V prvním lidském domově je nám nejdříve pohodlně a teplo, ale hodně mokro a je v něm tma. Plaveme si v něm, ani nevíme jak. Rosteme, a tento útulný domov nám začíná být těsný. Nějaká síla nás nutí, abychom se hlavou otočili dolů a putovali na vnější svět – za světlem. A koho vidí naše malá očka? Neznámou ženu v bílém plášti nebo porodníka. Tito lékaři jsou nám velice milí, berou nás něžně do rukou a pokládají nás mamince na hruď…
S léty dětství a dospívání přicházejí i další lékaři a nové zkušenosti se zdravotnictvím. Většina dospělých potřebuje bíle oděné – vysokoškolsky vzdělané lidi – úměrně svému věku, zdravotnímu stavu a zatížení v zaměstnání. Někteří se potýkají s pracovními úrazy častěji než jiní. A co naši senioři? Jak často s důvěrou vstupují do ordinace? Z výpovědí mého okolí vyplývá, že častěji než my ostatní… Tím se dostávám k jádru pudla. Na co má a nemá pacient – senior právo?
Usnesením vlády České republiky ze dne 15. května 2002 č. 485 byl schválen Národní program přípravy na stárnutí na období 2003 – 2007. Zahrnuje tři generace naší společnosti – mladou, střední a seniorskou. Tento program je rozdělen na I.-X. část. V I. části je uvedeno: K hlavním etickým principům patří respekt k jedinečnosti člověka při současném uznání vzájemné rovnosti lidí, respekt k důstojnosti seniora – pacienta, respekt k jeho nezávislosti, právo na sebeurčení a vlastní volbu. Zdravý životní styl, kvalita života – je název V. části. Jejím cílem je zlepšovat zdravotní stav obyvatelstva, omezovat růst počtu závislých seniorů – pacientů a podporovat jejich aktivní život. VI. část se přímo zabývá Zdravotní péčí. Stát chce zvyšovat její účinnost a účelnost. Systematicky chce řešit péči o chronické pacienty, podílet se na jejich rehabilitaci a rozšiřovat služby domácí péče. Předposledním cílem této části je posilovat roli pacienta. Jak k tomuto bodu přistupují někteří lékaři?
Podle VII. části Národního programu společnost vytvoří takový systém komplexních sociálních služeb, respektující práva a individuální potřeby seniorů – pacientů, který jim umožní zdržovat se v přirozeném domácím prostředí co možná nejdéle nebo po celý jejich život. Stát chce také podpořit udržení jejich nezávislosti a důstojného prožití této fáze života. Kdo by si chtěl přečíst celý Národní program přípravy na stárnutí, může si ho vyhledat na www.mpsv.cz/clanek.php?/g=1&id=1057. Třeba ho zhodnotíte jiným výrokem než můj klient – senior: „Slova, slova, slova!“
Proč se senioři – pacienti naproti tomuto popisu musí ve zdravotnictví vyrovnávat s arogancí a nepochopením některých lékařů? Proč jim osoba v bílém plášti nutí léky, na které nejsou zvyklí a mají možnost užívat už známé a dříve osvědčené? Proč vybízí jistí obvodní lékař své pacienty k tomu, aby si nechali předepisovat léky u odborných lékařů? Proč jiný odmítá předepsat 80letému seniorovi – pacientovi sanitku a doporučuje mu TAXI? Tento výčet PROČ by mohl být mnohem obsáhlejší, ale čtenáři SeniorTipu si jistě doplní své otázky a budou vzpomínat na své zkušenosti…
Na závěr bych ráda zdůraznila – NENÍ LÉKAŘ JAKO LÉKAŘ! Je mnoho těch, kteří mají hluboký lidský přístup ke svým pacientům. Projevují o ně, jejich zdravotní potíže i problémy, osobní zájem. Naslouchají jim, vciťují se do nich, uklidňují je a zbavují úzkosti. Takoví LÉKAŘI nakonec – po domluvě s pacienty – naordinují účinnou léčbu. Můžeme si jen přát, aby LÉKAŘŮ s velkým srdcem a láskou ke svému poslání i pacientům všech věkových kategorií přibývalo!
Zuzana Bárová, studentka Vyšší odborné školy sociální v Ostravě, 3. ročník
