Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vojta Sucharda - sochaø, øezbáø a loutkáø

16. ledna 1884 - 31. øíjna 1968

Je to více ne¾ 55 let, kdy jsem jedinkrát v ¾ivotì uvidìla tohoto významného umìlce v loutkovém divadle v Øíší loutek, kdy vítal malé diváky, mezi které jsem tehdy patøila, na loutkové pøedstavení pohádky „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“. Tehdy mne bohu¾el nezaujal, tìšila jsem se na pohádku, a úvod pana principála mi pøipadal dlouhý. Z celého pøedstavení si pamatuju hlavnì to, ¾e jsem nemohla pochopit, jak bylo udìláno technicky, aby se Dlouhý natahoval. - Mìli jsme toti¾ doma taky divadélko a dost jsem se o loutkové triky zajímala. Tatínek mi vysvìtlil, ¾e systém je podobný jako u krabièky od sirek - zkrátka dvì škrtátka a jedna krabièka a podle potøeby se škrtátka oddálí. - Bylo-li to tak opravdu, dodnes nevím.

Vojtìch Sucharda pocházel ze sochaøské rodiny z Nové Paky, pozdìji byl všeobecnì znám s køestním jménem Vojta. Narodil se zde 16. ledna 1884 jako ètvrtý z pìti dìtí sochaøe Antonína Suchardy (1843 - 1911) a jeho man¾elky Anny, rozené Šádkové (1848 - 1923). U¾ jeho pradìd, Jan Sucharda, který byl tkalcem, vyøezával ze døeva loutky a betlémy a otevøel si øezbáøskou dílnu v Nové Pace. Jeho dìdeèek, Antonín Sucharda starší, u¾ byl známým sochaøem. Z díla jeho otce Antonína Suchardy mladšího jsou známé sochy pøedevším se sakrální tématikou, na co¾ byla zamìøena jeho dílna, ale odléval i drobné plastiky se sokolskou tématikou. Bratr Stanislav Sucharda (1866 - 1916) byl významným sochaøem, známým pøedevším z autorství Palackého pomníku v Praze, sestra Anna Suchardová, provdaná Boudová (1870 - 1940) byla malíøkou a byla také matkou význaèného èeského malíøe Cyrila Boudy (1901 - 1984).

V letech 1895 a¾ 1896 si nechal otec postavit v Nové Pace dùm v novorenesanèním stylu, který je vyzdobený mnohými sgrafity. U domu byla i dílna pro otcovu firmu, nazvanou „Závod pro kostelní a pomníkové práce v kameni, døevì a štuku“. - Dùm stojí v dnešní ulici Stanislava Suchardy a je vyu¾íván jako mìstské muzeum. Zde pro¾il Vojta Sucharda dìtství a období uèení. Uèil se zde toti¾ a¾ do roku 1899 u otce øezbáøem a loutkáøem.

V letech 1899 a¾ 1905 studoval na Umìlecko-prùmyslové škole v Praze. Absolvoval školu pod vedením profesora Jana Kastnera (1960 - 1912). Zároveò pracoval u bratra Stanislava, který byl ji¾ význaèným sochaøem, v jeho ateliéru v Bubenèi. Stanislav Sucharda si zde dal postavit v roce 1901 - v dobì, kdy vyhrál soutì¾ na pomník Františka Palackého, vilu a sochaøskou dílnu. V té dobì Stanislav Sucharda pracoval na pomníku Františka Palackého v Praze. Vedle Vojty Suchardy spolupracovali na pomníku ještì další umìlci: sochaøi Josef Drahoòovský (1877 - 1938) a Josef Maøatka (1874 - 1937) a ještì dva další Suchardovi ¾áci. Architektem pomníku byl Alois Dryák (1872 - 1932). Pomník byl odhalen v létì roku 1912.

Po absolutoriu Umìlecko-prùmyslové školy Vojta Sucharda vymodeloval v roce 1905 plastiku „Milenci“ a portrét své snoubenky Anny Brichové, dcery øeditele školy v Blatné, která byla jeho spolu¾aèkou na Umìlecko-prùmyslové škole v oboru malíøství. Spolu s bratrem pracoval Vojta Sucharda na výzdobì nádra¾í Franze Josefa I., nyní Hlavního nádra¾í, a na výzdobì prùèelí Nové radnice na Starém Mìstì pra¾ském. Od roku 1907 zaèal pracovat u¾ samostatnì, i kdy¾ mnohdy realizoval bratrovy návrhy nebo s ním spolupracoval.

V roce 1908 jemu a sestøe Annì prodal bratr Stanislav svoji vilu ve Slavíèkovì ulici v v Bubenèi v Praze. Tehdy se také s Annou Brichovou o¾enil. V roce 1909 se mu narodila dcera Anna, pozdìjší malíøka Anna Suchardová - Podzemná (1909 - 1996) a v roce 1911 se mu narodila dcera Olga.

