TROJZUBEC
Strom k dosažení dlouhověkosti potřebuje mnoho podmínek. Nejhůře na tom jsou městské stromy mající prostor, dostatek světla a tak rostou rychle. Neumí se ale bránit, nevytváří společenství jako v lesích a navzájem si nepomáhají. Ovlivňuje je nevhodné prostředí, člověk který mu neustále ořezává větve a ta psí moč. O něco lepší je situace v parku, ale jsou tam převážně stejné druhy ani tam nevytváří společenství, které si dokáže vzájemně pomáhat. K dlouhověkosti stromů je nutný pomalý růst a tak i v parku lze najít jedince vyššího věku. Také záleží na druhu stromu i když v loňském roce stromem roku byla 75letá jabloň stále plodící. Rok před ní to byla borovice a letos 700let stará lípa. Spojuje je jen to, že rostou osamoceně.
V Petrovicích na Ústecku nedaleko hranic s Německem roste osamocen modřín opadavý. Říká se mu trojzubec, protože jeho koruna kdysi dávno se rozdělila a připomíná trojzubec. Podle místní pověsti rozdělení způsobil blesk, ale odborníci tomu nakloněni nejsou. Není dokument, který by ho ukázal v mladém věku. Také jeho parametry a věk je odhadnut. Pne se do výšky 28 metrů, jeho obvod je kolem 638 cm a věk 255 let. Prostě starý krasavec. Chodíme tam k němu často. Na jaře se ptáme jak přežil zimu a povzbuzujeme růst nového jehličí. Sledujeme, jak se mu daří během léta a na podzim mu přejeme klidný a nerušený zimní spánek.
Je velmi fotogenický a tak dá práci vybrat tu jednu nejlepší fotku. Na podzim už ho nefotíme, je stejně smutný jako my a všichni se těšíme na jaro a doufáme, že se zase všichni setkáme.
