JINÁ DOBA? Je máj a je krásnì. Trochu sluníèka, kvetou pampelišky, sedmikrásky, u nás zlatý déš» a zaèínají jablonì (tady, v Brdech je to v¾dycky trochu pozdìji ne¾ v Praze, kde u¾ je celý Petøín obalený kvìty), ptáèci zpívají, po¾áry ze vèerejších ohòù pøi pálení èarodìjnic jsou uhašeny... Pøíroda se probouzí a to je krásné.
Svìt jako takový však moc krásný zjevnì není. Kromì šíleností jako je tzv. korektnost, vyhlašování dalších a nových pohlaví, výzvy k udávání lidí za tzv. dezinformace, zákazù toho èi onoho, prosazování elektrických automobilù v dobì, kdy hrozí, ¾e elektøina mo¾ná nebude… A nedivím se, ¾e je jí nedostatek, kdy¾ jsme jako lidé natolik líní, ¾e za nás elektøina pracuje v kuchyni, na zahradách, v posilovnách atd. Divím se, ¾e po elektrickém zubním kartáèku se nenabízí k pou¾ití i elektrický utíraè zadku. Je zkrátka jiná doba. Tahle vìta èasto zaznívá i v poøadu Nebezpeèné vztahy, na který se obèas se zájmem dívám a nestaèím ¾asnout, jací naivní, sobeètí, hamounští, nezodpovìdní mladí lidé tam defilují a naopak starší zase ty mladé rozmazlují (èasto také zaznívá vìta: chci pøece pro své dítì to nejlepší) a tak ho nechám válet si šunky doma do tøiceti a více a všechno za nìj udìlám, zaplatím. Ale to jsem trochu odboèila… Chci jen pøipomenout, ¾e DOBA nìjaká byla v¾dycky. Moji prarodièe za¾ili dvì svìtové války, rodièe u¾ jen jednu. Tøetí a další generace za¾ívají (tady v Èesku zatím jen malièkým dotykem) válku o Ukrajinu.
24. února jsem si ráno pustila na netu písnièku, co¾ dìlám èasto, zvedne mi to náladu. Vybrala jsem si ukrajinskou o sokolovi, která se mi líbí v podání Kollárovcù https://www.youtube.com/watch?v=NkyqhOlgKV4. A najednou mi za ní skoèila další písnièka, kterou jsem dosud neznala. Ukrajinská hymna. Hm, tak si poslechnu jakou mají hymnu, proè ne. A líbila se mi, pøipomínala mi tu naši èeskou, pokud je zpívána pøirozenì (co¾ je výjimeèné). https://www.youtube.com/watch?v=bHxobVEZkNY
A za chvíli jsem si ve zprávách vyslechla, ¾e Ukrajinu napadli Rusové. Ach, bylo mi z toho pár dní na zvracení. Díky zamìøení Èeského dialogu jsem s novodobou ukrajinskou historií byla trochu seznámena. Mìla jsem tam i ètenáøe v èeské komunitì ve Lvovì, ®itomyru, Èechohradu a vìdìla jsem, jak byli èasto terèem okupantù. Osmanù, Sovìtù, Nìmcù, Polákù aj. Jefim Fištejn popsal nedávno na FB i tu starší historii, kdy v zemi vládla rùzná kní¾ectví a lidé byli více samostatní na rozdíl od Ruska, kde celá staletí vládli carové a následnì pak komunisté, tak¾e široká ruská duše byla celé vìky zvyklá nìkoho poslouchat. To je øeèeno velmi velmi zkrácenì. Jestli vás to zajímá, kouknìte se aspoò na wikipedii. Moc výsti¾nì o této válce hovoøil Petr Koláø, bývalý velvyslanec v Rusku, v USA, Irsku. Je to moc chytrý pán. Znám se s ním z doby, kdy na Zamini vedl tzv. krajanské oddìlení, které tehdy podporovalo Èeský dialog. Pak ovšem nastoupily zvláštní politické zmìny, kdy se napø. ministrem zahranièí stal Jan Kavan. Proslul tím, ¾e se mu ve skøíni náhle narodily bankovky v cenì milionù a on chudák vùbec nevìdìl, kde se vzaly. Èeský dialog se od Zamini odpojil a Petr Koláø nastoupil do diplomacie. Oba zmínìní pánové, kterých si moc vá¾ím, byli toho názoru, ¾e na Rusko platí jen síla. Škoda, ¾e jsou se svým názorem dost osamoceni.
Tak¾e jaká je doba? Covidová, váleèná? Právì sedím u poèítaèe a na FB poslouchám rozhovor Tomáše Lukavce s doktorem Janem Hnízdilem. Téma je o válce a o psychopatech. A do toho mi zazvoní pošta. Doruèila mi knihu z nakladatelství Portál s názvem Proè volíme psychopaty? Mo¾ná v ní najdu odpovìï a pak to napíšu. Zatím vám pøeji krásné jaro a odvahu ¾ít i v „dobì“.
Eva Støí¾ovská
Na "retro" obrázku je odsouzeníhodný èundrák. Také jsem tu dobu za¾ila.
Anotace na knihu: „ Proè volíme psychopaty?“.
Terapeut, právník a mediátor Bill Eddy popisuje, jak nebezpeèné a vysoce konfliktní osobnosti (HCP) získávají moc ve vládách po celém svìtì – a co mohou obèané udìlat, aby se tito lidé nedostali do úøadu. Demokracie je toti¾ v ohro¾ení. Pøíliš mnoho zemí se dostalo pod nadvládu problematických lidí, kteøí se stali politiky. Vìtšina jich má rysy narcistické èi antisociální poruchy osobnosti, pøípadnì rovnou obojí.
Autor, který je pøední svìtový odborník na HCP, vysvìtluje, proè jsou tito lidé tak svùdní, a popisuje ètyøicet jejich typických vlastností. Èerpá pøitom z pøíkladù od Hitlera, Stalina, Maa a Nixona po Trumpa, Madura a Putina a ukazuje, jak problematiètí politici vymýšlejí nepøátele a vyrábìjí falešné krize, aby se mohli vykreslit jako jediná hrdinská postava, která se s nimi doká¾e vypoøádat, a to navzdory vlastní neschopnosti problémy skuteènì øešit. Autor také popisuje nejlepší zpùsoby, jak odhalit HCP jako šarlatány, jak reagovat na jejich prázdné a zavádìjící sliby a jak najít opravdové lídry. Pøitom vyu¾ívá svou hlubokou psychoterapeutickou zkušenost, aby se dostal na kloub dosud neidentifikovanému jevu, který pøedstavuje skuteènou hrozbu pro svìt.
JINÁ DOBA?
Anotace na knihu: „ Proè volíme psychopaty?“.