Od svého osamostatnìní spolupracoval Vojta Sucharda hlavnì s architektem Kamilem Hilbertem (1869 - 1933), Janem Kotìrou (1871 - 1923), dále s Antonínem Pfeifferem (1879 - 1938) a Matìjem Blechou (1961 - 1919). S Kamilem Hilbertem postupnì od r. 1907 spolupracoval pøi dostavbì chrámu svatého Víta na Hradèanech, vytvoøil asi 250 hlavic novogotických sloupù, vyøezávanou truhlu, nìkolik kamenných plastik, reliéfy pøedstavující stavitele chrámu na prùèelí stavby. Pro kapli svatého Václava vyøezal dva andílky se svícny. Jeho motivy zvíøat jsou takové, ¾e je tì¾ko lze rozeznat od pùvodních gotických. Práce na chrámu trvaly a¾ do roku 1928. V letech 1909 a¾ 1912 spolupracovali bratøi Suchardové s architektem Kotìrou na výzdobì prùèelí muzea v Hradci Králové, kde vytvoøili dvì sochy, pøedstavující „Historii“ a „Prùmysl“.  Oba bratøi také spolupracovali na výzdobì Národního domu v Prostìjovì.

V roce1912 se poèal stavìt palác Koruna na Václavském námìstí. Architekty byli Antonín Pfeiffer a Matìj Blecha. Sochaøskou výzdobu, pøedstavující tøi rytíøe ve splývavém rouchu vytvoøil Vojta Sucharda. V tém¾e roce také poprvé pracoval na rekonstrukci Staromìstského orloje. S Kamilem Hibertem spolupracoval pøi rekonstrukci kostela svatého Petra a Pavla v Mìlníce, kde vytvoøil bustu obou svìtcù. V Nymburce s ním pracoval na rekonstrukci a regotizaci kostela svatého Jiljí. Kamil Hilbert navrhl a øídil stavbu kostela svatého Jana Nepomuckého ve Štìchovicích. Zde vytvoøil Vojta Sucharda sochu Piety a kleèícími andìly na prùèelí chrámu a symbol Kristova obìtování - plastiku pelikána napájejícího mláïata svou krví. Podle návrhu Stanislava Suchardy realizoval tìsnì pøed první svìtovou válkou pomník hudebního skladatele Karla Bendla v Bubenèi, který však byl odhalen a¾ bìhem války.

Jeho práce vyrùstaly z tehdy módního tradicionalismu, pøes symbolismus a¾ k vlastnímu sebevyjádøení umìlcovu.

V první svìtové válce Vojta Sucharda narukoval na ruskou frontu, kde padl do zajetí. Válku pro¾il východnì od Moskvy - v Ni¾ním Novgorodu a v Sudogdì, kde byl jeho spoluzajatcem Václav Bárth. S ním zaèal Vojta Sucharda rozvíjet myšlenku na vytvoøení loutkového divadla. V zajetí vytvoøil plastiku „Vojna a mír“ a také vyuèoval zájemce døevoøezbì. Dokonce nìkteré prameny tvrdí, ¾e tam loutkové divadlo také hrál.

V dobì války mu 5. kvìtna 1916 zemøel v Praze v necelých padesáti letech bratr Stanislav, kterého uštvaly závist, kritika a spousta nepochopení v souvislosti s pomníkem Palackého. Po návratu ze zajetí vytvoøil Vojta Sucharda v roce 1919 podle bratrova návrhu sochu Mistra Jana Husa v Peèkách na Husovì námìstí. Její replika z roku 1920 je rovnì¾ v ®eleznici na Jièínsku.

Po válce nebyly zakázky na umìlecké práce tak èasté, tak¾e se Sucharda vìnoval tvorbì divadélka. Krátce po válce nebyl ještì Bubeneè souèástí Prahy a obec chtìla plán loutkového divadla podpoøit. Divadlo, které tehdy mìlo jméno „Divadélko V øíši loutek“, zahájilo provoz 26. záøí 1920 v bývalé kapli budovy dnešní základní školy v Korunovaèní ulici v Praze na Letné. Prvním principálem byl Vojta Sucharda a s ním byl tehdy spoluzakladatelem právì Václav Bárth. Bylo to vlastnì první stálé loutkové divadlo u nás. Na škole je dnes pamìtní deska od sochaøe Bohumíra Koubka (1931), který byl od roku 1957 Suchardovým nástupcem.

Pro divadélko loutky tvoøil Vojta Sucharda, obleky pro loutky šila jeho man¾elka Anna Suchardová, rovnì¾ malovala kulisy, psala divadelní hry pro loutky. V roce 1928 vyšlo její „Album divadelních krojù se støihy“. V roce 1928 divadélko tehdy u¾ se jménem “Umìlecká scéna Øíše loutek“ a se spolkovým statutem pøesídlilo do novostavby budovy Mìstské knihovny v Praze 1 ze strany ulice ®atecké, kde je jeho sídlo v podstatì dodnes. Jevištì navrhl Vojta Sucharda a to mìlo v té dobì svìtovou úroveò.

