Putování Austrálií (6)
Z Darwinu do Adelaide
Čtvrtek 5. listopadu
Jedeme do Kakadu park a pokračujeme do Ubirr v Arnhem Land
Kakadu Park je podle prospektů v místním IS jeden z největších National Parks v Austrálii a o jeho množství krás pěje LP i pan Folw... Hned vedle brány do kempu je obrovský poutač s jedním z cílů naší dnešní etapy – Adelaide River se svými jumping crocodills. V 8:00 a.m., sice bez snídaně a podle mě i bez potravin, vyjíždíme z kempu na slavnou Shwy (dálnice durch Austrálií z Darwin do Adelaide, pojmenovaná po p. Stuartovi, objevitelem této spojnice mezi N. a S.A.).
Stopy po povodních cestou k Adelaide River
Bohužel nejsem „pravý“ cestovatel a nemám tudíž potřebné zkušenosti s výlety tohoto typu. Moje výlety se sportovci - paraglidisty a cykloturisty vypadají úplně jinak. Jsou jiné především jak svým obsahem, tak i jejich průběhem - od plánování tras až po společné vaření. Uvidím, především tato část „pouštní pouti“ bude každopádně jiné kafe a pro mě školou – budu-li ji kdy ještě potřebovat!
Cílené vypalování lesa
Vyrážíme tedy z Darwin a nemáme vedle zásob potravin ani náplně PB do vařiče, neboť jsme náplně museli nechat na letišti v Cairns. Podle mne to opět jen zvětšuje závislost na restauračních provozech… Chuckovi to nevadí a Milda se k němu přidává. Začínám být „opět drobně nesnášenlivý“. Když k tomu přidám své osobní a dlouhodobé problémy s Mildou, tak si teď zpětně nemyslím, že jsem byl tou dobou přínosem pro náš kolektiv… V restauraci u řeky zastavujeme na snídani. Během jídla nás otravuje vyloženě oprsklý havran a znepokojují, po nás lezoucí pilní mravenečci. Naopak nás neznepokojuje asi 8mi metrový mořský krokodýl, „bo je betonovy“ – a je údajně věrnou kopií krokodýla uloveného ve zdejší Adelaide River! My však chceme za krokodýly živými – také na Adelaide River a chceme vidět místní a „cvičené jumping crocodills“!
Obrázky z přístaviště
Od odbočky z Ahwy (Arhem hwy) k říčnímu přístavu jedeme naprosto opuštěným, suchým rovinatým krajem a po prašných cestách. Vodoznaky, umístěné (nezvykle pro nás) kolem cesty, ukazují, jak vysoko sahala voda během povodní. Či spíše, jak hluboko byl kraj při povodních ponořen pod vodou. V roce 2007 zde byla vyznačena výška vody nad terénem 2,35 m. Podotýkám, že naše auto je široko daleko nejvyšším bodem a je vysoké 1,90 m.…. Bohužel nám cesta k přístavu trvala déle než měla. Přijíždíme v okamžiku, kdy „naši“ loď vidíme ještě na obzoru. Tentokrát bohužel pro nás. Prohlížíme si místní port.
Jsou zde vystaveny fotky z krmení crocodills, ale i fotky z povodně v roce 2007. Podle zatopených staveb místního portu a plovoucích aut daleko mimo řeku je vidět, že okolní terén byl opravdu minimálně 2,35 m pod vodou! V řece je výrazně teplá voda a ryby sají u hladiny kyslík. Crocodills nevidíme ani když Chuck bije klackem o hladinu!... Na závěr si ještě přeslabikujeme novinové výstřižky o útocích lidožravých crocodills a jedeme zpět na Ahwy, směr Kakadu. Chuck ještě projeví zájem o Mary River Billabong. LP říká, že jde o jezírka povodňového původu, kam se dostáváme po 4 kilometrech jízdy na prašné a hrbolaté vozovce. Ticho u jezírka ruší opět jen „odvážný“ Chuck, který znovu práská klackem o hladinu ale nikde nikdo. Ani ten nejmenší krokodýlek, opět měl kliku! – viz film Krokodýl Dandy!
