Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
 
Dva pohledy na jedno setkání
 
O přátelství z druhé strany
Moje každodenní kroky směřují několikrát denně k počítači a hlavně k Seniortipu. Ráda čtu články, které tam denně vycházejí o všem možném. Bývají tam také články o přátelství, které tam vkládá wiki (Libuše Wernerová). A právě k tomuto tématu bych se chtěla vyjádřit i já.
 
Wiki znám ze setkání seniorů v Praze, které se uskutečnilo 10. 6. 2008. Jela jsem do Prahy hlavně kvůli tomuto setkání, abych na vlastní oči poznala své virtuální přátele. Tam jsme se viděli pouhé dvě hodiny, ale přesto to pro mě byly nezapomenutelné zážitky. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem koncem července dostala e-mail od wiki, že by ráda navštívila na několik dní tento kraj – kraj svého mládí.
 
Vůbec jsem neváhala a nabídla jí jak ubytování u mě doma, tak i průvodce v mé osobě po zdejším krásném kraji. Přizvala jsem ještě mojí kamarádku Liu, která bydlí asi 10km od nás a také je občasnou návštěvnicí Seniortipu, takže jsme byly dvě a tudíž v přesile.
 
A tak nadešel datum ohlášené návštěvy  7. 8. 2008  - den „D“, a to byl fofr. S pomocí mé rodiny jsme si přivezli wiki od rychlíku z Mnichova Hradiště do naší malé vesničky pod skalami – Olšiny. Společně jsme poobědvaly a ještě odpoledne všechny tři wiki, Lia a já vyrazily do skal.
U nás je velice krásně  (wiki již dala nějaké fotky do galerie). Protáhla jsem obě po okrajích skal a nestačily jsme se divit té kráse vůkol (jako ten mraveneček).  Já, ač tu bydlím od narození, tak jsem vnímala tu nádhernou přírodu očima mých kamarádek a uvědomila si opět, jak krásnou zemi máme.
 
Vylezly jsme na Drábské světničky, což je výkon pro daleko mladší než jsme my, ale žádná se nechtěla vzdát a tak jsme to zvládly všechny tři na jedničku.
Dále jsme byly na Hradech, to je bývalé hradiště, kde se také prováděly výzkumy starého osidlování. Před válkou tam býval bohatý statek, úrodná pole. Ještě dnes jsou tam staré ovocné stromy. Statek je již rozpadlý, sklepy zasypané, ale stále tam putuje hodně turistů. Na statku hospodařili „Píčovi“ a dodnes se v okolí říká u Píčů na hradech. Wiki to jméno nějak nemohla strávit, u nich na Ostravsku je to prý nadávka, ale tady to každý ví a nám to špatné nepřijde. Každý máme nějaké jméno.
 
Na lukách kolem statku roste spousta bylinek, já říkám, že tam je léčivá každá rostlinka. Na krajích skal roste také vzácný kavyl, ale na štěstí na tak příkrém místě, že je nebezpečné ho trhat.Okraje skal jsou  lemovány trnkami a když kvetou, tak jsou vidět z daleka svou bělostí.Roste tam také hodně šípku, hlohu, brslenu a dalších keřů.
 
Také jsme se podívaly do míst, kde stála Perníková chaloupka. Dříve sloužila jako sušárna ovoce a pak byla přebudována na krásnou malovanou Perníkovou chaloupku. Asi před pěti lety ji někdo zřejmě z nepozornosti vypálil. Ke všemu co jsme prošly jsem podala výklad tak, jak to pamatuji a znám a také co vím od pamětníků.
Tak nám to odpoledne rychle uteklo a také nohy již byly unavené. Sešly jsme tedy se skal dolů a v našem altánu u dobrého pivínka jsme povečeřely, klábosily a hodnotily prvý den pobytu u nás. Hodnocení dopadlo kladně.
 
Druhý den bylo trošku horší počasí a tak jsme zrušily plán výstupu na horu Mužský, hrad Valečov a Komárovský rybník. Zvolily jsme návštěvu zámku v Mnichově Hradišti. Tady byl odborný výklad o historii zámku, který je velice krásný.V restauraci U hroznu jsme poobědvaly, v cukrárně si daly výbornou zmrzlinu a jely autobusem domů. Lia nás  již opustila a tak jsme na Olšinu dorazily dvě.
 
