Citace Bible:PRVNÍ IZAJÁŠ. Kniha Izajášova pøedstavuje soubor prorockých výrokù z rùzných dob a rùzného prostøedí, prolo¾ený menšími literárními celky víceménì neznámého pùvodu, napø. sbírkou výrokù proti pronárodùm, tzv. ´izajášskou apokalypsou´, nebo vyprávìním o zbo¾ném králi Chizkijášovi a Izajášovì prostøednictví v dobì asyrského nebezpeèí. Tyto sbírky prošly svým samostatným vývojem, ne¾li byly zahrnuty do spisu nadepsaného pøíznaènì Izajáš, co¾ znaèí ´Hospodin je spása´.
DRUHÝ IZAJÁŠ. Jméno Izajáš je tøeba pokládat za nadpis, vystihující obsah celého spisu, nikoli za podpis autora. Navazuje sice na jméno proroka z 8. stol. pø. Kr., ale nechává klidnì mluvit i rùzné bezejmenné svìdky o nìm a pøipojuje posléze k tìmto ´izajášským´ oddílùm i další, v nich¾ se prorokovo jméno vùbec nevyskytuje a které celým svým koloritem ukazují do jiné doby a odlišných pomìrù. Napø. od kap. 40 se ocitáme v babylonském zajetí a slyšíme dokonce jméno perského krále Kýra, vítìze nad Babylonií. Jsme tedy vzdáleni od dob Izajášových o více ne¾ pùldruhého století, ale spoleèným jmenovatelem zùstává pøedstava spásy. To umo¾nilo pøipojit knihu výrokù tohoto nám jinak neznámého proroka, kterého nazýváme Druhým Izajášem, ke sbírce oznaèované jako První Izajáš. Zpùsob pøipsat nìkteré dílo nìkomu ji¾ slavnému byl ve starovìku pokládán ani ne tak za projev skromnosti, jako spíše za projev sounále¾itosti. Bezejmenný autor se tak prohlásil za kongeniálního s tím, jeho¾ jménem se jeho dílo ozdobilo. I øecký filosof Platón neváhal nadepsat svou práci jako Sokratovu. Tím spíše mù¾eme tomuto zpùsobu rozumìt u biblických autorù, u nich¾ nešlo o to, aby oni byli oslaveni, nýbr¾ aby byl vyvýšen jen Bùh sám ve své jedinosti.
RADOSTNÁ ZVÌST. Kniha Izajášova nás uvádí jak v první, tak v druhé èásti do dob nesmírnì tì¾kých a nebezpeèných. Nejdøíve to byli Asyøané, kteøí ohro¾ovali Judu a oblehli Jeruzalém; potom to byli Babyloòané, kteøí dílo zkázy dokonèili, mìsto i chrám znièili a lid odvlekli do zajetí. Ale slyšíme v situacích lidsky témìø beznadìjných jásavé ´Immanuel´ ( S námi Bùh) a Druhý Izajáš dovede rozezvuèet ty nejjásavìjší struny a vyznávat Hospodina jako Prvního i Posledního, pøesto¾e lid upadl do otroctví a všechno ztratil. Jeho Bùh však nebyl pøemo¾en. Modly zajdou, Hospodin stvoøí všechno nové. Plným právem jsou kapitoly 40 – 55 oznaèovány jako starozákonní evangelium, radostná zvìst.
CENNÉ SVÌDECTVÍ. Obzvláštními milovníky Knihy Izajášovy byli essejští sektáøi, kteøí od 2. stol. pø. Kr. do r. 68 po Kr. ¾ili v ústraní judské pouštì v nehostinné pustinì kumránské. Jejich sbìratelské a opisovaèské píli vdìèíme za to, ¾e nám dochovali opisy všech starozákonních knih (s výjimkou knihy Ester), a to ve více opisech nebo aspoò ve zlomcích. Z nejvzácnìjších je rukopis celé knihy Izajášovy,
7,5 m dlouhý svitek, pùvodem patrnì z Babylonie, nalezený r. 1947 v tzv. první kumránské jeskyni. Shoduje se pøekvapivì s naším kanonickým textem, aèkoli pochází z doby pøed kanonizací Starého zákona a neprošel ¾ádnou redakcí chrámovou. Je to vzácné svìdectví o vìrnosti biblického podání.
Slovo Bible: DAR DUCHA
A¾ bude na nás vylit z výše duch,
pouš» se stane sadem
a sad bude mít cenu lesa.
I na poušti bude pøebývat právo
a v sadu se usídlí spravedlnost.
Spravedlnost vytvoøí pokoj,
spravedlnost zajistí klid a bezpeèí navìky.
Mùj lid bude sídlit na nivách pokoje,
v bezpeèných pøíbytcích,
v klidných místech odpoèinku,
i kdyby na les padlo krupobití
a mìsto bylo srovnáno se zemí.
Blaze vám, kteøí budete osévat zemi všude zavla¾ovanou
a volnì necháte bìhat býka a osla.
PÁD DCERY BABYLÓNSKÉ
Sestup a seï v prachu,
panno, dcero babylónská!
Seï na zemi, pøipravena o trùn,
kaldejská dcero!
U¾ tì nebudou nazývat
zmìkèilou a zhýèkanou.
Chop se mlýnku a mel mouku!
Odkryj závoj,
zvedni vleèku, odkryj nohy,
pøebroï øeky!
A» se odkryje tvá nahota,
a» se uká¾e tvá hanba.
Vykonám pomstu, nikdo mi nezabrání.
Náš vykupitel je Svatý Izraele.
Jeho jméno je Hospodin zástupù.
VÝZVA K HLEDÁNÍ HOSPODINA
Dotazujte se na Hospodina, dokud je mo¾no ho najít,
volejte ho, dokud je blízko.
Svévolník a» opustí svou cestu,
mu¾ propadlý nièemnostem svoje úmysly;
nech» se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním,
k Bohu našemu, v¾dy» odpouští mnoho.
Mé úmysly nejsou úmysly vaše
a vaše cesty nejsou cesty moje,
je výrok Hospodinùv.
Jako jsou nebesa vyšší ne¾ zemì,
tak pøevyšují cesty mé cesty vaše
a úmysly mé úmysly vaše.
Spustí-li se lijavec
nebo padá-li sníh z nebe,
nevrací se zpátky,
nýbr¾ zavla¾uje zemi
a èiní ji plodnou a úrodnou,
tak¾e vydává símì tomu, kdo rozsívá,
a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem,
které vychází z mých úst:
Nenavrátí se ke mnì s prázdnou,
nýbr¾ vykoná, co chci,
vykoná zdárnì, k èemu jsem je poslal.
S radostí vyjdete
a budete vedeni v pokoji.
Hory a pahorky
budou pøed vámi zvuènì plesat
a všechny stromy v poli budou tleskat.
Místo trní vyroste cypøiš,
místo plevele vzejde myrta.
To bude k oslavì Hospodinova jména,
za trvalé znamení, které nebude vymýceno.
Pøíštì nabídnu knihu JEREMJÁŠ
Ilustrace - internet
