Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiřina,
zítra Ljuba.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Trabant- láska na celý život
 
Dnes už jich na silnicích moc nepotkáte, a když ano, za volantem sedí recesisté, nebo ti, kteří se prostě svého miláčka nemají srdce zbavit. Jedním z těch, kteří svůj život spojili s Trabantem, je i pan Milan Fresar. Vzpomínky, o které se se mnou ochotně podělil, vyšly v loňském roce v časopise Doba seniorů. Třeba i vy si rádi zavzpomínáte…
 

Také jste měli Trabanta?
 
V době jeho největší slávy jich po našich silnicích jezdilo 180 tisíc. Tohle autíčko učarovalo i panu Milanu Fresarovi (73). Za život vystřídal čtyři tato „lidová vozítka“.  Od roku 1968 je předsedou Trabant klubu Praha, který letos v únoru oslavil už 50. výročí svého vzniku.
 

Sedím v obýváku jeho bytu a poslouchám vzpomínky na zašlou slávu. I dnes klub pracuje, ale s dobou před dvaceti, třiceti lety se to nedá srovnat. Tenkrát měl klub kolem dvou tisíc členů, dnes asi padesátku těch nejvěrnějších. Dnes už jsou většinou v seniorském věku, mladých je opravdu minimum.
 
Scházejí se čtyřikrát do roka, vydávají svůj Zpravodaj s radami pro motoristy i zajímavostmi ze světa Trabantů. Listuji starými kronikami, čtu zápisy a prohlížím fotografie.
 
„Byla legrace, pořádali jsme výlety, závody, volili jsme miss Trabant, prostě akce všech druhu. To víte, když vyrazí kolona Trabantů na výlet, je to pro přihlížející turistická atrakce…Mívali jsme i své plesy, na Vlachovce. Jestli jsem zažil i nějakou trabantistickou  svatbu? No, tu svou…

 
 
Na svého prvního Trabanta jsem čekal čtyři roky. Mohl jsem volit mezi ním, Škodou MB a malým Fiatem. Rozhodl jsem se pro Trabant, měl největší kufr a byl nejspolehlivější. Hned jak jsem ho koupil, zamluvil jsem si další, takže za další čtyři roky jsem si šel pro druhého, po limuzíně tentokrát pro kombíka. Dali jsme mu jméno Ťuťa…
 
Byl bílý, ale natřel jsem mu střechu červeně, aby byl frajer. Celého jsem si ho přebudoval, měl jsem tam rádio i televizi- udělal jsem v něm asi padesát různých změn. Měl i tažné zařízení, na střeše zahrádku, za sebou vlek a už jsme frčeli. Ten se natahal věcí, i bojler, který se nevešel do Žigulíka, jsme tam v pohodě dostali…
 
S Trabantem jsem projel velkou část Evropy, nikdy mě nezklamal. Jednou mi horkem praskl klínový řemen, který jsem hned vyměnil, jinak jsem žádnou závadu neměl. Dojel jsem až na jih bývalé Jugoslávie. Dnes už nemám ani jednoho. Držet si z nostalgie dvě auta, to není pro důchodce nic levného…

 
 
Mívali jsme svépomocnou dílnu, velmi dobře zařízenou součástkami, byli jsme jak malá Mototechna. Hodně s námi spolupracovali Němci. Zvali každý rok dvacet z nás na týdenní školení, abychom věděli, jak kterou závadu odstranit. Ačkoliv jsem celý život pracoval jako stavař, po večerech jsem opravoval Trabanty, dvakrát týdně, přes dvacet let.
 
Pak když byla v restituci naše dílna vrácena, zařídil jsem si živnostenský list a opravoval jsem doma v garáži. Prošly mi jich rukama stovky. Vždycky tu stála před domem řada Trabantů, zájem byl velký. Neměl jsem na nic čas, manželka se zlobila, byl jsem v garáži zalezlý po večerech i o víkendech. Dnes už to nedělám, zmáhá mě to, jen když přijde s prosbou nějaký kamarád, pomohu mu.

 
 
Byli jsme součástí Svazarmu, ale snažili jsme se vést svůj klub úplně nepoliticky. Tvořili jsme skoro polovinu členů Obvodního výboru Svazarmu, proto nás nechali na pokoji. Jen když bylo potřeba vykazovat nějaké branné dovednosti, domluvil jsem se s chlapama, koupili jsme vzduchovky a zašli jsme si zastřílet na střelnici. Když nás tam přišlo tisíc, měli splněno…
 
Dnes končí Trabanty většinou ve šrotu. Původní majitelé by je dali i zadarmo, ale je třeba zaplatit deset tisíc ekologické daně, a to se nikomu nechce. Víte, on Trabant hodně kouří, ale s těmi škodlivinami to zas tak hrozné není. Když je správně seřízený motor a dobře se maže, mnohé diesely jsou na tom hůř. Pokud to šlo, Němci je stále vylepšovali.
 
Trabant kluby jsou po celé republice, setkáváme se na tradičních akcích, třeba tady v Praze je každoroční Podzimní pražská trabantiáda.

 
 
Jestli mám nějaké legrační zážitky? Jednou mi na rozbahněné louce zajel předek Trabanta do potoka a já nemohl vyjet. Požádal jsem chlapy, kteří poblíž pracovali s bagrem, jestli by mi ho tím strojem nevytáhli. Plivli si do dlaní a Trabanta mi přenesli na druhou stranu holýma rukama, smáli se, že příště v něm mohu klidně i zůstat sedět…
 

Užil jsem si s ním legraci i romantiku, Trabant byl součástí mého života. Mám za ta léta tolik krásných vzpomínek, ale ty časy už jsou pryč.“
 
Foto: autorka a archiv M. Fresara

Znáte tuhle?
Víte, proč nemá Trabant anténu? Protože by si ho někdo mohl splést s jednohubkou…
Proč jede každý trabant přes vesnici naplno? Aby ho psi neroztrhali.
Víte, co je součástí dokumentace ke každému trabantu? Jízdní řád autobusů.
Jak poznáte Trabanta ve sportovní úpravě? Podle tenisek za sedačkou.

 
S předsedou Trabant klubu v Praze Milanem Fresarem si povídala Eva Procházková
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 18.08.2016  22:47
 Datum
Jméno
Téma
 18.08.  22:47 EvaP
 18.08.  12:26 Ivan
 18.08.  12:17 Ivan
 16.08.  12:05 EvaP
 15.08.  17:15 Von
 15.08.  12:48 EvaP
 14.08.  15:05 LenkaP
 14.08.  14:09 ferbl
 14.08.  08:24 kusan