Doma opět posezení v altánku,dobrá večeře v kruhu mojí rodiny a nezbytné pivínko. No vždyť jsme seděli všichni přímo u pípy.
V sobotu dopoledne bylo počasí lepší a tak jsme vyrazily na další túru po okrajích skal, směrem na Příhrazy. Ze skal byl opět krásný výhled. Viděly jsme Bezděz, Káčov, Ralsko, Ještěd, bylo vidět i vrcholky Krkonoš. Došly jsme v dobré pohodě na chatu s příznačným jménem „Na krásné vyhlídce“. Pojedly jsme, popily, poklábosily a společně jsme se dohodly, že dále nebudeme pokračovat a po odpočinku jsme se vrátily domů. Pohoda i počasí bylo krásné a tak jsme se pomalu připravovaly ke konečnému večernímu hodnocení.
 
Hodnocení dopadlo pro obě strany  výborně. Shodly jsme se v tom, že naše setkání bylo výjimečné, krásné a obohacující pro obě strany o spoustu nových zážitků. Slíbily jsme si, že příště se setkáme v Ostravě a wiki přizve ještě další virtuální přátele pro hezké posezení a společnou výměnu zkušeností – no prostě na pěkné poklábosení s přáteli. Takových setkání není nikdy dost, už se těším.  
Zdeňka Jelínková (Jelena)
 
Jak vzniká přátelství
Je zde další výlet, další přátelské setkání.Vydávám se z Ostravy-Svinova směrem na  Mnichovo Hradiště. I když jsme se s Jelenou viděly v červnu na srazu v Praze, je ve mně malá dušička. Úplně zbytečně. Na nádraží mne vítá usměvavá rodinka Jelínků včetně Zdenky  (Jelena) a Libuše (Lia). Přijeli pro mne na nádraží autem. Jsem trochu v rozpacích. A což teprve v Olšině, kde mě překvapují samootevírací vrata a dva velcí hafani. Psí řeči nerozumím, docela se bojím. Brzy se však skamarádíme a ke konci pobytu jim dokáži podat pečivo. Ó jak se pak lísají.
 
Jelena mně přenechává svoje království, roztomilý pokojík s ložnicí. A už je zde procházka zahradou a vytoužená kávička. Dcera Jeleny griluje maso, ostatní krájí zeleninu a hostina je připravena. To vše se odehrává ve velkém altánku. Vychlazené nealkopivečko vše spláchne do žaludku. Ten si budu muset asi nafouknout.
 
Chystáme batůžky, pití a hurá do skal. Vchod do Drábských světniček je hned za domem. Fotoaparátem zvěčňuji vše kolem. Před vrcholem váhám, ale pak se přeci odvažuji. To už jsme posilněny pitím a svačinkou. Sil by mělo být dost, ale je horko. Výhledy lákají, fotíme se navzájem, Občas se mně podlomí kolena. Tak je naše země krásná.                               
 
Procházíme zbytkem brány Píčova statku a Jelena nám pilně o něm vypravuje. Také o perníkové chaloupce a studni. Prostě je skvělým vypravěčem. Při svém věku je velice vitální a já jí mnohdy tempem nestačím. Lia je na tom podobně jako já..
Mladí Jelínkovi zatím doma zatím malují a uklízejí.
 
Zasloužená večeře chutná, červené vínko a pivko též. Psíci se lísají kolem nohou, občas vyběhnou a zkontrolují celou zahradu. Já k nim vzhlížím stále s respektem.
Jelena se ještě pouští do práce. Ráda bych pomohla, ale kde jen ty síly jsou? A tolik dojmů za celý den…
 
Hned ráno dostávám černý puntík, spánek jsem  prodloužila o 30 min. Spalo se nádherně. Po snídani  se jako baronky vezeme autem do Mnichova Hradiště. Děvčata měla program důkladně  promyšlený. Jsme na dalším výletě. Začínáme ho mlsáním v cukrárně. Na zámku stíháme prohlídku před polední pauzou. Vybavení je krásné i výklad průvodkyně. Fotit se nesmí, tak alespoň razítko. Posedíme na lavičce, sníme ostravské banány a přemýšlíme kam na oběd. Dobře jsme si vybraly.
 
Odpoledne se vracíme autobusem. Lia se od nás odpojuje a jede jiným autobusem do svého domova. My s Jelenou si povídáme a povídáme.
Nakouknem i na PC a dáme vzkaz našim známým.
 
Večerní procházka, posezení s rodinou je program dalších dvou večerů. Jelena mne seznamuje  se svým oblíbeným místem, lavičkou s krásnými výhledy. Dovádí se psy a já z úctyhodné vzdálenosti fotím. Opékání vuřtů voní do okolí a já jsem šťastná, obklopená milými lidmi.
 
