21. června Slunce kulminuje na obratníku Raka, žijeme letní slunovrat.
„Mé milé léto, cos nám přineslo? Mnoho dobrého, kvítí pěkného, modrého, bílého i červeného".
Tak zpívá lidová píseň a mnoho dalších písní, ve kterých naši předkové uctívali léto jako dobu požehnanou.
Letní slunovrat je den, který si v ročním běhu uvědomujeme jako mezník, kdy velmi silně vnímáme vesmírné energie.
Naši předkové, kteří byli silně spojeni s přírodou, cítili tento den a různými rituály ho uctívali. Především se nabízí spojitost s vánočními svátky, zimním slunovratem. O něm se říká, že obratník Kozoroha je otvírán zlatým klíčem a Slunce se k nám vrací. Oslavujeme zrození. Opačně je tomu v červnu. Obratník Raka je zavírán stříbrným klíčem a Slunce od nás odchází do temnot a chladu, aby se opět zrodilo.
Byly zaznamenány rituály našich Keltských předků, jak oslavovali svátek Slunce – Coamhain.
Den 21. červen má největší sílu
V tento den se konaly oslavy letního slunovratu. Velekněz vedl oslavné modlitby pro „Pána největšího světla“ a prosil o ochranu před silami temnot. Prosil o dobrou úrodu a štědrost, zdravý dobytek a dobrý lov. Prosil o slunce a duchovní naplnění také pro lidi. Magickými předměty bývala nádoba a hůl. Lidé seděli v kruhu okolo ohně. Důležitou součástí obřadu byl zápas starého Krále s novým svatým Králem, který musel vyhrát.
Velekněz připomínal, že nesmíme zapomenout, že se Slunce začne blížit svému zániku a znovuzrození v čase zimy. Jak je to s Bohem, tak je to i s člověkem. Procházíme svým časem od narození až k smrti, stejně jako příroda, se blížíme svému zániku, abychom opět povstali do nového života. Lidé sedící v kruhu zpívali rytmické písně, bubnovali, tančili. Při východu slunce brali hořící šípy a házeli je k obloze.
Náboženství našich předků bylo o uctívání přírody. Aby uměli ochránit úrodu, včas sklidit nebo zasít, potřebovali sledovat pohyby hvězd, Slunce a Měsíce. K tomu si stavěli posvátné kameny – menhiry, které sloužily jako kalendáře. Nejznámější Stonehenge v Anglii. Ale i na našem území je takových památek velmi mnoho. V křesťanských dobách na jejich místě byly stavěny kostely a kaple.
Lidové písně a pohádky uchovaly mnoho tajemného okolo svatojánské noci 24. června (je to rovněž zrcadlo štědrého dne). Byliny sesbírané v tuto dobu měly největší léčivou sílu. Vyráběly se různé ochranné talismany či škapulíře pro zamilované. Mnoho zaříkávadel a tajemných rituálů mělo vyvolat především plodnost. Bylo dovoleno chlapcům vybírat si děvčata.
Příroda v tento den je obzvlášť tajemná a silná, opojná a je dobře, že ji umíme procítit a hledáme cestu zpět. Vždyť odklon od přirozených vesmírných rytmů přináší zkázu a zánik všem. Oslavme proto tento jedinečný den vesele a přejme si plnou sílu a štědrou sklizeň.