Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Není to nuda ležet celou noc v posteli?
 
To mám na mysli i tu příjemnou, velmi pohodlnou postel, která doslova láká pojď to zkusit, je čas na spaní. Ne ta postel neláká falešně, ta pravdivě nabízí to pěkné poležení a vyspání.

Je tu ale někdy něco, co ty pravdivé sliby úmyslně pokazí. Třeba přijde vzkaz z páteře, vstávat, vstávat, nebo nohy si usmyslí, že si přejí chodit a ne ležet. Jistě, člověk musí poslouchat a tak tedy vstane. Co teď, je tma, no ale máme přece ještě ruce. Postavím se tedy k psacímu stolu a začnu kreslit kytičky. Ruce se třesou, essential tremor nechce ustoupit, ale když do levé ruky vezmu pastelku a pravou rukou tu levou přidržuji nějaká ta kytička se vždycky objeví.

Nohy ale prohlásí tak dost, nyní je zase řada na nás.

Po domě chodit nechci, proč budit nevinného manžela, ale najednou to vím. Stůl, no přece ten velký v jídelně.

Vůbec ovšem nemyslím na krásně prostřený stůl k snídani. Nemyslím ani na stůl pečlivě připravený k podávání oběda, či již s vonící polévkou na talířích a všemi ostatními těmi nejchutnějšími českými pokrmy podle vaší představy, čekajícími jen na servírování. Takhle bychom mohli pokračovat ještě se stolem prostřeným k večeři, ale kolem takového stolu se nechodí, k takovému stolu si spěcháme usednout.

Náš stůl mně nyní ale slouží, ač mně to nebudete chtít věřit, opravdu k procházce, tedy k procházce pěkně kolem toho stolu. Procházet pěkně dokola, opatrně, potichu a vzpomínat. Vzpomínat na jiné procházky, když jsem byla malá s maminkou po Dívčích hradech, s tatínkem po parku na Letné, třeba i později se sestřičkou v kočárku. Se spolužáky do Prokopského údolí a na Barrandov a okolí, s tetami a strýci, bratranci a sestřenicemi, ach těch krásných procházek bylo tolik. Všechny mi probíhají  hlavou, když tak opatrně krok po kroku obcházím ten stůl. Myslíte, že je možné zapomenout na procházky s tím vysokým blonďákem, který je mým manželem již celých šedesát let právě tento rok. Prochodili jsme spolu Prahu, Petřín, Kampu, Střelecký ostrov, Staré Město, ale i procházky delší, kolem Vltavy až na můj rodný Žvahov.

 
  

Ticho noci i opatrná chůze mi pomáhají všechny ty procházky znovu pěkně prožívat. Nikam nespěchám, každé pozastavení u další židle a hele, další procházka se z paměti vrací.

Je moc pěkné vzpomínat na všechno co už bylo, zůstává to s námi ve vzpomínkách, všechno to hezké a milé. V přítmí noci to ožívá snad jasněji a přijímám to s díky.

Dobrou noc vzpomínky a je čas nakreslit kytičku, která bude ráno čekat na manžela.
 
Text a ilustrace: Jana Reichová
* * *
Zobrazit všechny články autorky
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 25.01.2020  22:47
 Datum
Jméno
Téma
 25.01.  22:47 Vesuvjana díky
 25.01.  10:18 Von
 25.01.  00:54 Jarmila