Nesnášenlivost
Impulzem k sepsání této úvahy je souèasné, a¾ nenávistné rozdìlení spoleènosti. Toto je mùj amatérský pohled do minulosti, naprosto bez cíle prosazování nìjakého politického pohledu, politické orientace a naprosto netrvám na tom, ¾e bych mìl pravdu. Mohu se mýlit. Podnìtem pro napsání ní¾e uvedeného byly vynikající úvahy pana Záøeckého - ®ijeme s respektem.
* * *
Pohled do slovníku s výkladem významu slov pod tímto pojmem uvádí na pøíklad nesnášenlivost èlovìka na nìkteré potraviny, a¾ po popis nesnášenlivosti jako druhu psychické nemoci. Já si pod tímto pojmem pøedstavuji mo¾nou formu vztahu mezi lidmi a za opak nesnášenlivosti pokládám vzájemné pochopení a¾ lásku. Zùstanu proto u mého výkladu vztahu mezi lidmi, slupinami lidí, a¾ po ty skupiny nejvìtší-národy.
Z tohoto pohledu se podívám na chování èeského národa od poèátku minulého století. V té dobì byl èeský a slovenský národ zaèlenìný spolu s dalšími v uskupení Rakousko-Uherské monarchie.
Mým pohledem laika vycházejícího ze všeobecnì známých skuteèností, a pøedevším vyprávìní dìdy, který v té dobì ¾il, ¾ili vedle sebe Èeši a Nìmci a nìkteøí nìkdy dokonce tak blízko, ¾e se museli jeden druhého dotýkat, a to vèetnì specifických dotykù, ze kterých se rodili dìti. Jen si lámu hlavu s tím, zda ten nový èlovíèek byl Nìmec, nebo Èech, èi Èeška, nebo Nìmka, kdy¾ otec byl Èech a matka Nìmka èi obrácenì.
A tím vyvstává moje první dilema:
Oficiálnì, prohlášením èeských politikù, tito lidé ¾ili v ¾aláøi národù. Zdá se, ¾e si ti lidé toho nìjak nebyli vìdomí a starali se o zcela jiné vìci, zejména ty související s jejich ob¾ivou. Mohli se volnì pohybovat po celém území monarchie, co¾ asi ¾ivot v ¾aláøi zrovna nepøipomíná. Jsou pøece známé pobyty uèòù ve Vídni a dodnes názvy nìkterých obchodù tam jsou s èeskými jmény a nikdy jsem nenarazil na to, ¾e se tam dostali útìkem ze ¾aláøe.
Pøi tom ten ¾aláø nemìl uzákonìný oficiální jazyk, všechny ty národy tam hovoøily svým na rozdíl od toho budoucího státu, Èeskoslovenska který jej tedy úøední jazyk ustanovil a tím mimo jiné tøem milionùm Nìmcù, kteøí se ze dne na den ani¾ se pohnuli z místa tam octli zkomplikoval ¾ivot. Ocitli se v zemi, kde se jejich jazyk neuznával, ale zato se uznávala rùzná opatøení vyluèující je z nìkterých zamìstnání, naøizující jim nové povinnosti atd.
Chtìl bych zdùraznit, ¾e v ¾ádném pøípadì nejsem a nikdy jsem nebyl, ani nemìl dùvod obhajovat hrùzy 2. svìtové války, roli v ní Nìmecka a Nìmcù. Právì naopak mì v souèasnosti vadí urèité sni¾ování významu obìtí a všech, kteøí se podíleli na ukonèení tìchto hrùz a porá¾ce fašismu, vèetnì role SSSR, jeho¾ armáda sehrála rozhodující roli a jeho¾ obyvatelé byli nejvíce válkou posti¾eni.
Toto pojednání je osobní reagencí na skuteènost, ¾e jak minulý re¾im tak souèasný, buï naprosto ignoruje èi pøímo zámìrnì se vyhýbá popisu toho co pøedcházelo hrùzám 2. svìtové války, co do jisté míry vedlo k tomu jaká byla reagence Nìmcù ¾ijících v pohranièí a jinde na území Èeskoslovenska na okupaci Hitlerem. Jinými slovy co pøedcházelo dalšímu vývoji, tj. vyhnání Èechù z pohranièí Nìmci a poté vyhnání Nìmcù Èechy
Stejnì tak mnì není jasné, co se zmìnilo lidem pracujícím na poli èi v továrnì, èi jinak se ¾ivících prací tím, ¾e se rozpadlo Rakousko-Uhersko. Chápu, co se zmìnilo a jak se zmìnil ¾ivot nìkolika vybraných lidí, poèínaje TGM a suity vybraných kolem nìho. To ostatnì platí i pro to naše rozdìlení se Slovenskem v nedávné minulosti, pro pár vyvolených se zmìnilo mnoho, pro naprostou vìtšinu lidí nic, jaká pozitiva to té vìtšinì pøineslo.
