Udavaèi, anonymové, parazité Jsou jako houby. Mají svá místa. Co do výskytu jsou u nás na pøedních místech v Evropì. Otravují studny s èistou vodou. Cizopasí na strastech a trápení svých spoluobèanù. Jsou zbabìlí jako skunk a šíøí parfém tchoøe.
Jejich pøièinìním skonèilo tisíce lidí v nacistických a pozdìji v komunistických lágrech. V naší nedokonalé demokracii ¾ijí dále. Jak vidí, ¾e se nìkomu cokoli podaøí, prskají jedovatou slinu, berou papír a hùlkovým písmem píší: „Kde vzal to krásné auto? Má milenku! Má tøi domy! Poøád se usmívá! Nechodí na høbitov!“
Oni neudávají, oni jen obèansky hlásí. Jejich ¾ivotní náplní je rozebírat a špinit ¾ivoty druhých.
V neštìstí jiných nalézají své sebeukojení. Je to onanie závisti. Je to orgasmus za sta¾enou roletou okna.
„Hele, u¾ zkrachoval! U¾ na nìj došlo! Naboural auto! Utekla mu ¾ena! Jeho syn hraje automaty! Ta jejich holka kouká na porno!“
Pro plejádu udavaèskoanonymnìparazitní jsou to nejkrásnìjší zprávy. Tahle nevyhubitelná sorta, stejnì jako potkani, stále nalézá pokrmy pro svou závist. Je to jejich hnací energie.
A tak nezbývá ne¾ øíkat: Pán Bùh je potrestá! Ale to neví nikdo jistì. A¾ Osud øekne:
„Fousku, pøišla koneèná!“, nechám svùj popel rozprášit. Nechci le¾et v zemi vedle tìch, kteøí svou hloupou malostí nièí naši krátkou pou» svìtem.
A kdy¾ takové exempláøe potkáte, dávejte jim znát své pohrdání. Nebuïte ohleduplní. Není na co! Klozet se dá umýt, ale hajzl zùstává hajzlem! A ti, kteøí zlým slovùm, pomluvám a udáním vìøí, jsou stejní. Ne-li horší. A nakonec, v ka¾dém z nás je trochu tohoto ohavného pelyòku.
Ale rozlišujme. Neberme vá¾nì náøky a hoøekování našich babièek a dìdeèkù. To není úmyslná snaha škodit a poškodit. Oni nadávají a klnou svìtu z lítosti, ¾e mládí odešlo z jejich ¾ivotù. V srdci zùstalo, a tak obèas slovo nehlídané z úst na svìtlo vyletí. Staré ruské pøísloví øíká: „Kdy¾ srdce kluše, rozum stojí!“
***
Májové dny
Byly to slavné dny. Prùvod kráèel mìstem smìrem k námìstí, lemován nadšenými pøihlí¾eèi a èumily. Nad hlavami vlály rudé prapory a na transparentech se skvìla vtipná hesla:
A» ¾ije První máj, den pracujícího lidu!
A» vzkvétá pøátelství se SSSR!
Splníme na 137%!
Pracovníci fekálních a odpadních vod zdraví První máj!
Splníme závìry X. sjezdu KSÈ!
Sportovci zdraví 9. kvìten!
SE SSSR NA VÌÈNÉ ÈASY!
Pìtiletku splníme, i kdyby jsme ji mìli plnit dvacet let!
Elektøina, krev pìtiletky – ŠETØI S NÍ!
Zpoèátku se nosily vlajky dobrovolnì. Pozdìji se nosièùm platilo. Za sovìtskou 150 korun, za èeskou 100 korun.
„My jsme nesli Marxe a Engelse, dìdeèku!“
„Copak, bolely ho nohy?“
Prùvod kráèel okolo tribuny, na které stáli tajemníci, pøedsedové, èestní hosté, významní èinovníci atd. Prùvodùm se øíkalo EXPO – Existenèní pochod.
Pøed oslavami se na pracovištích podepisovala lejstra, která roznášeli odboroví a straniètí aktivisté neboli funkcionáøi. – Kdo jde do prùvodu a kdy¾ nejde, tak proè?
– A potom prùvod šlapal a váleèní štváèi a reakcionáøi se tøásli. Nastala veselice. Balónky, párky, melouny, pivo a estrádní umìlci tìšili dìlný lid anekdotami, lehkou populární písní a scénkami pranýøujícími bur¾oazní zpùsob ¾ivota. Pionýrky pøedaly kytice šeøíkù, dostaly políbení od omedailovaného soudruha a dechovka hrála Šel Frantík kolem zahrádky...
Potom rychle, trochu utajenì, do trabantù, embéèek a moskvièù a hurá na chaty. Ono se to s tou anga¾ovaností nesmí pøehánìt.
Veèer v hospodì místo Internacionály a Písnì práce Ruty šuty Arizona Texas a Lká ukulele tmou. V dálce na Letné projí¾dìly tanky a chvìly se okenní tabulky. Na krku kvéry, ocvoèkovaná baganèata a nekoneèné: „Huráááá, hurááááá...“
„Hele, támhle jedou naše ozdobený „kategorický“ vozy,“ ukazoval opilec a hrdì moèil na transparent s heslem „Naše práce, nejlepší je agitace!“ A pro sebe si recitoval: „Je První máj, je lásky èas, k brigádì zve vlády hlas!“
– A tohle divadlo s milióny hercù trvalo ètyøicet jedna let. Jó, to bylo veselo! Škoda, ¾e naše televize nedává více zábìrù z tìchto slavných dní. Smáli bychom se a hlavnì èervenali. Ale nezoufejme. Pøed volbami se mnohé z tohoto divadla vrátí. Doufám, ¾e ne po nich!
Z knihy FOUSKOVY FEJETONY, vydalo nakladatelství Jindøich Kraus – PRAGOLINE
