Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lenka,
zítra Petr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Krása uniforem
 
Po bedlivém uvažování jsem dospěl k závěru, že muži milují uniformy a ženy milují muže v uniformách. I když to není tak docela pravda, protože i my, jak mladí uhrovití mladíčci, tak dědové jednou nohou v hrobě, se kocháme pohledem na ženy v uniformách.

Mně totiž dokonce dodnes, navzdory stářím skomírajícímu zraku se tento rozzáří a čelo se mi orosí pohledem na mladou zdravotní sestru v nažehlené uniformě s bílým čepcem na hlavě. S hanbou se musím přiznat, že i cupitající jeptišky se sklopenými zraky, v jejich černých, po kotníky dlouhých sukních ve mně vyvolají zvědavost co se asi pod nimi skrývá. Nejvíce mne ale vzruší pohled na čínskou vojenskou přehlídku.

Pohled na nekonečné, naprosto mistrně vyrovnané řady stejně velkých příslušnic Čínské lidové armády pochodujících do rytmu “Razkvětaly jabloni i gruši,“ je podívaná na kterou do smrti nelze zapomenout. Tyto vojandy oděné v běloskvoucích uniformách a téměř nemravně krátkých minisukních, v bílých rukavičkách svírajících vražedné samopaly a ve vysokých černých kozačkách, vzorně salutující přestárlým pohlavárům, mají na mne neskutečný dopad. To se mi v mžiku zrychlí tep takovým způsobem, že se polekám, že to bude můj poslední pohled vůbec a začnu vyluzovat zvuky podobající se vytí australského domorodého psa dinga v době páření. Když jsem tuto přehlídku pozoroval nedávno na You tube, žena Máňa přiběhla do pokoje s obavami zjistit jestli jsem se náhodou nezbláznil.

Na tom samém kanále můžete také shlédnout ruskou vojenskou přehlídku, která probíhala v rámci oslav 70 let od konce druhé světové války. Ruské, zrovna tak anglické a nakonec i americké uniformy z těchto let byly tak ošklivé, že pochybuji, že se mnoha ženám rozbušilo srdce.

Zvláště ty vatované zimní ruské bundy a ušanky nebyly nic krásného. Nicméně věřím, že byly v zemljankách užitečné. Pakliže se ženám zrychlil dech tak to bylo spíše nad tím, že dostaly čokoládu, cigarety nebo letmý polibek.

Avšak nyní i čínské a ruské uniformy jsou elegantní a pochodující obránkyně Putina v nich vypadají dobře. Přesto, že se mi pochodující důstojnice líbily, pohled na ty bodré slovanské tváře a nevyrovnané řady ve mně nevyvolaly žádné zvířecí zvuky. Spíš jsem se zachvěl při pohledu na ruskou bojovou techniku, která by zmáčknutím knoflíku smetla se zemského povrchu všechny půvabné vojandy ve slušivých uniformách.

Jako mladý, neduživý a poměrně nevzhledný chlapec jsem si uvědomil, že bez uniformy ze mne zůstane navěky starý mládenec. Proto jsem prahnul
 
 
po získání zaměstnání, ke kterému by uniforma patřila. Ne všechny jsou totiž tak krásné, že o vás bude mít neutuchající zájem krasavice přiměřeného věku. Například zahrávat si s myšlenkou stát se metařem by bylo zajisté naivní. Vojenská uniforma v letech mého mládí mladé ženy spíše odpuzovala, protože se vědělo, že důstojníci z povolání byli povětšinou charabelové na mozek a tudíž žádné terno. Totéž platilo i o uniformách příslušníků veřejné bezpečnosti. Zato uniforma letců, to bylo, panečku něco!

Viděl jsem to na vlastní oči, když o několik let starší kamarád se promenádoval po pražských ulicích ve slušivé bleděmodré uniformě vojenského pilota. Co toužebných zraků mladých i ne tak mladých žen na něm spočívalo! To ve mně vzbudilo zájem se rovněž stát pilotem. V životě jsem sice jednou, bledý hrůzou, letěl z Prahy do Brna, ale domníval jsem se, že strach by mně na vojenské akademii vytloukli z hlavy.

Moje anabáze být přijat na akademii trvala strastiplné tři dny. Neuspěl jsem. Pokřivená nosní přepážka a ploché nohy zavinily můj nezdar. Představa modré uniformy s odznakem zlatých křídel se rozpadla jako domek z karet.

Dlouhá léta jsem trpělivě žil bez uniformy. Uvědomil jsem si, že i bez ní může člověk s trochou štěstí najít ženu svých snů. Ženu, které bude úplně fuk, jestli muž má na sobě uniformu nebo ne. A jako vnímavý člověk jsem si také uvědomil, že ty ženy, kterým na uniformách nezáleží, jsou ženy, které nejsou povrchní a jde jim o víc než o nažehlenou bílou uniformu člověka, který sice vypadá elegantně, ale mezi ušima má vzduch…

Ale stejně jsem se nyní ve výslužbě k uniformě dostal. Máte zde neklamný důkaz. Jestliže je natolik slušivá, že i ženám v pokročilém věku, babičkám, ba i stařenkám, pohledem na nositele zvlhne zrak, nu to záleží jenom na vás. Já jsem ale na ní hrdý.

 

Teď však nastal čas se jít podívat na vojenskou přehlídku branných sil Papuánců. Doufám, že se při ní budou držet tradic a vojandy budou pochodovat s nahoře bez. To se, panečku budou dělat bubliny u nosu!
 
Ivan Kolařík
 
* * *
Koláž v anotaci Anny.cz

Zvukový záznam Ivana Kolaříka - Vyprávění v ČR 2  v pořadu Tisíce příběhů
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 15.09.2021  08:22
 Datum
Jméno
Téma
 15.09.  08:22 Vesuviana díky
 05.05.  08:17 ČÁRYFUK Ivanovi
 17.04.  18:31 Von
 26.03.  18:50 Václav
 26.03.  16:19 olga janíčková
 26.03.  13:51 ČÁRYFUK
 26.03.  08:27 Von
 26.03.  07:35 Václav Pokorný
 26.03.  07:03 Ivan
 26.03.  07:01 Ivan Caryfukovi
 26.03.  06:34 ČÁRYFUK
 26.03.  05:04 ČÁRYFUK