Vánoce s bleskem
Bude-li vám připadat, že následující řádky vyprávějí příběh z minulého století, pak máte pravdu. Odehrál se a do mysli se mi vepsal, lépe řečeno vpálil, již v roce 1960. Možno také říci fotografickou terminologií, uložil se mi ve formě latentního obrazu do mysli, aby mohl být nyní vyvolán hydrochinonem vzpomínek a jako černobílá fotografie předložen čtenáři.
V roce 1959 nalezl můj bratr pod vánočním stromečkem fotoaparát značky Flexaret. Jenže Ježíšek se tehdy osudově spletl, jelikož bratra ten dárek vůbec neoslovil a brzy skončil v krabici na dně skříně. Odtud jsem ho tajně vylovil já a za pomoci souběžně přiložené knihy „Vyvolávejte si svoje filmy doma“ se vnořil do tajů fotografické práce.
Již při první návštěvě drogerie na náměstí, za účelem zakoupení černobílého filmu šest krát šest, červené krabičky univerzální vývojky, sáčku ustalovače a fotopapírů šest krát devět centimetrů o normální gradaci, jsem získal spojence – pana drogistu Pitnera. Starý pán, v němž zůstala prvorepubliková preciznost soukromníka a úcta k zákazníkovi i po znárodnění jeho živnosti, také sám amatérský fotograf, se zaradoval, že k němu přišel desetiletý kluk se zasvěceným sebevědomým požadavkem fotografického materiálu, a když jsem mu hned následující týden přinesl ukázat dvanáct, sice primitivně, ale správně vyvolaných, zkopírovaných snímků o formátu šest krát šest centimetrů, začal mne oslovovat „pane kolego“.
V oné „chytré knize“ jsem se dočetl, že je možné fotografovat i doma, v místnosti, a to za pomoci magneziového blesku. Protože se blížily Vánoce, předsevzal jsem si, že vyfotím celou naši rodinu u vánočního stromku. Za osmnáct korun z našetřených peněz jsem si zakoupil černý sáček se siluetkou hlavy proti bílému rozprsklému světlu a od pana Pitnera dostal radu, že to funguje na tři metry při cloně jedenáct a setině vteřiny. „Jakmile se to rozsvítí, počítejte, pane kolego jednadvacet, pak hned musíte exponovat, protože to hoří asi tak tři vteřiny, ale uprostřed je to správné světlo,“ pravil znalecky.
Na Štědrý den odpoledne jsem si vše pečlivě připravil. V pytlíčku byly čtyři válečky, zespodu opatřené tenkými doutnáky, nahoře očky, skrz které jsem provlékl přiložený drátek, jímž jsem blesk přivázal na násadu koštěte. Trochu mi přišlo divné, že jsou čtyři, ale upokojilo mne, že drátek je jen jeden, a tak jsem smotal doutnáky tak, abych je mohl zapálit najednou.
Večer, po slavnostní večeři a rozdání dárků se na můj pokyn shromáždili všichni členové rodiny před ozdobeným stromečkem, já opřel smeták s přivázaným bleskem nahoře o židli, zavěsil si na krk fotoaparát, nastavil setinu vteřiny a clonu jedenáct, natáhl uzávěrku, zaostřil, pak jsem škrtl sirkou, zapálil doutnáky, poklekl, aby blesk byl za mnou nad mojí hlavou, našel na matnici v šachtičce fotopřístroje usmívající se obličeje příbuzných, dal prst na spoušť…
Pokojem se ozvalo příšerné zasyčení a za mnou se rozsvítilo tak intenzivní světlo, jako když vybuchne supernova. I přes obrovské leknutí jsem spoušť, aniž jsem stačil počítat „jednadvacet“, zmáčkl, ovšem o zlomek času později, kdy už magnézium dohořívalo a pokoj se začal zaplňovat bílým kouřem. Když kašlající otec uhasil hořící násadu smetáku a máma otevřela okno i dveře na chodbu, aby průvanem vyvětrala dusivý kouř, dostal jsem namísto vděku za fotografické služby facku.
Druhou mi rozkacený rodič dal, když uviděl fotografii onoho svátečního okamžiku. Před nádherně ozdobeným stromečkem se neusmívá, nýbrž ďábelsky šklebí celá naše rodina, s děsem rozšířenými zorničkami, otevřenými ústy a strachy zježenými vlasy a rozhozenýma rukama.
Pana Pitnera ovšem fotografie nadchla. Sice mě nejprve pokáral, že jsem si nepřečetl přiložený návod k použití magnéziového blesku, neboť každý váleček měl sloužit k pořízení jednoho samostatného snímku, ale vzápětí vzrušeně ocenil, že díky zpoždění v expozici, způsobeném tím, že mne mohutnost světelného výboje zaskočila, nedošlo k přeexponování snímku a mezi fotografovanými se vytvořila naprosto neopakovatelná atmosféra zděšení.
Třetí facku jsem od táty dostal, když se moje fotografie objevila na stránkách časopisu Květy, kam jsem ji na doporučení svého fotografického pana kolegy Pitnera poslal.
Vánoce s bleskem