Krev není voda
Strýček Jan – to bylo první, co mě napadlo, když se mi představil urostlý čtyřicátník jako Edward W. Kaska. 
Totéž vysoké dozadu ustupující čelo, výrazné očnicové oblouky, hluboko posazené oči a vystupující lícní kosti. Jen postavou byli strýček Jan drobnější.
Tak výrazná podoba, to snad ani není možné. Kdo tedy byli (u nás se onikalo) strýček Jan a kdo je dnes Eduard W. Kaska?
Přesto, že se u nás všem sousedům říkalo „tětko“ a „stryku“, Janovi Šmajstrlovi se říkalo „strýčku“. Prostě pro nás pro všechny to byli strýček Jan. Snad proto, že zůstali starým mládencem a vlastních dětí neměli, patřili nám všem.
Ze čtyř bratrů Šmajstrlových narozených koncem devatenáctého století v Trojanovicích se oženili pouze dva. Ruda a Jan zůstali svobodní a jako v pohádce bydleli v chaloupce u lesa a říkalo se jim „chlapci Šmajstrlovi“. Už velmi pozdě, ale přece jenom se Ruda staromládenectví vzdal a někdy před svou padesátkou se oženil. Strýček Jan zůstali bydlet u něho a pařili k rodině.
Strýček Jan byli posledním pasekářem v Trojanovicích, kteří tento titul označující vlastnictví půdy, měli vždy zapsán u svého jména: „Jan Šmajstrla, pasekář.“
Strýček Jan byli všeuměl a odborník na slovo vzatý. Neobešlo se bez nich telení krávy, zabíjačka, když dobytek onemocněl, nevolal se zvěrolékař, ale poslalo se pro strýčka Jana. Jejich diagnóza byla vždycky správná. Strýček Jan rozuměli poli i dobytku.
Jedna příhoda z listopadu roku 1961 spojená s všestranností strýčka Jana mi z paměti nevymizí. Hospodařili jsme s tatínkem sami dva. Bylo to krátce po narození naší druhé dcery Zuzanky. Jednou v sobotu mě brzy po ránu přišel budit tatínek. „Vstávej, je moc práce. Otelila sa nám kráva, strýček Jan právě odešli!“ Než jsem se stačila probrat, byl tu tatínek znovu: „Letím pro strýčka Jana, prase trefil šlak!“ V jediné hodině strýček Jan pomohli na svět telátku a současně ze světa zprovodili a následně pomohli zpracovat metrákové prase. Takoví tedy byli strýček Jan. Přestože část svého života prožili v zajateckém táboře v Rusku a o zážitcích neradi vyprávěli, dožili se vysokého věku. Po celý život nepotřebovali doktora. Zemřeli v roce 1987 v jedenadevadesáti letech.
Ale abych se vrátila k původnímu tématu - kdo je dnes Edward W. Kaska? Druhý sekretář na americkém velvyslanectví v Praze. Seznámili jsme se jenom náhodou, a to proto, že oba jeho rodiče mají český původ. O tatínkových předcích mnoho neví, ani jméno není přesné – mohlo být také Kavka. Transkripce třeba vznikla při zápisu do lodního seznamu.
Původ jeho maminky z Trojanovic pod Radhoštěm se podařilo vypátrat do hluboké minulosti. Příjmení jejího prapředka, který odešel do Texasu v devatenáctém století, bylo stejně jako má strýček Jan.
Kaskovi měli malou farmu v okolí WACA. Pan Kaska hrdě prohlašuje, že jeho otec byl vlastně také pasekář stejně, jako jeho předkové v Trojanovicích. Na farmě se hovořilo řečí, kterou si tam předávali z pokolení na pokolení – lašsky – tedy trojanovsky. Pan Kaska tento jazyk ovládal do pěti let.
Později se přestěhovali do Arlingtonu, kde jeho otec pracoval v továrně a nebyla tam žádná krajanská menšina. Doma se přestalo mluvit lašsky.
Na universitě v Austinu a Michiganu vystudoval práva. V hlavním městě Asustinu pak pracoval jako právník na tamnější univerzitě.
Když byl vyhlášen konkurs pro kandidáty na diplomatickou službu, přihlásil se. Bohužel zbytky znalostí češtiny z jeho hlavy zcela zmizely. Dva roky pracoval na ambasádě v Dominikánské republice a při tom toužil po práci na zastupitelském úřadě v Československu. Touha po vlasti jeho předků byla tak silná, že následovalo neuvěřitelné intenzivní studium češtiny – šedesát týdnů dnes a denně!
12. července 1989 se octl po prvé v zemi svých předků v hlavním městě Československa v Praze.
Slavné okresní hejtmanství!
Ačkoliv jako tkadlec se pilně snažím sobě a své rodině (měl sedm dětí) zajistiti výživu, jsem sotva s to při této námezdní práci opatřiti si pro svou domácnost sůl k solení jídla…Při vší starostlivosti a námaze mi hrozí žebrácká hůl. ..Po více než čtyři roky se na mém poli špatně urodilo, že jsem si musel vypůjčit peníze na vysoký úrok k umoření pozemkové daně. Blíží se jarní setí a já mám největší nouzi o semeno a o peníze. Nevím, jak budeme žít při stále větším hladu…
V Trojanovicích na Hromnice 1855.
To je citát jedné z mnoha žádostí o vystěhování do Ameriky z druhé poloviny padesátých let devatenáctého století.
Souvislost s panem Kaskou? Jeho původ mu určil i pracovní náplň hned po příchodu do Československa. Dostal na starost oblast lidských práv. Jeho prvními spolupracovníky byli také Jiří Ruml, Jiří Diensbier a další.
Předkové pana Kasky odešli z naší země proto, že jim nemohla poskytnout to nejzákladnější z lidských práv - právo na obživu. Jejich potomek ze země, která jim poskytla útočiště, pak přišel, aby pomohl navrácení všech lidských práv. Není to zvláštní!
Výrazná podoba strýčka Jana a pana Kasky mě přinutila k návštěvě opavského archivu. Našla jsem v matrice narození strýčka Jana a zjistila jsem, že to není náhoda. Tatínek strýčka Jana byl nejstarším bratrem Karla a Cyrila Šmajstrlových, kteří v devatenáctém století založili dynastii této rodiny v Texasu a pan Kaska je jejich přímým potomkem.
Strýček Jan neměli žádné děti. Pan Kaska vyhlíží jako jejich vlastní syn. Strýček Jan neodmítli pomoc nikomu. Pan Kaska pracuje v diplomatické službě. Tedy také pomáhá lidem i když v jiných dimenzích. Nezdá se vám, že je to pravý syn strýčka Jana!
Hana Juračáková