S nájezdem na Shwy se stavujeme u pumpy na kafe. Po půl hodině jedeme dál a ve 4,35 p.m. přejíždíme hranice Kakadu Park. Kolem cesty stojí řídké lesy eukalyptů – gum tree, které lemují naši cestu až do cíle naší dnešní etapy Ubirr. Do Chucka jako by byl někdo v Ubirr píchl, následně on píchl prstem do LP a zařval“ „…nezastavuj a jeď dál“! Projíždíme městečkem a cestou nám Chuck říká, že pojedeme nejdříve k poutnímu skalnímu městu místního kmene Aboriginis. Přijíždíme ke skalám a Chuck svižně stoupá vzhůru skalním městem. Po cestě míjíme skalní kresby a podle velmi střídmého označení stoupáme k vrcholovému hřebenu. Pohled, který se nám otevřel z vrcholu na druhou stranu skalního hřbetu byl kouzelný!
Večerní Ubirr
Bylo to jedno z nejkrásnějších míst, které jsme v Austrálii navštívili! Před námi byla tichá, podvečerní, temně zelená krajina s lesknoucími se jezírky a se spoustou vodních ptáků. V majestátném tichu pomalu zapadalo slunce za obzor. Na skalních útesech seděli tiše turisté a sledovali kouzelné přírodní divadlo…
Je 6:00 p.m. a za námi tlumeně zakašlal malý a tmavý ranger. Dával nám taktně najevo, že dnešní představení končí. Po nás nastoupí duchové… Pomalu se vracíme a jedeme do místního kempu. Po cestě jsme se rozhodli, že se do „skaláku“ podíváme ještě ráno, za opačného slunce jasu…
Místní kemp je prvním kempem s úplnou samoobsluhou, se kterým jsme se v Austrálii setkali. Je to jednoduché, zapíšeš se na přiložený formulář a požadovaný obnos vhodíš do schránky….“U nas by to tak nešlo, bo by do te kasy nigdo nic nedal a eště by ju ukradli do zběra“!, říká Chuck pesimisticky - dnes nám, a později i rangerovi.
Pátek 6. listopadu
Ještě jednou Ubirr, jedeme přes Jabiru do Nourlangie Rock
Ráno mě probouzí australská mucha. Je hbitá a vytrvalá a s probouzejícím sluníčkem jich je stále víc. Střídavě se začínám pokrývat doporučenými repelenty - leč marně. Evidentně jim chutnají nebo si jich vůbec nevšímají?!
Boj bělošské většinys australskou mouchou kdekoli
„Jak řikajó hanáce - takovy moche só mrche“! Vracíme se ke skalnímu městu a pomalu stoupáme vzhůru. Při výstupu na skalní hřeben přicházím o levé koleno, na které mi skočila sestupující Němka a mám vystaráno. Ani se nezastavila, jen mi řekla „sorry, I didn´t want to do it“! No jo, ale koleno bylo v p….i, v níž se ještě stále nachází… Dnes si myslím, že podvečerní výhledy byly zajímavější, patrně jsem ale ovlivněn trvale špatným zdravotním stavem mého kolena…
V 10,30 a.m. vyrážíme dál, do Jabiru, kde také navštěvujeme místní Wollwworths (WW) s japonskou obsluhou – obchoďák je obdobou mého „rodného Lidlu“. Nakoupili jsme potraviny, ale PB láhev potřebného závitu nebyla opět k dostání. Kolem WW je množství korzujících, ale především povalujících se aboriginců – včera byl totiž čtvrtek, den „brannosti“!
Po návratu z WW k autu Milda zjistil, že postrádá peněženku. Bleskově se vracíme a já peněženku (kreditka a 10 AD) po chvíli hledání nacházím pohozenou pod keřem na úplně jiné cestě, než po které jsme se vraceli z nákupu. Ležela tam sama, úplně samotinká, ale pod vzdáleným dohledem volně uložených místních rodáků… Byla to neskutečná klika…a já mám slíbeno nálezné - jedno pivo! Byl to totiž můj první přínos do pokladnice společných akcí naší výpravy!
Odpoledne jedeme kolem takřka vyschlých billabongů, jejichž stěny tvoří odkryté překrásné, cca 30ti metrové pískovcové usazeniny. Podle mapy jedeme cca 60 km po „červené roletě“- nezpevněné cestě, až do kempu v Jim Jim Creek. Je tmavý, opuštěný ale funkční!
...slibované jezero v Nurlangie Rock
Opět je zde ubytovací samoobsluha a se západem slunce se rozsvěcují světla v celém kempu a v toaletách. Rozděláváme si v místním krbu oheň a vaříme večeři, kafe a čaj na zítřejší cestu.
...camp Ubirr, místní tradiční krb
Spíme na stolech v místní kryté jídelně, teda všichni kromě mne. Já jsem ze stolu spadl hned po prvním otočení a tak si radši stavím tropiko. Zítřejší trasa k JimJim Falls nám začíná hned za branou do kempu.
Karel Janků
Související články: