Nena¾ranci! Uvedla svùj rozhoøèený monolog Elvíra. V únoru, kdy¾ na jejich køídla padají èepice snìhu a oni nevìdí, co by sehnali do zmrzlých zobákù, to je jim èlovìk dobrej. Ale na jaøe, kdy¾ by si pøál, aby mu zpívali o lásce a hráli na loutnu, vykašlou se na nìj a staví si vlastní hnízda. Èlovìk zùstane sám se zbytkem sluneènicových semínek a rozhlí¾í se potají, jestli nìkde nìjakého osamìlého ptáka neuvidí.
Ptákù i partnerù je víc ne¾ dost. Co¾ o to. Ale mívají partnerky. To je okolnost, která evidentnì brzdí vznik trvalého vztahu, nato¾ pak vyvedení mláïat. Pouèení zní: pozor na ptáky! Ne¾iv je, nebo» si tì nezaslou¾í! Je tøeba obrátit pozornost jiným smìrem. Tøeba na medvìdy. Jednoho znám. Je to takový do sebe zahledìný typ. Je spoøivý. Èlovìk jako já si s takovou vlastností neví rady. V¾dy mi šlo víc o okam¾ik štìstí, které obèas nìco stojí, ne¾ o dlouhotrvající nudu. (Nebo naopak?)
Poznala jsem Berany, Raky, Kozorohy... nejlepší by byla ®elva. V zimì zmrzne a srdce se jí zahøeje a¾ s prvními sluneèními paprsky jara. Pùl roku je zaruèenì vìrná. I spolehlivá. Pomalá. Nikam jen tak rychle neuteèe. Dlouho vydr¾í. A¾ tøi stalet! Navíc má krunýø. Kdyby mì pod nìj pozvala, bylo by to prima, v tom nelítostném svìtì napìchovaném spìchem a stresem. Ve znamení ®elvy se ovšem nikdo nenarodil. Ve zvìrokruhu chybí.
A tak ¾iju sama. A¾ zas pøijde zima, "nena¾ranci" budou znovu loudit semínka. A já? Hloupá ¾enská?! Pøesto¾e se s jejich štìdrostí potkávám, jedinì kdy¾ pošlou pozdrav z výšky, který pøistane na mém klobouku nebo na psovi, kterého vedu na øemínku, pùjdu a zase nakoupím semínka sluneènice a budu zase krmit všechny ptáky z Prahy a okolí.
Sama budu jíst chléb se sádlem a ve svátek si ho posypu cibulí. Potud Elvíra.
Ve znamení ¾elvy