Louèili jsme se s pøáteli na letišti v Austrálii. Ten den v roce 1991 spadlo nìkde jedno z letadel Nickyho Laudy. Ne¾ se vysvìtlilo, ¾e to byla technická závada, svìtem se šíøily zprávy o teroristickém èinu. Proto jsme vidìli na melbournském letišti policisty se samopaly. Také odbavení cestujících bylo pøísnìjší. To jsem poznal záhy, bohu¾el na sobì. Jumbo do Frankfurtu nad Mohanem èekalo. Nikoli jen ono. U schùdkù do letadla stáli dva policisté. První, koho si vybrali na kontrolu, jsem byl já.
„To se dalo èekat, zaslechl jsem. Moji kamarádi postupovali bez nesnází do letadla. Který z nich to øekl, jsem nepoznal. Ukazoval jsem pas a palubní lístek. Australský policista vypadal jako malajský obèan. Byl pøísný, ale zdvoøilý. Bohu¾el jsme si vùbec nerozumìli. Neumìl èesky. Všichni dávno nastoupili do obrovského letadla a já stál poøád dole u schodištì. Stále nìco hledal v seznamu, díval se do nìj a z nìj na mne.
„German?“ ptal se mne nìkolikrát.
„No, Czech“, opakoval jsem. Díval se do mého pasu. Moc se mu nelíbil. Nedivil jsem se.
Zmìnili jsme se ze socialistické republiky na Èeskou a Slovenskou federativní republiku. A pas byl neèitelný. Ten policista nevìdìl, odkud jsem.
„Czech, Czech“, opakoval jsem a on stále: „German,German!“ Abych mu pøiblí¾il mou vlast, øekl jsem nì¾nì:
„Prag, Prag!“ nepochopil. A tak jsem udìlal ve vzduchu kruh a teèku uprostøed. „Centrum Europe“, vysvìtloval jsem marnì. Opakoval po mnì tiše Europe, Europe a nahlas stále øíkal: „Júrop, Júrop!“
„Nou júrop“, opravoval jsem ho, „Europe! Evropa jako Europe!“ byl ze mì nervózní. Letadlo u¾ mìlo odlétat a já to zdr¾oval Poøád mlel:
„German, German!“ Pøi tom se díval do toho svého seznamu.
Náhle jsem pøišel na spásný nápad, jak mu vysvìtlit, odkud jsem. Proto¾e mìl na svých malajských oèích kulaté lennonky, byl jsem pøesvìdèen, ¾e je intelektuál.
„Prag, Prag!“ zopakoval jsem zvesela.
„Franz Kafka!“ dodal jsem triumfálnì.
„Franz Kafka?“ divil se policista a kroutil hlavou. Ukázal na mne a ptal se:
„Jozéf Fouzék!“ Abych mu vysvìtlil, ¾e nejsem Franz Kafka, sáhl jsem si na hrdlo:
„No já ne Franz Kafka, ten je mrtvej! Kaput! Já, Josef Fousek!“
Policisté si povídali a ten druhý nìkam telefonoval, pøikývl a ukázal, abych nastoupil do letadla. Letuška mne vedla na místo a cestující mne udivenì pozorovali. Mysleli urèitì, ¾e jsem nìjaká veliká šajba, kdy¾ kvùli mnì tak dlouho èekalo jumbo.
A¾ bìhem letu, nìkde nad Indickým oceánem, se mne Jirka Krampol zeptal, co se vlastnì na tom letišti stalo.
„Ale, ten policajt byl bývalý boxer, a tak jsme si vyprávìli, jestli údery do hlavy nechávají následky. Jirka vzápìtí dodal: „Pepo, tak¾e jste se shodli!“
Problémy v Melbourne