Kdysi jsem, ze smutku, psala po večerech, co mě během dne potkalo. Pro potěšení svých přátel jsem těch asi padesát povídaček nechala vlastním nákladem vydat. Až mě Marie Zieglerová (Mara) pobídla; dovolte mi, kdo rád nahlížíte do SeniorTipu, nabídnout je i vám všem. Tož dobré počtení!
Modlitba za stromy
Na zahradě muži porážejí staré jabloně. Třicet let každé jaro nedočkavě kvetly, aby na podzim rodily spousty rudých šťavnatých jablek. Co z nich bylo křížal a sklenic kompotů! Lísky ve sklepě pod schody byly plné.
Muži porazí i třešeň, která hrozí zhroucením. Každé jaro bílá a plná včel, plála s podzimem velikým zlatým plamenem, dokud první mrazivá mlha tu krásu neshodila do trávy.
Kam usednou ptáci k letnímu zpěvu?
Milé stromy, teď budete zpopelněny a vítr vás rozvane do kraje. Jednou, až my sami tady nebudeme, znovu vykvetete či stanete se rybou nebo ptákem a odletíte do teplých krajin.
Mé stromy, sbohem.
Nebeský dar
Stáří je nebeský dar. Vyvanuly vášně, vytratila se touha dobývat svět.
Není kam spěchat. Žádné pochybnosti: svou budoucnost známe.
Nevíme, co jsme včera obědvali, ale kdykoli můžeme jít znova poprvé do školy. Těch vzpomínek!
Staré přátele dobře známe a po nových netoužíme.
Žádné předstírání: můžeme být kdykoli unaveni.
Nemůžeme v noci spát? Nevadí. Stuleni v teplém loži čteme si známé romány, protože ráno nemusíme být za každou cenu svěží.
A pokud jsme svěží, nic nám nebrání prožít den podle svého
s pocitem mladosti.
Stáří je nejsvobodnější lidský čas.
Pane doktore!
...a pane doktore, pořád mám chuť na sladké!
Jo, to bejvá, když je člověk smutnej.
Malinko přibrzdit!
Bylo mi kdysi sedmdesát. Paní doktorce jsem nadšeně vypověděla, co všechno dělám a jak mě to těší a co všechno nestíhám a jak mě to mrzí.
Jiné potíže nemáte? Žádné potíže... vlastně, v poslední době, točí se mi občas hlava. Ještě jsme nějakou chvíli štěbetaly.
Při loučení mi paní doktorka s upřímně starostlivým výrazem důvěrně šeptla: Měla byste malinko přibrzdit, i odpočívat je krásné!
