Můj prázdninový zážitek
Lesy, prameny, čistý vzduch- to je Svatá Kateřina, místo, kam jsme se vydali na polodenní výlet.
„Vy jste tam ještě nikdy nebyli?“ ptali se nás udiveně naši sousedé v kempu. „Určitě se tam podívejte, je to odtud kousíček.“ A tak jsme jeli…
Měli jsme s sebou vnuka. Je mu deset, a jen tak něco ho nenadchne. Pokusili jsme se povzbudit jeho zvědavost vyprávěním o tom, co uvidíme a zdálo se, že ho to zaujalo. Aby ne- krása přírody, na to moc neslyšel, ale tajemno a síla kamenů, to už bylo něco jiného.
Objížďka těsně před cílem nás sice trochu zaskočila, ale co, o prázdninách je času dost. Cestou od auta k cíli jsme posbírali pár hub, do pusy strčili pár malin a ostružin, a hned bylo veseleji. To nejlepší nás ale teprve čekalo.
Nechci popisovat celý areál, nejsem reklamní plakát, jen to, co nás nejvíc zaujalo. Napili jsme se ze dvou zdejších „zázračných pramenů“- Sv. Kateřiny a Sv. Markéty, pojmenovaných po dívkách, které se díky nim vyléčily z tyfu – stalo se v 16. století. Ale historie zdejšího okolí je daleko starší - pohané prý v okolních lesích vykonávali své obětní obřady.
Obdivovali jsme především dvě místa. Ajurvédský pavilon, v architektonické soutěži vyhodnocený jako „Stavba roku 2019“. Zastaví se před ním asi každý, kdo jde okolo. Představte si sto obrovských žulových pilířů a na nich budovu ze skla, vedle meditační zahradu se sochami hinduistických bohů, potůčkem a vodopádem. Fakt překrásné. A když máte štěstí, jako jsme měli my, potkáte i indické lékaře a maséry, s typickým bílým „hábitem“ a červenou tečkou na čele.
Ajurvéda je vědou o životě. Vznikla před pěti tisíci let v Indii, klade důraz na harmonii těla i ducha, pomáhá obnovovat vnitřní rovnováhu – masážemi, vonnými oleji, stravou, sepětím s přírodou. Nevyzkoušeli jsme, jen jsme okukovali.
A nakonec vrchol našeho výletu, kamenný kruh druidů, sestavený z 33 obrovských kamenů, tzv. menhirů. Uprostřed kruhu je naplocho položený velký kámen, vně kruhu pak tabule s „návodem k použití“. Celá tato replika dávných staveb navazuje na dávné zkušenosti našich pravěkých předků. Už oni věděli o léčivé síle kamenů. Krystaly mají schopnost zpracovat a usměrnit světlo a zemskou energii a předat ji dál. Musím přiznat, že to místo má svou atmosféru, která působí snad na každého, kromě mého manžela, který je od přírody skeptický k podobným aktivitám. Ani já docela nevěřím na síly mezi nebem a zemí, ale proč to nezkusit.
Pokynům z informační tabule jsme úplně nerozuměli, ale naštěstí u nich byly dvě návštěvnice, které nám vše ochotně vysvětlily. Náš vnuk, neposedný a občas docela divoký, zmlkl a zvážněl a jako první z nás si dodal odvahy a šel „meditovat“.
Snad nezapomenu na nic důležitého. V kruhu musíte být sami, batůžky, tašky a především elektroniku- mobily nechat mimo kruh. Vstupuje se západní branou mezi dvěma kameny, roztáhnete ruce a dlaněmi se obou na chvíli dotknete. Poté si na 2 minuty lehnete na středový kámen, nohama k východu, zavřete oči a snažíte se úplně vypnout, o ničem důležitém nepřemýšlet.
Průnik energie středového a obvodových kamenů najde váš tělesný či duševní problém. Při následném procházení kolem všech kamenů položíte na chvilku dlaň na každý z nich a chviličku tak zůstanete. Možná vás jeden z nich něčím upoutá, k němu si pak zády sednete a chvíli se u něj zdržíte. Dá vám sílu, energii, rovnováhu. (Prý)
Při manželových nevěřícných poznámkách dámy řekly, že on ať dovnitř vůbec nechodí, že je to pro něj ztráta času. V duchu jsem se musela smát. Kluk to vzal ale úplně vážně. Šeptal mi, že středový kámen mu zašuměl do ucha pssst, a při obcházení měl pocit, jako by mu jeden z kamenů říkal: Tady zůstaň. Tak se u něj na chvíli posadil. Byl z toho úplně rozhozený. Já jsem taky tak trochu „nevěřící Tomáš“, ale do kruhu jsem vstoupila a plnila to, co jsem měla.
Kameny mi nic neřekly, ale pravda je, že takový pocit klidu, pohody a oproštění od všech starostí a myšlenek byl také docela fajn. Vnuk měl skvělý zážitek a celý den byl velmi hodný, dokonce uprostřed večerního vyprávění odešel do postele se slovy, že je unavený a ihned usnul, což u něj nebývá zvykem.
Náš výlet se vydařil, dlouho jsme si o něm vyprávěli. Když budete někde poblíž, mezi Pelhřimovem a Telčí, blízko městečka Počátky, zastavte se, stojí to za to. Uměla bych si představit i týdenní pobyt na tomto krásném místě, ale na cenu jsem se raději nezeptala…