Co znamená pro mne Chiquita „Správně vidíme jen srdcem.
Co je důležité, je očím neviditelné.“
Antoine de Saint - Exupéry
V čem mně Chiquita jako vodící pes pomáhá a co pro mne znamená? I když by na první pohled byla první odpověď nasnadě. Jako vycvičený vodící pes by mě měla správně vodit po městech, budovách a hromadných dopravních prostředcích.
Samozřejmě, že tento druh pomoci moje Chiquita dělá a vždy mě ráda podle mých pokynů bezpečně doprovodí na místo, kam právě potřebuji. Ať už se jedná o různé aktivity v zaměstnání a nebo také v soukromém čase. Věřím ve správně provedený povel a vždy tak můžu být více samostatnější. Vím, že pro úplně nevidomého člověka, bývá rozdíl mezi chůzí s holí a nebo s vodícím psem propastný. Protože s ní jsem 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, pomáhá mi i v mnoha jiných oblastech.
Dokáže zahnat mé špatné myšlenky, nikdy se na mě nezlobí, můžeme si hrát s jejími oblíbenými hračkami, můžu si s ní povídat, přináší mi spoustu krásných chvil v každodenním světě. Chiquita ale dokáže mnohonásobně lépe navazovat mezilidské vztahy. Nejrůznější příklady zažívám prakticky každý den. Přiznejme si, na krásně učesanou královskou pudlici se lidé často rádi podívají. Již více než rok uplynulo od předání mého úžasného psího přítele. Chtěl bych tedy poděkovat všem pracovníkům Školy pro výcvik vodících psů v Brně a zejména panu Dvořákovi. Po prvním kontaktu se mi stále věnoval a je tomu tak nadále. Velice si cením jeho stále aktivity, kterou prakticky pořád věnuje správnému výcviku vodících psů, jejich předání a činnosti u zrakově postiženého majitele. Navíc se také účastní akcí a pobytů pro vodící psy a jejich majitele. Obdivuji jeho sílu, kterou vynakládá v každodenní práci pro správné vedení výcvikového střediska.
I když jsem úplně nevidomý, viděl jsem, že Brněnské středisko se báječně stará o výcvik vodících psů. Léta práce pana Dvořáka nechaly jasné stopy a skvělé výsledky. Jako mnoho jiných majitelů vodících psů jsem naprosto spokojen s výběrem výcvikového střediska a stejně tak s výcvikem a předáním Chiquity. Znovu děkuji panu Dvořákovi i ostatním pracovníkům za jejich práci vedenou správným směrem a spoustu času, který věnují ve skvěle vycvičené vodící psy.
Nedlouho máme Vánoce za dveřmi a tak bych se vám chtěl svěřit s příhodami. Sám jsem aktivně balil dárky. O štědrém večeru jsem je přidal k ostatním pod ozdobený stromeček. Jak mě překvapilo, když ostatní okamžitě věděli, které jsou ode mne. Stačila malá věc. Dárky jsem sice zabalil dárkovým papírem, ale obráceně. Všechny byly bílé, papírem vzhůru nohama! Následující rok jsem se chtěl chybě vyvarovat. Roli papíru jsem si dal na koberec a než jsem začal balit dary, použil jsem pomůcku colorino. Ohlásila různé barvy a tak jsem byl už jistý, která strana má být na vrch balíku. Pečlivě jsem zabalil krabici a čekal na štědrý den. Opět jsme po roce stáli kolem stromečku, pod který leželo hodně darů. Než se začalo s rozdáváním, uslyšel jsem od mamky: „Ty mi dáváš krásnou nerezovou konvici...“ Ihned byla na mě vidět otázka, odkud tohle víš? Brzy jsem se dozvěděl, že krabice má krásný obal, ale z průhledného balícího papíru! Colorino fungovalo správně, nedělalo chybu. Prozrazovalo mě skrz průsvitný obal barvu koberce.