Toto jméno nesla naše èeská panovnická dynastie, honosili se jím mnozí králové a dnešní Pøemkové se mohou pochlubit tím, ¾e jsou stejnì jako všichni nositelé tohoto jména dobré mysli a tedy "vše dobøe promýšlejí".
Nejstarší známou osobou s tímto jménem je urèitì Pøemysl Oráè, který prý zalo¾il v Èechách slavnou dynastii. Jeho potomek Pøemysl I. Otakar dosáhl roku 1212 uznání dìdièného královského titulu pro celý svùj rod.
Další z øady byl Pøemysl II. Otakar "král ¾elezný a zlatý", jen¾ sahal dokonce po korunì císaøské. Jeho ambice však pøedbìhly dobu a stály jej nakonec ¾ivot. Tento panovník byl druhorozeným synem Václava I. a Kunhuty. Po smrti svého bratra Vladislava byl urèen za následníka trùnu, pøesto však vedl v letech 1248-49 povstání proti svému otci. Byl však pora¾en.
Mezitím se uvolnil rakouský a štýrský trùn a v roce 1251 byl Pøemysl zvolen vévodou rakouským. Svùj nárok stvrdil roku 1252 sòatkem s dìdièkou babenberských zemí Markétou. Co na tom, ¾e byla starší ne¾ její tchán Václav! O tyto zemì mìl však zájem i další soused. O babenberské dìdictví musel tedy Pøemysl svést boj s uherským králem Bélou IV. Bitvu Pøemysl vyhrál. Poté získal i další alpské zemì. Tehdy však u¾ Pøemysl svou letitou cho» k nièemu nepotøeboval, a tak se s ní rozvedl, aby v roce 1261 uzavøel druhé man¾elství s Kunhutou Uherskou, vnuèkou Bély IV. Pøemyslova hvìzda zaèala stoupat a roku 1266 pøipojil k Èechám Chebsko.
Úèastnil se køí¾ových výprav do Pruska a na bøezích Baltu zalo¾il mìsto Königsberg. V roce 1273 neuznal volbu Rudolfa Habsburského nìmeckým králem, sám si na tuto korunu èinil nárok. Pro øíšská kní¾ata, která rozhodovala, kdo se stane øímským králem, však byl pøíliš silným mu¾em. Postupnì se dostal do politické izolace. Nový panovník Rudolf Habsburský zbavil Pøemysla vlády a vyhlásil nad ním øíšskou klatbu. Následnì došlo k povstání šlechty alpských zemí i èeského státu, domácí vzpouru vedli Vítkovci.
Pøišlo kruté vystøízlivìní - veliký a mocný panovník Pøemysl II. Otakar musel pøijmout bez boje podmínky nìmeckého krále. Vzdal se vlády v alpských zemích i Chebsku, Èechy a Moravu pøijal od Rudolfa Habsburského v léno. Souèástí dohody byla i svatební smlouva mezi Pøemyslovými a Rudolfovými dìtmi. Ura¾ený vladaø si to nenechal líbit a znovu táhl do boje. V nové válce však "král ¾elezný a zlatý" v bitvì na Moravském poli dne 26. srpna 1278 umírá.
Jeho zásluhou se stát nerozpadl ani bìhem braniborské okupace, která následovala po královì smrti. Pøemyslu II. Otakaru se za 25 let vlády podaøilo zásadnì pøebudoval èeský stát, tak¾e jeho syn a nástupce Václav II. mìl po opuštìní zemì Branibory na èem stavìt.