Zde se také udála ani ne pùl roku po pøestìhování divadélka významná loutkáøská událost, toti¾ zalo¾ení UNIMY, tj. podle pøesné definice „mezinárodní nevládní organizace sdru¾ující ty osoby z celého svìta, které pøispívají k rozvoji loutkáøského umìní a staví toto umìní do slu¾eb humánních hodnot, jako je mír a vzájemné porozumìní mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ras, politického èi nábo¾enského pøesvìdèení a kultury v souladu s uznáním základních práv èlovìka, tak jak jsou definována ve všeobecné deklaraci lidských práv Spojených národù z prosince 1948“. Název pochází z poèáteèních èástí celého názvu UNIon internationale des MArionnettes.

Vedle usilovné práce v loutkovém divadélku Vojta Sucharda dále tvoøil sochy, plastiky, pomníky. Z roku 1922 je napøíklad pomník padlým v Dubicku a v Tøeštinì u Mohelnice. V roce 1928 ukonèil práce na hazmburské kapli pod hlavní vì¾í katedrály svatého Víta. Je o nìm také známo, ¾e vytvoøil krásný betlém pro mìsto Láznì Bìlohrad. V Primátorské síni Staromìstské radnice byly jeho sochy Vìda a Technika, které bohu¾el pøi po¾áru Staromìstské radnice v kvìtnu 1945 shoøely - zùstaly pouze modely v polovièní velikosti. V roce 1936 se podílel podruhé na rekonstrukci Staromìstského orloje.

Z roku 1939 je kopie barokního sousoší Nanebevzetí Panny Marie v pra¾ské Loretì. V sousedství Lorety pracoval na døevoøezbách pro Kapucínský klášter, co¾ jsou sochy svatého Tadeáše a svatého Antonína. Pro Ministerstvo zemìdìlství vytvoøil tøi sochy - Orba a setba, Sklizeò a Sázení a kácení. Praha vìnovala v roce 1997 jeho sochu Merkura z let 1935 - 1936, která byla výzdobou pra¾ské usedlosti Kajetánka, Suchardovu rodnému mìstu Nová Paka. Socha je umístìna poblí¾ autobusového nádra¾í. V Nové Pace v lesoparku je také Suchardùv pomníèek Svatopluka Èecha. V Praze je mo¾né najít jeho bustu Charlotty Masarykové na domì v Mickiewiczovì ulici è. 13.

Paní Anna Brichová-Suchardová zemøela bohu¾el v roce 1944. Vojta Sucharda se pak znovu o¾enil. Vzhledem k tomu, ¾e jeho druhá paní Al¾bìta Balková byla pùvodnì divadelní kadeønicí, byla pak po deset rokù i vlásenkáøkou divadla V øíši loutek.

Po vyhoøení Staromìstské radnice dostal Vojta Sucharda zakázku rekonstrukce ohoøelých figurek z orloje. Mìl v úmyslu vytvoøit jakýsi protìjšek k Mánesovu orloji ve smyslu pojetí apoštolù v historických souvislostech pra¾ského mìsta. Bohu¾el tato jeho pøedstava nebyla pøijata, pøes to však vytvoøil figurky podle svých pøedstav, a nikoho nenapadne, ¾e by se nejednalo o pùvodní sošky. Orloj dokonèil v roce 1948. Pak u¾ se vìnoval pouze své èinnosti v loutkovém divadle. Do roku 1956 re¾íroval, hrál, dìlal nové inscenace. Od 1. ledna 1957 se své principálské práce v loutkové divadle kvùli sluchovým potí¾ím vzdal. Zemøel 31. øíjna 1968.

Všichni jeho ¾ivotopisci vyzdvihují pøedevším jeho øemeslnou i umìleckou poctivost a velkou pokoru. Proto si jen málokdo uvìdomí velikost jeho tvorby. Jen postavy jeho apoštolù jsou však nesmrtelným dílem. Druhým takovým dílem je divadélko V øíši loutek, které na místì, které pro nìj bylo urèeno, pøe¾ilo i nedávnou vltavskou povodeò, stále tìší dìti i dospìlé svými pohádkami - a mìli bychom mu pøát, aby dále šíøilo radost, kterou mu dal do vínku jeho zakladatel. Obrázek Mistrùv je pøevzat z jejich materiálù, proto¾e pro skromnost Suchardovu není vùbec jeho podoba jinak známá.

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky

 
 

Komentáøe
Poslední komentáø: 01.11.2024  10:25
 Datum
Jméno
Téma
 01.11.  10:25 Vesuviana
 31.10.  14:46 Jaroslava