Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
 
Ahoj pejskaři
Černý Silvestr
 
Prosinec, Vánoce, svátky, to jsou všechno dny, které mám moc ráda a vždy se na toto období moc těším. Tedy spíše - těšívala jsem se. Kámen úrazu se totiž objevil v podobě Jerryho panického strachu z dělbuchů.
 
Pubertální výrostci, a nejenom ti,  totiž už od Mikuláše mají za největší zábavu odpalování petard, bouchání dělbuchů a podobné, pro mne nepochopitelné, činnosti. Já se ve svých 25 letech cítím ještě mladá a ti co mě znají vědí, že mě smysl pro srandu rozhodně ještě neopustil, a je možné, že ani nikdy neopustí. Ale tuhle zábavu prostě NECHÁPU!!!
 
Já dělala v patnácti spousty vylomenin, ale ubohé házení dělobuchů, které jen vyprodukují ránu a nic víc, mi připadá skutečně jako absolutně nehodnotná zábava, kterou se můžou bavit opravdu jen ubožáci, kteří léčí své mindráky na těch, které to vyleká, nebo se toho bojí.
 
Proto jsme v prosinci s Jerrym museli úplně opustit naše obvyklé teritorium. Zamířili jsme dál od paneláků, kde jsme očekávali ticho. To se nám naštěstí vyplnilo. Je to však trochu náročnější terén, procházka začíná sestupem do rokle po skále. Co by člověk ale neudělal pro to, aby se jeho zvířátko v klidu a s radostí proběhlo, že?
 
Takže díky ubohým bouchačům petard, kteří se baví tím, jak se během vteřiny stane z veselého energií sršícího psa naprostá troska se staženýma ušima, vyděšeným pohledem a syndromem padlého ocasu, jsme začali chodit jinam.
 
Nejhorší však byl Silvestr samotný. Z celého prosincového období je tohle den, kterému jsem nikdy nepřišla na chuť. Je to podle mne jen nucená příležitost se povinně opít a 1. ledna strávit na záchodě v křečích a s kocovinou. Fuj!.
 
Letošní Silvestr strávený doma v Praze, blízko centra, byla radikální chyba, kterou už nebudu opakovat. Jerry dostal tři sedaliny - prášky na uklidnění pro takovéto příležitosti - a stejně to nemělo takový efekt, jaký bych si představovala (aby lehnul a spal). Třásl se mi v náručí, v pelíšku, chodil a motal se a přitom se pořád děsně bál. Vy, co máte doma psa, mě jistě chápete. Je hrozné na to koukat a vědět, že mu nemůžete pomoct.
Ale jo, pomůžu. Příští rok pojedeme někam hodně daleko od civilizace, kde bude klid. Hlavně že už je to za námi a dlouho nás to teď nebude obtěžovat.
Veronika Karetová
Další články autorky:
Jak jsem k svému štěstí přišla
Bulíci, aneb jak jsem ke štěstí přišla
 


Komentáře
Poslední komentář: 12.02.2008  15:13
 Datum
Jméno
Téma
 12.02.  15:13 Kopřiva Ad Ivo
 11.02.  15:21 Ivo Ad Kopřiva
 11.02.  12:54 Kopřiva
 10.02.  18:47 heroutova.vera
 10.02.  17:50 Gabi-florka
 10.02.  15:08 Vesuvanka díky
 10.02.  14:33 Bobo :-)))
 10.02.  13:09 Jorkšír Z psího pohledu malého jorkšíra
 10.02.  11:28 denda04
 10.02.  10:34 janina