Šperk zasazený do kovu
Praha ¾ije poezií. V malých kavárnách, kavárnièkách, v klenutých sklepeních pra¾ských domù.
V duchu se vracím k jedineènému veèeru poezie. Ke køtu nové kní¾ky v pùltisíciletí zachovalému prostoru v podzemí na Starém mìstì. K staletým kamenùm, k bludièkám svíèek, k výpovìdní rovinì poezie 21. století.
Prostøedí chvíle nám otevøelo prostor poezie Bohumila ®dichynce. Hovoøily nové verše. Nìkdo ani nedýchal, jiný mìl sklonìnou hlavu, snad i zavøené oèi, aby mohl vnímat pro¾ívat filosofii slov, myšlenky.
Pøednášející byli profesionálové. Já u¾ jsem nìkteré verše znala, byly to básnì geniálního mozku, hodné obdivu a ocenìní. Autorova poetika mluvila a¾ k nevíøe jasnì, srozumitelnì, avšak v podtónu jsem v ní marnì hledala nespoutanou radost. Jako bychom v ní slyšeli zvonit hrany, bylo napsáno v doslovu. A pro básníky, mistry tonoucích iluzí mo¾ná nejménì. Zøejmì tím byla myšlena souèasná konzumní doba, v ní¾ ¾ijeme.
Kniha je ilustrovaná. Tato jediná ilustrace se mi zdála poetická, soumìøitelná s verši.
Taková silná a hutná a vynikající poezie unese èisté stránky. Potøebuje prostor pro zahloubání, pøijetí smyslu a obohacování. Básnì nejsou stvoøeny v konvenèním stylu. Filosofické sentence prolínají lyriku vìcnì, jako by magicky novì, ovšem myšlenka je pøímoèará. Hodná pøemýšlení.
U ¾ádné knihy se mi dosud nestalo, ¾e by mne ilustrace rozptylovaly. ®e bych knihu èetla s èistými lístky, kterými bych zakrývala obrázky, ne ilustrace, víceménì graficky vyvedená slova, aby mne pøi ètení nerozptylovala. Tak promyšlené, precizní a podmanivé jsou autorovy verše pramenící z peripetií ¾ivota, ¾e bych si troufala øíct, ¾e takovou naivní kresbu pouhými slovy nepotøebují. Mnou obdivovaný básník stojí vysoko nad ilustrací vyjádøenou slovy. Kdo hledá, najde. I jeho Hranatý svìt.
Šperk zasazený do kovu
