Miluji klobouky, i když větrná Vysočina jim není příznivě nakloněna. Za mých mladých let, kdy se doma šilo, jsem si zhotovila letní šaty a ze stejné látky i klobouk s širokou krempou. Když jsem vyšla do ulice, chtělo to odvahu a tu já měla, a připadala jsem si, jako by vyšla do ulic rajka. Celý život jsem si plichtila, šila a kupovala klobouky a někdy mě mrzelo, že jim po válce odzvonilo.
Klobouk je i není módní záležitost. Je to součást oděvu. Už na vyobrazeních starověké Mezopotámie se s ním můžeme setkat. Ale u nás v Evropě se začaly užívat až od 15. století. Jejich rozvoj nastal v renesanci a baroku. Byly odznakem důstojenství panovníků a církevních hodnostářů. Součástí livreje a uniforem. Později znakem svobodného člověka. Smeknutí klobouku vyjadřovalo totéž co poklonu na znamení pozdravu a úcty. V přítomnosti panovníka, při bohoslužbě a při pohřbu se klobouky smekaly.
V dnešní době je nošení klobouků většinou příležitostné. Spíš potkáte pánský klobouk než dámský. Typické pro Anglii je nošení klobouků při dostizích, při svatbách a všech slavnostních setkáních. Jedná se o dámské kloboučky ve všech možných i nemožných kreacích, s krempou bohatě zdobenou květinami i ovocem k nakousnutí. Na dostizích stále dominuje pánský klobouk „trilby“. Typické pro nás v dnešní době jsou praktické čepice. Dámské klobouky jsou občas vidět ve městech, na vesnici jen výjimečně a jsou předmětem povšimnutí i obdivu.
Když jsem byla v Americe, někde v Utahu mezi Bryce Canyonem a parkem Zion jsme na Mt Carmel zastavili u benzinky a já jsem ho spatřila v řadě komínků, sáhla jsem po něm a nasadila si ho na hlavu. Černý klobouk Harley Davidson Motor Cycles, Made in USA. Padl mi jako ulitý. Pokladní ani nečekal, že si ho sundám. Zasmál se, ustřihl cedulku a vrátil mi drobné. „Pánský klobouk na dívce,“ slyšela jsem v duchu Číňanovu větu z románu Milenec od Durasové. Když jsem procházela parkem Zion, tou majestátní krásou podél řeky Virgin River, lidé, kteří mě potkávali, neprocházeli lhostejně. To můj klobouk v nich vyvolával přátelský úsměv a srdečné pozdravy. Tolik přátel jsem potkávala, tolik úsměvů, tolik štěstí.
V dnešní době jsou poměrně oblíbené fascinátory, lehké dekorativní pokrývky hlavy, obdoby vize kloboučku, připojené k účesu páskou nebo klipem. Počáteční nápad pocházel od Marie Antoinetty, která si do vlasů vetkala pštrosí péro. Obchod s Afrikou dodával pštrosí pera, ale tento obchod byl většinou dostupný jen pro aristokracii a vyšší vrstvy.
Mám ráda klobouky, apartní kloboučky i nápadité hučky nejen na mladých ženách, ale i na starých lidech. Klobouk, byť i jednoduchý, dělá z každé ženy dámu. A ráda se za ní i otočím.