leccos jiného vzatí, přesto při pokusu se téměř nikdy neví, jak dopadne, neboť je to vlastně činnost s často velmi pochybným výsledkem. Jako důkaz je možno uvést hned prvního velkého experimentátora, ať už to byl kdokoliv, který při Velkém třesku na počátku všeho zcela jistě nevěděl, k jakým koncům svět za těch pár miliard let dospěje, i když snad byl vševědoucí! Při stvoření Adama a zejména pak Evy jakbysmet! Ale ruku na srdce, nejsou právě ty záhady a nejistoty při jakémkoli experimentu a vlastně v celém našem žití naprosto nezbytné a tím i chvályhodné? Vždyť mít ve všem, vždy a naprostou jistotu – jaká by to byla nuda!
Extempore je další pozoruhodné slovo, které musím zařadit do kategorie exkluzivně chvályhodných. Jakožto nečekaná, nepřipravená, příležitostná poznámka s hlavním tématem často nesouvisející bylo, je a bude vždy nepřekonatelným osvěžením každé debaty a často jedině díky extempore herců chodíme do divadla na stejný kus třeba desetkrát!
A nakonec – exhibice. Toto pro mne velmi chvályhodné slovo mě lákalo už v době, kdy jsem ani neznal jeho přesný význam. Už v dětství jsem rád předváděl různé kotrmelce a jen o pár let později pak stojky třeba na plovárně, ale i na místech zcela nepatřičných, na příklad v biografu před plátnem! Bohužel i bohudík už asi nežije příliš mnoho pamětníků těchto mých exhibic a pomalu nastává doba, kdy si je nebudu pamatovat ani já sám, nad čímž samozřejmě nejásám. Ale - c´est la vie! Dum spiro spero – i když vysychá mi pero!
Takže – vraťme se k našemu ex jakožto k jakémusi chvályhodnému příslovci a připijme mu ještě jednou na ex! A ještě něco – tentokrát se vůbec neodvažuji spočítat, kolikrát zde bylo to spojení – ex - použito…
Chvála Ex