Zkušenost
Mnoho vìcí se dá nauèit a nìkteøí lidé jsou schopni nauèit se nepøedstavitelné. Nedávno jsem vidìl v televizi dìvèátko ještì v pøedškolním vìku hrát na klavír. To, co pøedvedla bylo srovnatelné s vystoupením zkušeného virtuosa.
Stejnì tak nìkteøí studenti vystudují i VŠ bez sebemenších problémù, jsou lidé s pamìtí, oznaèovanou jako sloní, tj. pamatují si vše co za¾ijí, èi se nauèí.
Co se však nedá nauèit a i ti nejschopnìjší, nejnadanìjší mají jedinou mo¾nost tuto formálnì øeèeno kvalifikaci získat je zkušenost.
Zkušenost je úzce spojená s èasem, v ¾ivotì lidí tedy vìkem.
Z pohledu tohoto zamyšlení se domnívám, ¾e je objektivní tvrzení, ¾e pokud je nìkdo mimoøádnì vzdìlaný, mimoøádnì schopný øešit situace v nìjaké èinnosti ve svých tøeba 25, èi 30ti letech vìku, tak bude stejnì schopný ve svých 50 èi 55 lety s rozdílem pøínosu té 20 leté zkušenosti nabyté mezi mládím a vìkem uvedeným jako pøíklad. Nic jsem neobjevil, vìdìl to ji¾ Konfucius
Jsou èinnosti, které jak praxe a právì ta zkušenost prokázala vy¾adují právì mladé lidi. Konkrétnì mám na mysli schopnost vynalézat nové vìci, nové vìdecké postupy, objevy.
Uvádí se, ¾e tato schopnost je do pøibli¾nì 40 let vìku. Pro mì dùkazem tohoto tvrzení jsou výzkumné ústavy velkých japonských firem. Tam se s tímto faktem zachází velmi principiálnì. Po 40 letech vìku tam pokraèují ve výzkumu odborníci spíše v organizaèních funkcích, zatím, co vìtšina po tomto vìku odchází do výroby do vedoucích øídících funkcí.
Nemìl by nás mást pohled na udìlování Nobelových cen postarším lidem, oni tu cenu sice pøebírají ve vyšším vìku, ale za objevy, které dosáhli v „mládí“.
Ale oni ti Japonci to dìlají i v ¾ivotì a politice pro nás vùbec nepochopitelnì. U¾ od války tam mají vládu jedné strany, poøád stejné a o politiku se moc nezajímají, jak jinak by bylo mo¾né, aby v anketì, kdo je pøedsedou vlády uvádìli toho pøedchozího, který tam u¾ 2 roky nebyl. Z mého pohledu je to stav ideální, zemì funguje, pouze diváci TV jsou ochuzeni o nekoneèné seriály hádek u nìjakého japonského Moravce. A vystaèí si s vystoupeními komikù-hercù a s tím spojenou legraci. Oproti výzkumu a objevùm s uvedenou pøednosti mládí jsou èinnosti neménì dùle¾ité pro ¾ivot nejen jedincù, ale celé spoleènosti, kde témìø podmínkou potøebné kvalifikace je právì ta zkušenost, vìk.
Mo¾ná je to zpùsobeno mým vìkem, ale já si myslím, ¾e právì ta vìkem získaná zkušenost ve mnì vyvolává pochybnosti pøi vystoupení politikù, kteøí nejen, ¾e nevychovali dìti, ale nìkdy ještì ani nezalo¾ily rodinu k zákonùm, týkajícím se ¾ivota rodin a posuzující ¾ivot dùchodcù. Pøímo komicky na mì pùsobí ministøi obrany, kteøí se v mládí vyhnuli vojenské slu¾bì a o ministryních ji¾ nemluvì. A ¾e u¾ jich bylo, témìø se zdá, ¾e je to nyní hlavní pøedpoklad pøi nástupu do funkce být nezatí¾en znalostmi, nato¾ zkušenostmi a neplatí to jen pro MO.
A tak se nìkdy v duchu smìji, ¾e tak jako je známé vyjádøení o èase, co všechno „vodnés“ tak jako pamìtník témìø oficiálního hesla v jisté dobì: „mládí vpøed“, ale v praxi v té dobì zásadnì nerealizované to musel být ten èas mezi tím mým mládím a stáøím, který pøinesl jeho realizaci.
Ale nakonec také platí, ¾e èlovìk se uèí celý ¾ivot. Tak tøeba já, a¾ ve stáøí jsem se nauèil poznatku, ¾e piráti mohou mít i jiný nápadný znak na hlavì, nejen zavázané oko a ¾e jejich pùsobištìm nejsou jen lodì a moøe.
