Výlet na Oblík
Podíváme-li se na mapu do okolí Loun, zaujmou nás husté vrstevnice kopců Středohoří, vystupujících přímo z roviny. Je zde málo lesů, ale krajina má své osobité kouzlo - zajímavý reliéf a velmi pestrá stepní rostlinná společenství, na něž navazuje bohatá fauna. A tak naše červencová pouť směřovala na dominantní čedičový vrch Oblík s nadmořskou výškou 509 m.
Vyšli jsme z obce Mnichov, odkud je Oblík nejblíže. Mírně jsme stoupali úzkou cestou, která vedla zarostlou loukou s volným porostem keřů, kde kvetly žluté jestřábníky, třezalka a řepík lékařský. Při cestě nás zaujala jehlice trnitá s růžovými květy, náležící k teplomilným druhům. Obdivovali jsme chrpu porýnskou, zvonky, různé druhy jetelů, modrofialových vikví, žlutý starček a další rostliny. Náš největší obdiv si zasloužil překrásný bodlák pcháč bělohlavý, který tu volně roste na louce ve velkém množství, místy dosahuje výšky více než 1,5 m, postupně kvete a jinde je ještě poměrně nízký, ale pěkně rozvětvený. Byli jsme doslova fascinováni jeho tvary i barvami. Fialové květy tohoto teplomilného krále stepi vábí motýly. Přestože bylo skoro zataženo, poletovali tu běláskové a několik druhů okáčů, ponejvíce okáč bojínkový (bílý s černými nebo černohnědými skvrnami). Dalším zajímavým bodlákem je bělotrn obecný s namodrale kvetoucími kulatými hlavami.
Po levé straně byl úchvatný pohled na Brník se Srdovem, které jsou také porostlé stepní trávou a keři. Postupovali jsme částečně zalesněným severním úbočím, kde se drží vlhko. A najednou nečekaně končil les a ocitli jsme se na vrcholové náhorní plošině, která je doslova botanickou zahradou. Znovu se setkáváme s pcháčem bělohlavým, bělotrnem a dalším, bodlákem se zajímavým názvem — ostropestřec mariánský. Vrchol kopce kromě trávy zdobí jetel zlatý, sytě modrý rozrazil klasnatý, fialový chrastavec, řebříček, hlaváč bledožlutý, modrý hadinec obecný, len rakouský, divizna knotovkovitá, bílý čistec přímý, hvozdík kartouzek, modrá chrpa Triumfettiho a další. Z bujné vegetace tu a tam vykukují kameny.
Mnohé skalničky jsou již odkvetlé, právě tak i mateřídouška, která i přesto voní. Kavyly jsme v květu nezastihli. Některé rostliny se nám nepodařilo určit. Jednou z nich byla rostlina asi 10 - 20 cm vysoká jehlancovitého vzrůstu, která ještě nekvetla, ale vůně listů i jejich tvar připomínaly řebříček. V okrově zbarvené přerostlé trávě působila tvarem i neobvyklou barvou (tmavě zelenou s modrošedým nádechem) exoticky a vytvářela tu hájky maličkých „cypřišů“.
Částečně se vyjasnilo a začal rej motýlů, snad ten nejpestřejší, jaký jsme kdy viděli. Babočka bodláková kopřivová, paví oko, různí perleťovci a okáči, bělásci, hnědásci, nádherný přástevník kostivalový s předními křídly hnědočernými s bělavými příčnými pruhy a zadními křídly oranžově červenými. Když tento motýl usedl na květ bodláku, byla vidět jen přední křídla, zadní měl složená pod nimi. Když vzlétl, připomínal létající plamínek. Na květ usedl modrásek ušlechtilý s černým lemem na předních křídlech a pak se objevila perla Středohoří - otakárek fenyklový, poletovalo jich tu hned několik. Jeden z nich neunikl před spouští fotoaparátu.
Kromě motýlů jsme sledovali čmeláky a další hmyz, zejména luční koníky. Nad námi přeletělo hejno špačků a my jsme stanuli na kótě 509 m, odkud jsme pozdravili další kopce milovaného Středohoří, jehož obraz dotvářela zajímavá oblačnost. Zemský ráj to na pohled - a my jsme si opravdu chvílemi připadali jako v ráji, všechno tu jásalo včetně nás - navštívili jsme totiž ráj přírodovědců.
Jana Haasová
* * *
Náhled do malířské tvorby Jany Haasové
České středohoří – obrazy Jana Haasová
Z vernisáže výstavy obrazů
Být Čechem… Jana Haasová, současná česká malířka a spisovatelka