Srdce naruby
Je u¾ pùl páté a on nikde. Kde se mohl tak zdr¾et? To si myslí, ¾e na nìho budu celý ¾ivot jen èekat? A ani nezavolá! Pøed hodinou mi poslal zprávu, ¾e u¾ ta porada konèí, to se tedy nemusel namáhat. Kdyby porada skonèila, musel by být u¾ dávno doma. Co se mu asi stalo?
Co by se mu stalo, urèitì je zase s ní. S ní! S tou mrchou, co za ní poøád chodí! Jako by nestaèilo, ¾e si posílají esemesky. Moc dobøe o tom vím, ¾e to dìlají. Poka¾dé se tak provinile tváøí, kdy¾ dr¾í telefon v ruce. A všechny došlé zprávy hned ma¾e. Sna¾í se být nenápadný, chce to skrývat, ale pøede mnou nic neutají. Nic! Hned jak pøijde, podívám se mu do kapes.
Tak jsem ho u¾ jednou odhalila. Tentokrát se mi to tøeba podaøí zas a u¾ se nebude tváøit jako neviòátko. Zamávám mu pøed oèima úètem z kvìtináøství nebo kondomem – ne, to bolí, takhle nemù¾u pøemýšlet. Mo¾ná k sobì mají blízko, ale tohle ne. Tohle by mi neudìlal. Ne podruhé. To ona! Ona za to mù¾e! Svádí ho! Však vím, jak to je. Staèí jen pár správných slov, dotekù a chlapi jsou hned celí paf. Nevìrníci! Kolik takových jsem mìla v posteli, ne¾ jsem se vdala! A ona? Je rozvedená, sama a nezále¾í jí na tom, komu svým chováním ublí¾í, nestydí se za svou promiskuitu. Klidnì bude chlapy støídat jako pono¾ky, klidnì pøed nima roztáhne nohy a bude úmyslnì co nejvulgárnìjší a jim se to bude líbit, pitomcùm, jsou tak prùhlední! I on! Nechá se, zpitomí, bude se za ní táhnout jako pes za hárající fenou! U¾ je zase o deset minut víc. Zavolám mu! Ne! To u¾ jsem dìlala. Zavolám jí! Ano! To je ono! Její èíslo pøece mám, znám ho zpamìti, tak èasto na nìj musím myslet, tak èasto se sna¾ím vytušit, jestli to je ono, které vy»ukává na své klávesnici! U¾ to zvoní. Snad to zvedne. Zeptám se jí pøímo.
®ádné okolky, to ji pøekvapí. Hmm. Je ještì pitomìjší, ne¾ jsem si myslela. Zapírá ho. Zapírá, ¾e by u ní nìkdy byl. Copak si vá¾nì myslí, ¾e jsem tak naivní? ®e do ní nevidím? Ale a» si trhne, všechno jí to povím pìknì od srdce, ¾e je to dìvka a tahá se s tátou od dvou dìtí, mìla by se stydìt! No a co, ¾e mi s tím práskla? Aspoò vím, ¾e to má úèinek. Naštvala se! Chachá! Alespoò nejsem sama, kdo má špatnou náladu, dobøe jí tak! Pomsta bude ještì sladší, jestli ho okam¾itì nepošle domù. To teprve uvidí, co jí udìlám! To si za rámeèek nedá! A vlastnì, co bych èekala? Udìlám to hned. Pøipojím se na internet a... Chachacha! Chce cizí chlapy? No dobøe, tak je bude mít! Není nic snazšího. Pìknì dáme inzerátek, vlo¾íme telefonní èíslo, paráda. Najde se koneènì nìkdo, kdo mì uspokojí?To je na ní jak ušitý! Chacha! Perfektní!
Dokonalé! Ááách, takhle bájeènì jsem se u¾ dlouho necítila. Teï se bude potit ona a já hodím nohy na stùl a budu se jen smát a smát. U¾ nikdy mi nesáhne na mýho chlapa, nikdy! Bude se mì bát! Bude mì prosit! A jeho bude nenávidìt! To je ú¾asný pocit! Proè mì to nenapadlo døív? Mìla jsem to udìlat dávno, nevím, proè jsem se zdr¾ovala tìmi pitomými dopisy. To k nièemu nebylo. Roztrhala je a zapomnìla na nì. Na tohle ale nezapomene! Na tohle ne! A kdy¾ bude tøeba, ještì pøitvrdím, zveøejním celou její adresu, bude mít doma všechny nadr¾ený ptáky z celý republiky!
„Kamilo!? Jsi doma?“
Tak hurá! Úèinkuje to! Já vìdìla, ¾e nakluše hned, jak zavolám. Neøíkala jsem to? „Ahoj, miláèku!“
„Ahoj! No ne, ty máš dneska výbornou náladu! Vyhrála jsi v loterii nebo co? Ale to je jedno, hlavnì ¾e se nezlobíš, ¾e jsem se zpozdil. To víš, ¾e nevadí, ¾e jsi volala. Poøád jsem doufal, ¾e to stihnu døív. Oni šli z tý schùze všichni rovnou na pivo, víš, tak jsem tam musel aspoò na jedno s nima, abych netrhal partu. Ne, nemám úètenku, všechno se to psalo dohromady. Já vím, ¾e to tak nemyslíš. Ty jsi moje roztomilá ¾árlivá holèièka. Ale cením si toho, ¾e i kdy¾ ¾árlíš, nedìláš mi kdovíjaký scény. Prostì se zeptáš, já ti to vysvìtlím a je to. Jsem spokojený mu¾. Mám doma upravenou, usmìvavou ¾enušku, èisté dìti a na kamnech uvaøeno. Nemám já se jako Bùh? Nepøeháním, vá¾nì. A navíc jsi ú¾asnì sexy! Co¾e? Proè myslíš, ¾e je sexy?
Aha, tak proto ti vadí, kdy¾ jí nìkdy volám. Má to teï, holka, tì¾ký, ale zvládne to. Já vím, jsi hodná, ¾e mi to toleruješ. V¾dy» jí také volám jen obèas, z pøátelské slušnosti. Je to moc milá holka, víš? Ale ty jsi taky moc milá holka! Ne, tak jsem to nemyslel, ty jsi samozøejmì víc ne¾ milá holka. Ano, lásko, já si teï na chvíli sednu k televizi, jo? Nevíš, kdy pøijdou dìti? Vá¾nì? Tak to máme zbytek veèera volno, viï? To víš ¾e jo, koèièko, udìlám ti to tak, ¾e pøi orgasmu zboøíš barák. Ne, nejsem unavený, proè bych mìl být unavený? Ano, sedím u televize, proto¾e jsem v útlumu, ale staèí mi pùl hodiny a jsem zase v plné síle! Dobøe. Uvaø mi nìco dobrého.“
Tak v plné síle, jo? Hajzl jeden! On si snad vá¾nì myslí, ¾e mu to všechno ¾eru! Jasnì, ¾e mi to udìlá tak, ¾e zboøím barák! Co jiného mu taky zbývá? Pøece nepøizná, ¾e u¾ nemù¾e, proto¾e u¾ to narval do ní! Blbec! Myslí si, jak mì pìknì ovládá! Ale to se mýlí, frajírek! Bude tancovat podle mých not! Všechno si to pìknì odpyká, ka¾dý svùj høích, i ty, na které jen pomyslel. Vrátím mu to! Pøísahám, ¾e mu to jednoho dne všechno vrátím!
Povídka ze sbírky Rozcestí ve tmì.
Foto: https://pixabay.com/
Zdroj: https://sindelarova.blog.idnes.cz//
Srdce naruby
