Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Patrik,
zítra Oldřich.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...


Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.


Vzpomínka flamendrova


Vzpomínáte si na to ještě? Roky po dvacítce, tak do třiceti, plus mínus. Trochu nás ten svět určitě i přitahoval, tančírny, bary, malinko zakázané ovoce. Občas jsme potkali i příslušnici nejstaršího řemesla, spíš jsme tušili, že i na ní někdo parazituje, pasáctví bylo a je také řemeslo prastaré. Nabídnu pár mých dávných vzpomínek. Určitě a vždy oprávněným kritikům předem rád přiznávám, že za přesný místopis neručím. Jde mi spíše o atmosféru té doby.

V šedesátých létech myslím už byly také taneční čaje, které se konaly v různých podnicích odpoledne, ale to byl opravdu jiný čaj, o tom psát nechci. Začnu třeba spodním koncem Václaváku. Tam pamatuji dva podniky. Nahoře Astra, se svižnější muzikou, dole Carioca, takový pseudorokový prostor, určený spíše seznamování úřednic, řekněme středostavovský podnik. Tatran bar se skleněným (a svítícím) tanečním parketem, výš Alfa, zase spíše pro mladší zájemce. Psát bych mohl jistě i o Alhambře, vybavuje se mi třeba i Cascade někde v Rybné.


Za zvláštní zmínku stojí slavný podnik U Šmelhauzů (řečený U Šmelíků), který v socialismu přešel na název Narcis. (Nedávno jsem šel okolo Melantriškou a dumal, co tam vlastně je dnes.) Název se sice změnil, ale úroveň zůstala stejná. Byl jsem tam maximálně dvakrát, poté, co tam při tanci pobodali jednoho Roma, tenkrát se ještě říkalo cikána, jsem se s návštěvami rozloučil. Bylo těch podniků daleko víc, většinou s živou hudbou. Některé jsem navštívil jenom jednou, o některých třeba jenom slyšel vyprávět. V kuloárech se vědělo i o podnicích, které preferovali pánové s odlišnou sexuální orientací.


Já jsem měl jisté zalíbení v podnicích, které bych dneska označil za prapředchůdce internetu, přesněji chatování. Vím o dvou Jeden se jmenoval Kosí hnízdo byl na Národní třídě, já si ovšem oblíbil spíš podnik nahoře na Václaváku, někde tam, někde je dnes knižní palác Luxor. (Dříve kina Jalta a Letka). Podnik se snad jmenoval Pět P a jeho specialitou byly telefony na stolcích. Bylo tedy možné se rozhlédnout po sále, vyhlédnout si vhodný objekt zájmu a zavolat. Stolky byly číslovány. Nebyl jsem zase tak častým návštěvníkem, ale za pár let bych návštěvy asi počítal na desítky. Měl jsem tam dva půvabné zážitky. (Bylo jich tedy víc, ale jsem člověk tajnosnubný.) První byl prostý. Podnik měl i druhý, menší sálek, který se otevíral jenom, když bylo plno, patrně ze soboty na neděli. Mezi sálky byla taková prostorná chodba se šatnou. O přestávce mezi tanci jsem postával opřený o šatnový pult, zdaleka ne sám, bylo nás tam okolo deseti pánů. Přišla taková zjevně vysloužilá příslušnice staršího řemesla, obhlédla nás, zařadila jasným gestem a chraplavě prohlásila: já se na vás můžu vysrat, pasáci. Tak jsem se dostal i k další staré profesi.


Ovšem vrcholný byl náš kolektivní výlet. To bylo už po třicítce. Dávno už jsem tam nechodil, ale udělali jsme nálet tří manželských párů, s úmyslem seznámit ty dva se zdejší atmosférou. Další manželský pár byl v našem věku, přiměřeně, ale ten třetí byl hodně osobitý. Můj starší kolega a spolupracovník Vašek byl zralý padesátník, s čelem vysokým skoro až k zátylku. V době, kdy to ještě nebyla móda. V mládí závodně vzpíral, netuším přesně, kolikátý byl v republice, ale určitě patřil ke špičce. Prostě impozantní figura barového vyhazovače. Ženu měl zhruba v našem věku, asi o 15 let mladší a byl na to velice pyšný. Po chvilce příjemné zábavy šli pánové k baru, dámy švitořily u stolku. Po pár minutách se k dámám přitočili dva mladí kluci, bavili je, lehce koketovali, dámy byly celkem půvabné. My dva mladší manželé jsme to od baru sledovali pobaveně, ale padesátník Vašek stěží potlačoval žárlivost. Každý to u baru jednou otočil a šli jsme povzbuzeni ke stolku a dámám. Musím říct, že ctitelé nebyli nijak vlezlí, vůbec ne sprostí, nevadili. Vaškovi ovšem ano. Vyjel na ně dost nekompromisně. Jeden z nich, spíš aby zachoval dekorum, se celkem slušně ohradil. Než jsme stačili jakkoliv zareagovat, Vašek ho uchopil zkušeným chvatem za límec a opasek, zvedl ho a nesl přes parket ke schodům a vzhůru ke vchodu. Představte si to v barvách. Plešatý, udělaný padesátník, nese přes celý sál vyděšeného kluka. Druhý klučík se tiše vypařil, my seděli užaslí, po chvilce se vrátil i spokojený Vašek. Nikdy nezapomenu na projev jeho manželky. Tedy na obsah. Snad deset minut mu lála vybranými slovy, že má chování křupana, že ti kluci nic neudělali. A zakončila plamenným zvoláním: A když se neumíš slušně chovat, tak jdi do prdele.


Pokud vím, časem z toho manželství skutečně šel, zda zrovna tam... netuším.

Josef Hejna

 

Další články autora:
Příběh lásky a cti - 1
Příběh lásky a cti - 2
Příběh lásky a cti - 3
Konopišťský příběh lásky a cti - 4
Okénko do filmové produkce
Příběh lásky a cti - 5
Venca - Dlouhá puška
Rekvizitáři
Živé vysílání
Osamělý furiant
Chaloupka pod doškama
Dětské nemoci
Romance močůvková
Vršovický western
Básník sladkobolu
Tajemná a krásná
Jak se dělá Mistr
Tajemná a krásná - 2

Už rozvil čas

Vždyť jsem jenom žena

Tajemná a krásna - 3



Komentáře
Poslední komentář: 27.05.2010  20:45
 Datum
Jméno
Téma
 27.05.  20:45 autor Děkuji za ohlasy.
 27.05.  20:40 imraL
 27.05.  15:16 Kopřiva
 26.05.  12:12 EvaP
 26.05.  09:58 janina
 26.05.  07:39 venca
 26.05.  02:11 Njn Na doplnění