Nick a Jousie
Čas je neúprosný a tak se stalo, že po dvou letech úmorné dřiny ve slévárně Vladimír měl všeho dost. Smluvil si schůzku s nadřízeným a poprosil ho, ať ho vyhodí. Ten se divil, co ho to napadlo za nesmysly. Vladimír mu vysvětlil, že máme tři děti a že tedy by bylo pro nás výhodnější, kdyby dostal černé na bílém, že je propuštěn, a v případě, že by se ihned nenašla jiná práce, by Vladimír dostal aspoň částečnou podporu, protože já jsem pracovala.
Jak Vladimír žádal, tak se také stalo, ale k vyplacení podpory nedošlo, neboť do týdne už pracoval v jiné továrně a to na noční směně. Vyráběli tam injekční stříkačky. Práce byla lehká, čistá oproti slévárně, ale nic uspokojujícího. Do práce nastupoval ve 23:00 večer a přicházel v 8:00 hodin ráno. Musel se jít po práci vyspat. Odpoledne vstával a tak to šlo asi rok. To už byl nervově podrážděný natolik, že opět změnil práci. Přes známého nastoupil v továrně, kde se vyráběl nábytek.
Tím, že začínal ráno jako já, měli jsme konečně jako rodina společné odpoledne a večery.
V Gunter ulici ve Springvale, kde jsme nyní bydleli, jsme v garáži začali vyrábět rámečky a Vladimír zase škrabal obrázky. Napadlo ho, že by také mohl malovat akvarely a olejové obrázky. Mezi tím připravoval nějaké sošky.
Možná, že by nebylo špatné připravit nějakou výstavu jeho prací. To však musí mít více věcí do sbírky.
V telefonním seznamu si našel sochařskou organizaci. Scházeli se jednou za měsíc na schůzích a tam se dozvěděl mnoho zajímavostí okolo umění a výstav. Tato organizace pořádala jednou ročně společnou výstavu. Jednou ze schůze přivedl na kafe svého nového přítele. Nicka. Chtěl mu také ukázat, co v garáži vytváří. Nick byl velice nadšený z Vladimírových prací a také nás pozval k nim. Chtěl se pochlubit svými pracemi a současně nás seznámil se svojí ženou Josie a naše děti s jejich dětmi Elenou a Adrianem. Jejich děti byly o několik let mladší než naše. To však přátelství nevadilo.
Nick se narodil na ostrově Kyprus. Tato část je nyní pod tureckou nadvládou, a tak se Nickova rodina usadila v Melbourne. Jousie se v Melbourne narodila, ale její otec pochází z Malty a maminka z Řecka. Netrvalo dlouho a byli jsme seznámeni snad se všemi příbuznými od rodičů po tetičky, strýčky a jejich přátele. Přijali nás do rodiny, jako bychom k nim vždy náleželi. Začali jsme se velice často navštěvovat. Vladimír s Nickem si pomáhali při vytváření uměleckých děl a příprav na výstavu. Moc dobře jsme se s těmito lidmi cítili.
Jousina maminka s námi tak moc cítila a litovala nás, že zde nemáme žádnou rodinu, že nikdy nás nezapomněla pozvat, když přišly Vánoce nebo velikonoční svátky. Chtěla, aby se naše děti cítily dobře, vždy měla pro ně připravené dárky.
.....Totéž dělala Stella s Georgem. Posílali dětem po mně takové dárky, že jsem je ani nechtěla přijmout. Byly to dary drahé, takové jsme našim dětem nekupovali.