Skuteènost, která zapoèala nepøátelství mezi Èechy a Nìmci, kteøí pøed tím, jak naznaèeno v úvodu úvahy vedle sebe ¾ili, starali se o svá pole, starali se o svoji ob¾ivu a podle svých schopností a mo¾ností o v té dobì pozoruhodný rozvoj zemìdìlství a prùmyslové výroby, celkový rozvoj regionu s pøesahy na celé území Rakousko-Uherska.
Podivnì na mì pùsobí dìkování a ocenìní pøístupu Ameriky a V. Británie a Francie ke vzniku Èeskoslovenska. Šlo pøedevším o podporu rozpadu R-U, a k tomu staèí známé pravidlo - Rozdìl a panuj. Zbavili se rovnocenného partnera, konkurenta a nahradili ho pidizemièkami, bez ekonomického, finanèního, vojenského a politického vlivu. Jaká velkorysost.
V dalším vývoji, z hlediska úvahy lze pøeskoèit období, kdy oficiálnì jsme byli pøáteli SSSR a dokonce jsme na to mìli organizaci SÈSP, pøáteli s dalšími zemìmi k tomu organizací RVHP, pro úplnost lze doplnit, ¾e bratøi Slováci se poèátkem 2. svìtové války s námi rozešli, abychom se po válce zase spojili a v nedávné minulosti zase rozpojili. O Podkarpatské Rusy nemluvì, to byl jen èasovì velmi limitovaný pøechodný doplnìk.
Ale co za tu dobu dìlala ta nesnášenlivost?
Z dnešního pohledu se ukazuje, ¾e ta se ani uvedeným, relativnì dlouhým vývojem neztratila, nevypaøila, nikdo ji nevyhnal, èas ji neodvál, pøesto, ¾e s mnohým to ten èas dokázal. Sotva se objevila mo¾nost oficiálnì øeèeno svobodného chování a projevu, tak se vynoøila. Ve vztahu Èechù a Slovákù se nejen pøihlásila, ale rozhodla, ¾e se rozejdeme.
Zcela v rozporu s racionálními pohledy ekonomickými, spoleènými zá¾itky, od spoleèných úspìchù na pøíklad na poli sportu ale prakticky ve všech lidských poèínáních a¾ po smíšená man¾elství. V naprostém opaku s poèínáním Nìmcù, kteøí se naopak spojili, my se Slováky, ji¾ pøed tím zemièka malièká jsme se rozešli, pardon navzájem osvobodili, aby se vytvoøili ještì menší dvì zemièky. A» nìkdo tvrdí, ¾e za tím není ta pošetilá nesnášenlivost, ¾e je to naopak projev vzájemného porozumìní, skuteèného pøátelství, lásky a v neposlední øadì racionálního myšlení.
Není mým pøáním dalšími argumenty dokazovat roli nesnášenlivosti v èeské povaze, proto pouze uvedu nepopiratelné skuteènosti z poslední doby a a» si ka¾dý udìlá svùj úsudek, zda za nimi nestojí nesnášenlivost a jsou pouze výdobytek demokracie, svobody a mimoøádných, pro mì osobnì nepochopitelných schopností a pøedvídavosti souèasné politiky a politikù. Rozdìlení svìta, zemí na pøátelské a nepøátelské s tím, ¾e ty pøátelské dìlají vše dobøe, zatím co ty nepøátelské dìlají vše špatnì - místo snahy øešit to nepøátelství jej naopak prohlubovat, a to a¾ do pøivedení svìta na pokraj nebezpeèí váleèného konfliktu. Všechny ty naše politické strany, jejich pøedstavitelé si vystaèí s tou vzájemnou nesnášenlivostí a vzájemným napadáním.
A jako by pøedchozí nestaèilo, objevila se pandemie, ve které nesnášenlivosti rozhodnì úbytì nehrozí, a naopak se prohlubuje dalším rozdìlením spoleènosti na dvì navzájem nesnášenlivé skupiny naoèkovaných a nenaoèkovaných.
Jaroslav Petøík
