Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zá¾itek havíøe Jonszty

 podle vyprávìní mého tatínka…
 

Poldek Bartkù pocházel ze staré hornické rodiny. U¾ jeho dìdeèek za první republiky docházel ka¾dé ráno a¾ z pøedhùøí Beskyd na šachtu František, v zimì, v létì, za ka¾dého poèasí. Byl to poctivý, šetrný, ale velmi hrdý èlovìk a Poldek tyhle vlastnosti zdìdil po nìm.

 

V šedesátých letech minulého století, v dobì, kdy u nás hornictví pro¾ívalo svùj rozmach, byl Poldek v jinošském vìku a hledal si nevìstu. V Podbeskydí bývalo zvykem, ¾e si chlapci brávali místní dìvèata, jen¾e Poldkovi se ¾ádná nelíbila. Jedna byla tlustá, jiná zase hubená, další nemìla „pøed našima“ to jako, ¾e byla málo prsatá, zkrátka, nic podle jeho gusta.

 

A tak Poldek zabrousil do vedlejší vesnice, kde bydlela fešná dìvucha Maøka. Povìst mìla sice trochu pošramocenou tím, ¾e mnoho chlapcù, jak se øíká, rozparádila a pak je nechala, a také se o ní øíkalo, ¾e je hami¾ná, jen¾e to vše umìla skvìle zakrýt svým šarmem a krásou. Èím jí tenkrát Poldek zaimponoval nikdo neví, jisté je, ¾e po urèité dobì se chystala veselka. Kamarádi Poldkovi závidìli krásnou ¾enu a v podnikovém autobuse, který havíøe ka¾dé ráno vozil na šachtu do práce se nejednou bavili na její úèet.

 

Man¾elky se o své mu¾e staraly, jak nejlépe umìly a také se jedna pøed druhou pøedhánìly, co lepšího svému mu¾íèkovi do práce na svaèinu pøichystat, i kdy¾ penìz nebývalo tehdy nazbyt.
Kdy¾ u¾ byl Poldek nìjaký ten mìsíc ¾enatý, zaèal ze své suverenity ponìkud ubírat…

 

A pak se to stalo.
Jednou, na ranní smìnì, v dobì svaèiny si havíøi posedali na okory a zaèali pojídat pøichystané dobroty. Poldek sedìl malinko dál od svých par»ákù. Rozbalil svaèinu, pøièichnul a hodil ji do závalu. “Ku…. ! Zas ty øizki, kdo to má poøád ¾rát?“ Chlapi sedìli jako opaøení, v dobì, kdy masa bylo pomálu, Poldek takhle vyvádí? Nejelo jim to pod fusiska…
Na další šichtì se situace opakovala….

 

Starému Jonsztovi to nedalo, i zvedl se a pøinesl vyhozenou, ještì skoro zabalenou svaèinu. Jaké bylo pøekvapení, kdy¾ ji rozbalili, netøeba mluvit. Byly tam obyèejné suché „stryky“ – bramborové placky! Všichni se na Poldka rozpaèitì podívali. Ten sklopil hlavu a tiše øekl. „….¾e sem si nevzal dìvuchu od nás, ta by o mì jinak dbala“.

 

Kamarádùm bylo v tu chvíli tak Poldka líto, ¾e se s ním o svaèinu rozdìlili… A¾ to pøebolelo, bylo v autobuse slyšet . “Tu¾ co, Poldek, jak ti šmakuju øizki?“

 

Libuše Minolová 

Další èlánky autorky:
Projekt pro ka¾dého
Otevøeme svá srdce
Plesová sezóna
Ben
Mrtvola na propagaci
Poèítaè - mùj nepøítel
Jak to vidím já

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 24.02.2009  11:02
 Datum
Jméno
Téma
 24.02.  11:02 jisuch53
 23.02.  21:46 Libu¹e
 23.02.  19:32 Rozárka