V sobotu pokračujeme trochu jiným směrem - do skal. Vychutnávám si výhledy, bojuji s prolézáním, lezu i po kolenou. Vždy je zde ochotná ruka Jeleny, která městské ženské pomůže. Posedíme venku v hospůdce „Na krásné vyhlídce“. Vybraly jsme si opravdu pěkný výhled. Odmítám pokračovat dál. Dojmů je hodně a ráno budu  brzy vstávat…
Pobyt jsme zakončily v pokojíčku u Jeleny s celou rodinou. Já děkuji za vstřícné přijetí a možnost pobytu.  Započaté přátelství se utužilo a pokračuje. Jelenu i Liu jsem pozvala k sobě a věřím, že se jim v Ostravě bude líbit. Chtěly by se sejít i se seniory z Ostravy a okolí, tak uvidíme...
Libuše Wernerová (wiki)
 
Místopis
Hrad Valečov
leží na severozápadním okraji bradlových skal, tvořících západní hranici Českého Ráje a jeho zbytky se tyčí nad obcí Boseň. Vznikl nejspíše na místě staršího pravěkého sídliště o čemž svědčí nejen poloha v předhradí, celková dispozice hradu, ale i jeho český název - Valečov, který je v době vzniku hradu spíše výjimkou než pravidlem (v té době panovala móda jmen německých).
 
Přesná doba založení hradu není známá. První písemná zpráva o jeho majitelích je z let 1316 - 1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Roštejna - jednou z větví rodu Valdštejnů. Hrad byl v té době pravděpodobně jen dřevěný a z části vytesaný do skály.
 
První kamennou stavbou byl palácový komplex na čtyřech hradních skalách (pol. 14. stol.). O původním dřevěném opevnění svědčí stopy silného požáru na skalách v parkánu v místech původní hradby. Jeho stopy jsou památkou na dobytí a vypálení hradu roku 1439, kdy se jej zradou zmocnil Jindřich z Vantenberka. Hrad byl v rozvalinách pravděpodobně až do poloviny 15. století, kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil.
Poslední rozsáhlejší úpravy je možné datovat do období po roce 1555, kdy po smrti Jiřího Vančury z Řehnic, bylo panství i hrad rozděleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda.
Rozdělením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvě torza s podstatně menší možností využití. Změnami, kterých hrad doznal rozdělením, ztratilo palácové jádro svůj pevnostní charakter a hrad sloužil jako přechodné sídlo panstva a sídlo správy obou částí panství.
Proto se další majitelé snažili získat do držení celý hrad. Podařilo se to až v roce 1592 Markétě a Albrechtu Zdeňku Kaplířovi ze Sulevic. Spojení hradu však trvalo jen do roku 1610, kdy po smrti Jindřicha Kapouna ze Svojkova dochází opět k rozdělení hradu mezi jeho syna Kryštofa a vnuka po druhém synovi Janovi. Takto je rozdělen až do roku 1620, kdy Jindřich Jan prodává svou půli hradu a panství strýci Kryštofovi. Hrad i panství bylo roku 1623 Kapounům ze Svojkova zkonfiskováno a získává ho Albrecht Eusebius z Valdštejna. Ten jej však již roku 1625 prodává hejtmanu knížectví Frýdlantského a mezi Valdštejnovými důstojníky pendluje hrad až do roku 1646, kdy jej kupuje Daniel Freisleben z Buschhofenu.
 
Hrad je po třicetileté válce ve velmi špatném stavu, obyvatelný je prakticky pouze nový palác, který slouží ještě nějaký čas jako obydlí správce panství a obročního, ale po centralizaci správy panství odcházejí i tito úředníci a hrad je ponechán osudu. Prakticky dvě století slouží jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu. Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat na základě nařízení c. k. okresního hetmanství v Mnichově Hradišti z 5. října 1892.
Zjistit dnes skutečnou podobu prostor vytesaných do skal i těch vyzděných je nemožné. Hrad se totiž čas od času stal obydlím chudiny, která si místnosti všelijak upravovala. Nejvíc zbylo z nového paláce, ke kterému vede úzké schodiště tesané ve skále. Zajímavé je i vězení Beneška, rovněž vytesané do skal, s otvorem do podzemní hladomorny.
Skrovné architektonické pozůstatky nejsou hlavní hodnotou zříceniny. Tu tvoří malebná romantická scenérie hradu "vyrůstajícího" ze skal a tvořícího jednu z dominant Českého ráje. Valečov je považován za jeden z našich nejkrásnějších skalních hradů.
 
