Ostravští chachaři

Nazveme-li někoho slovem chachar, je zcela bezpečně spojován s Ostravou; někdejší silně pejorativní význam se však časem vytratil, vlastně se posunul.
Ostravský archivář Alois Adamus potvrdil, že slovo chachar se vyskytovalo v polské části Horního Slezska už kolem roku 1862 a etymolog František Bizoń z Opolí potvrdil, že při dialektologickém výzkumu na Ratibořsku na toto slovo narazil. Pravda je, že původní význam slova chachar byl velmi nelichotivý a znamenal pobudu, žebráka, opilce, ale také – jak potvrzuje historik Ladislav Pallas – brenparťáka, tedy alkoholika pijícího denaturovaný líh, rváče, chlapíka štítícího se práce.

V nedávno vydaném Ostravském slovníku Dalibora Záruby se uvádí pod heslem chachar: uličník, lotr, z němčiny Hache – tvrdý chlap, „Hacher“ – ničema. Nicméně je pravda, že když brněnský herec Saša Razov složil píseň My jsme ti ostravští chachaři, a také ji zpíval v roce 1923 na průmyslové a živnostenské výstavě v Mariánských Horách, přičinil se o jisté zcivilizování této hrubé ostravské nadávky.

Vlivem Razovovy písně se smysl tohoto slova posunul přece jen jinam, od bezcharakterního, nevzdělaného opilce a rváče k sebevědomému a ležérnímu frajerovi, trochu vychloubačnému, který nemá k alkoholu daleko, je hlučný a jistým způsobem cynický chlapík, který nejde pro břitkou odpověď nebo ránu daleko. Něco jako pražští Pepíci. Baníkovští fanoušci nosí transparenty „My jsme ti ostravští chachaři“, ale každý z nich nejspíš chápe toto slovo zcela jinak.

Už jazykovědec František Šmilauer se v roce 1942 zabýval původem slova chachar. Spisovatel Karel Handzel se snažil v roce 1922 vymezit tento pojem vyňatý z ostravského dialektu ve vztahu k charakteru takto pojmenované osoby, které přiřkl špatné povahové rysy mající svůj původ v sociálních kořenech.
Spisovatel Vojtěch Martínek byl toho názoru, že nadávka vznikla z osobního jména Hacher nebo Chacher. Na Martínkovu výzvu se totiž ozval penzionovaný vrchní policejní inspektor František Kocián, který uvedl, že podnikatel Ignác Goldberger zaměstnával opilce, trhany a různé darebáky, takže vznikla nadávka „ty kolberáku“. Podobně prý tomu mělo být u podnikatele Josefa Chachara, což měl být majitel cihelny na Fifejdách. V později opuštěné cihelně přespávali pobudové, kterým se říkalo „lidé od Chachara“, tedy chachaři.
Pravda ovšem je, že žádný podnikatel jména Hachar nebo Chachar v Ostravě nikdy neexistoval. Takže i tohle byla slepá ulička. Jazykovědec Václav Machek hledal původ slova chachar na Místecku, spojoval ho se slovem machar, které znamenalo trhan a tulák. Případně zachar, tak totiž byli v listině sněmu obecního v Olomouci z roku 1518 označováni potulní škůdci.

Je ovšem pravda, že světlo do celého etymologického problému vnesl především dr. V. Měrka, který v roce 1965 napsal do Červeného květu, že slovo chachar se objevuje také v charvátštině (psáno hahar), což pojmově značí kat, tedy popravčí. Například v městě Pakraci znamená přeneseně „uličník, darebák, recesista“. Jenže toto charvátské slovo má středoněmecký původ. Maďarsky je kat „hóher“, slovinsky „hahár“. Takže podle badatelů V. Měrky i Josefa Skuliny jde o stejný postup, protože jak čeština, tak polština mají mnoho slov přejatých z němčiny. Německé slovo hâhere znamená v češtině kat.
Jedinou jistotou je, že slovo chachar bylo skutečně přejato z němčiny, ostatně v některých německých slovnících najdeme, že Hacher je velký budižkničemu a Hachar zase nadávka pro tuláka. Ale nic z toho dnes už u správného ostravského chachara neplatí. Čas mění i obsah slov.

Autor: Boleslav Navrátil
Zdroj:Moravskoslezský deník