Paradoxy èeštiny (6)
U¾ v základní škole jsme se uèili, ¾e èeština má devatero druhù slov. Pamatujete si ještì? - Podstatná jména, pøídavná jména, zájmena, slovesa, èíslovky, pøíslovce, citoslovce, pøedlo¾ky a spojky. V souèasné dobì u¾ je to zaokrouhleno na deset druhù, nebo» jazykovìdci sem pøidali èástice! Jistì nejménì na polovinu z nich by si asi vzpomnìl ka¾dý z nás. Ale ruku na srdce, ve své øeèi ba ani v písemném projevu toto rozlišení našich slov vùbec nevnímáme! Nìkterá slova spojujeme v øeèi dohromady oprávnìnì, jiná z pouhé lenosti pøi vyslovování. Pøitom mezi jednotlivými slovy jsou nebetyèné rozdíly! Kromì v podstatì libovolnì dlouhých èi krátkých citoslovcí, které si vlastnì mù¾eme tvoøit „ad libitum“, máme oficiálnì jen asi osm jednopísmenných slov, a» u¾ spojek èi pøedlo¾ek. Ètyøi samohlásková – a, i, o, u, - a ètyøi souhlásková – k, s, v, z. Èeštinì se pøitom asi nehodilo mít ani za spojku ypsilon, i kdy¾ jiné jazyky klidnì samostatné „y“ pou¾ívají, a také vùbec nevíme, proè mezi jednopísmennými slovy není „e“, kdy¾ tøeba španìlština se ho vùbec nebojí a naopak ho hojnì vyu¾ívá. Mo¾ná ale bychom toto písmeno našli mezi citoslovci, kdy¾ maminky vy¾adují na batolatech jistý úkon, i kdy¾ v tomto pøípadì by asi tìch „e“ bylo nìkolik! Musíme si ale také uvést pravdìpodobnì nejdelší naše slovo - (nej ne vy krys ta li zo vá va tel nìj ší ho! Má 13 slabik a 31 písmen! Pøepoèítával jsem to snad 10x, vyslovit ho lze jen s velikými obtí¾emi a také ho asi nikdy v reálu neuslyšíme. Pøesto zdárnì šlape na paty, ne-li pøímo pøedbíhá, nejdelší jména ze staré Mezopotámie. Snad si vzpomenete – Nabuchodo…….. atd.
Na rozdíl od vìtšiny jazykù zná ten náš slabikotvorné souhlásky „l“ a „r“, co¾ „jinostránci“ nikdy nepøekousnou! A tak krásný jazykolam také najdeme ve slovì zcvrnkl! Sedm souhlásek bez jediné samohlásky, dvì slabiky, jedna má hlásek pìt, druhá jen dvì! ®ádný cizinec to nevysloví ani za – no buïme slušní. Ovšem nìkterá jména v Africe a v Indii také stojí za to! V¾dy jsme litovali a obdivovali hlasatele v rozhlase a v televizi, jak se s nimi vypoøádávají. Pøíštì se posuneme ke znaènì nelogickému tvoøení nìkterých èeských slov, tedy alespoò dle našeho názoru…
Pozor – nyní ale ¾ádná zmìna – následují absolutní rýmy:
Honíme se stále za snem a pak jenom tiše ¾asnem.
Chceš-li doèkati se klidu, pak musíš promluvit k lidu.
Nevìøím u¾ masám, proto jásám aspoò já sám!
Nemáme-li slušný stát, to pak není o co stát.
Je opravdu tì¾ké vìøit oslovi, i kdy¾ nás ten osel slušnì osloví!
Radostí nemohu plát, proto¾e mám malý plat.
Dobrá zpráva pøišla zprava, ¾e prý sleva pøijde zleva!
Jako všichni správní Èeši, na slevu se v¾dycky tìší!
V¾dy» je to tak prosté, øíkám to u¾ posté – tak nás prostì proste!
Døíve ne¾ se nadìji, opìt je po nadìji!
Pracovitost, vèelí vùle, plno medu bude v úle.
Jestli¾e to není nièí, kdekdo to pak klidnì nièí.
Kdy¾ potlaèil kulacké své pudy, hned se zbavil hospodáøské pùdy.
STB prý vlastnì kryla – Hutku, Tøešòáka i Kryla!