Píčův statek
U skalního ostrohu náhorní plošiny Hrada byla už ve středověku založena selská usedlost, dnes známá jako Píčův statek. Roku 1716 sem vstoupil přiženěním rod Píčů a jejich dynastie přetrvala 250 let. Píčovi měli velkou vážnost v kraji, vždyť výborně hospodařili na pozemcích o rozloze více než patnáct hektarů?. Známi byla i chovem koní, kteří, jak se zde říkalo, mohli nosit zlaté podkovy. Posledním velkým hospodářem na statku byl Václav Píč, narozený 1876. Zanechal šest dětí a zemřel 27. září 1941 ve věku šestašedesát let. Vypraven mu byl slavný pohřeb, kde jeho rakev, vezenou funebráckým vozem s párem černých koní vyprovodilo od statku až ke hřbitovu v Bosni snad všechno obyvatelstvo širého okolí. Válku statek přestál dobře, klidu ale Píčovi nedožili. Vladimíra odvedli v želízkách, vdova uprchla a v zimním čase spoře oděná se dostala až do Branžeže, kde žila jedna z dcer, aby jí zemřela v náručí. Z Píčova statku se pak během let staly ruiny a pozemky byly znárodněny. Každý si odnesl co chtěl, a zbytky dnes zarůstají trávou a ostružiním.
Vypravuje se vše legenda, že za měsíčných nocí se zde zjevuje poslední sedlák Václav, jak se stoje furiantsky na bryčce tažené svými proslulými hnědáky, řítí s práskáním biče tryskem po skalní plošině. Tak s prý v dobách své největší slávy vracíval ze svých návštěv vesnické hospody domů. Říká se, že hlídá zlato, které je tam ukryto z doby, kdy se na statku dobře žilo.
 
Drábské světničky
se nacházejí asi 4 km severovýchodně od Mnichova Hradiště. Je to  Staroslovanské hradiště s dochovanými 30ti skalními místnostmi. Ve 14. století zde stával středověký dřevěný hrad. Je zde možno vystoupit nahoru po schodech a žebřících. Odměnou vám bude nádherná vyhlídka do krajiny.
Ze středověkých sídel na Hradech jsou Drábské světničky nejznámější. Jsou to čtyři velké a tři menší skalní bloky oddělené od sebe úzkými štěrbinami a průrvami a od ostatního území Hradů hlubokou úžlabinou. Na těchto skalách ještě dnes zůstaly zbytky osmnácti světniček buď zcela, nebo částečně vytesaných do pískovcové skály, stopy po sedmi dřevěných stavbách a šesti mostních konstrukcích spojujících jednotlivé skalní bloky.
Z ostatních prostor Drábských světniček zasluhuje pozornost především svatyně, objevená teprve po první světové válce. Je to místnost téměř 7 m dlouhá a skoro 4 m široká a vysoká. Uvnitř se podnes zachovala kamenná lavice při stěnách a oltář, ke kterému vedou tři stupně. Po stranách oltáře jsou výstupky, z nichž jeden mohl sloužit jako kazatelna. Při objevení kaple bylo zjištěno, že v oltáři byla vytesána jamka pro ostatky, zakrytá hrubě opracovanou břidlicovou tabulkou, nyní uloženou ve sbírkách mnichovohradišťského muzea. 
Vznik hradu na Drábských světničkách se nejčastěji klade do první čtvrtiny 15. století, kdy husitská vojska zničila klášter Hradiště. Předpokládá se, že když v letech 1425-1430 husité pevně ovládli velkou část kraje, postavili ho, aby střežil kraj a aby mohla být dána výstraha před vpádem nepřátelského vojska. Připomíná se blízkost Valečova, jehož tehdejší majitelé bratři Bernard a Bartoš z Valečova patřili k přátelům Jana Žižky z Trocnova a byli rozhodnými stoupenci husitství. Naproti tomu kaple katolického typu na hradě by spíš ukazovala na to, že Drábské světničky byly opěrným bodem strany pod jednou a předsunutou stráží nepřátel kalicha v Pojizeří.
Pro přírodní krásy okolí jsou dnes Drábské světničky jedním z nejnavštěvovanějších míst kraje.


Komentáře
Poslední komentář: 03.09.2008  15:06
 Datum
Jméno
Téma
 03.09.  15:06 jisuch53
 03.09.  13:56 Dana Poděkování
 03.09.  13:49 Honza
 02.09.  23:59 Věra
 02.09.  23:49 Mila
 02.09.  21:19 Růžena
 02.09.  20:31 jana
 02.09.  19:53 Důchodka
 02.09.  19:00 wiki Jeleně
 02.09.  19:00 Kotačka
 02.09.  18:57 JanaG
 02.09.  18:04 Jelena
 02.09.  17:29 Lia
 02.09.  15:54 Gabi-florka
 02.09.  13:24 denda04
 02.09.  11:40 Vesuvanka díky :-)))
 02.09.  11:17 Marie přátelství
 02.09.  09:55 Evik
 02.09.  09:39 marhorn :-D
 02.09.  08:54 Ivo