Chvála zázraků
Chválit zázrak bude jistě snadné a navíc to asi bude i pořádné nošení dříví do lesa. I když má tělesná konstrukce ani zdaleka nepřipomíná urostlé stěhováky a o mé svalovině se téměř nedá mluvit, na takovéto nošení si ještě troufnu. Jako obyčejně opět začnu možná trochu zbytečnými definicemi.
Z náboženského hlediska je zázrak označení mimořádného jevu či události, které nejsou vysvětlitelné známými přírodními zákony a považují se za projev zásahu nadpřirozených sil – tedy svatých, proroků, bohů či Boha. Ovšem za zázrak můžeme považovat i zcela reálnou událost, která nastala, i když pravděpodobnost jejího vzniku za existujících podmínek byla velmi blízká nule. Skutečnost, že občas takovýto zázrak nastane, však není v rozporu s chováním reálného světa. Zajímavé pak je, že někdy tyto dva druhy zázraků splývají!
V tomto chválení si dovolím pominout jistě také chvályhodné zázraky náboženské, jako bylo rozestoupení moře při exodu Židů z Egypta, krmení a napájení Bohem otcem manou i později Bohem synem chlebem a vínem, neposkvrněné početí Panny Marie či mnohem pozdější různé zázraky z Lourdes. Svou pozornost zaměřím na několik reálných zázraků, které zažili mí dobří známí anebo jsem je našel ve věrohodném tisku.
Začnu dokonce ve své širší rodině. Strýc mé maminky, který byl jen o několik let starší než ona, byl legionářem z východní fronty a někdy koncem druhé světové války a těsně po ní u sebe objevil léčitelské schopnosti. Náhlé bolesti zubů mě jednou na návštěvě u něj sice nezbavil, ale velké úspěchy jakýmsi osobním magnetismem a vodoléčbou slavil v případě jedné malé holčičky, která měla tuberkulózu. Prognóza lékařů zněla na několik týdnů a nakonec zoufalí rodiče vyhledali mého prastrýce. Ten samozřejmě nic nesliboval, ale holčička k němu pravidelně docházela téměř po celý rok! Ačkoliv za to nic nepožadoval - dostával jen drobné dárky – závist okolí zapracovala a prastrýc musel s léčením přestat. Výsledkem bylo, že chudák holčička za pár týdnů opravdu zemřela! To ale vlastně není chvályhodný příběh a tak to musím ihned napravit.
Někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jsem slyšel další velmi podivuhodnou příhodu. Tehdy zjistili lékaři jedné velmi malé holčičce jistou srdeční arytmii, která se pomalu zhoršovala. Lékařský zákrok byl však možný až v určitém věku dítěte a hlavně se dlouhodobě prováděla pozorování, protože malé srdíčko mělo dostat jednorázově poměrně riskantní, zcela přesný elektrický impuls. A co se nestalo, přesněji řečeno – co se stalo! Malá batolící se holčička si jednou při průzkumu domácího světa strčila dva prstíky do elektrické zásuvky. Dostala ránu, omdlela a popálila si zejména jeden svůj prstík. Zděšená maminka ji ihned odvezla na kliniku – a světe div se – zázrak byl tady! Holčička se už cestou probrala, lékaři ošetřili popáleninu, provedli další kontrolu arytmie a zjistili, že ten maličký sval pracuje, jak má! Holčička si sama naordinovala přesný elektrický impuls, nad kterým lékaři dlouho váhali.
Další chvályhodný příklad zázraku zažil jeden náš známý přibližně ve stejné době. Trpěl delší dobu velkými bolestmi zad, operace asi dvou plotýnek byla nevyhnutelná, ale stále ji odkládal. Když už nebylo vyhnutí, sehnal nějakou protekci ve střešovické Vojenské nemocnici. Proběhla tam všechny potřebná vyšetření a přišel den operace. Připraveného ležícího přítele vezli na nemocničním vozíku na sál a cestou do něčeho narazili. Následoval pád s vozíku, zmatek na chodbě a rychlý odvoz na sál. Přítel se ale najednou na tom vozíku začal vrtět a zjistil, že záda se nějak zlepšila. Operaci odmítl a udělal dobře. Náhodný pád zázrakem pohnul právě těmi správnými dvěma plotýnkami a – alelujá - záda byla jako nová, což potvrdil i rentgen!
Na závěrečnou chválu jsem si nechal nejneuvěřitelnější příběh. Protože je to příběh lékaře, přednosty ortopedie jedné z pražských nemocnic, usoudil jsem, že je pravdivý, přestože se jedná o zázrak dvojnásobný.
Vážený pan doktor měl počátkem devadesátých let těžkou automobilovou havárii u Vídně. Ležel v kómatu a příbuzní se už přijeli s ním rozloučit. Potom vídeňští lékaři vystavili úmrtní list a nahlásili úmrtí do nizozemského Leidenu, kde sídlí „orgánová banka“. Příslušní lékaři přijeli do vídeňské nemocnice a tu zasáhly sestry-jeptišky. Odmítly svého pacienta vydat, střídaly se a modlily u jeho lůžka, a … Samozřejmě - pacient vstal z mrtvých, a protože měl už platný úmrtní list, měl pak potíže anulovat ho a dokázat, že žije a že může opět pracovat! To ale není vše. Asi po patnácti letech, tedy už v tomto století, měl tento riskantní řidič další těžkou havárii. Při ní si zpřelámal mnoho kostí a opět ležel tři týdny v kómatu. Na štěstí mu už druhý úmrtní list vystaven nebyl a tak milý pan ortoped se po téměř roce dal opět do kupy, opět operuje a další zázrak byl v jeho dvaašedesáti letech dovršen! Jak jsem koupil, tak prodávám.
Ano – zázraky se dějí a budiž jim vyslovena nehynoucí sláva. Vždyť konec konců – zázrakem je každé narození jakéhokoliv živého tvora!
