Smutná Hanačka

V časopise Náš domov 1892 (ze kterého byly i minulé ukázky) je ke každému obrázku krátký příběh nebo komentář. Ten obrázek je z doby ještě dávnější než konec 19. stol., protože si autor stýská, že takový neporušený kroj už není jaký kdysi býval.

Píše toto:
Hanácká kráska: Švarná Hanačka v národním kroji připomíná nám ony krásné časy, kdy mrav i stroj našeho lidu býval ještě neporušen, kdy hanácké koženky a kordulky a šorce byly ještě ve cti, a nikoliv, jako dnes - uzamknuty v truhlách. Novodobé špatné výrobky jsou, bohužel, naší mládeži milejší, a přec - jak krásně vyjímá se bohatý a malebný náš národní kroj za našich dnů všude tam, kde se s ním ještě setkáváme! Dožijeme se té doby, kdy švarné Hanačky vrátí se zase k dávnému svému kroji, jenž jim tak mile sluší, jako ku příkladu Hanačce na našem obrázku?

Vysvětlím, proč je Hanačka smutná. Při prohlížení obrázku (ve starém časopise z roku 1892) a čtení článku k němu, mne přepadla chmurná nálada. Přemýšlela jsem o pomíjivosti. Časopis tady stále je a ještě dlouho bude. Co se stalo s dívenkou? Jaký byl osud toho hezkého děvčete? 

(K. S. Šnajdra)
Z Táboru na horu
vstupuje vojáček;
vedle z lesa jemu zpívá
takto malý ptáček:
"Vstupuješ na horu
vesele, vojáčku;
a na svou si nevzpomínáš
rozmilou Hanačku.
Hanačka nebohá
neustále pláče;
a tvůj synek jako srnče
okolo ní skáče."
Plač, neplač - Hanačko!
nemohu spomoci;
musím mečem nepřítele
tepat ve dne v noci.
Až s Bohem a mečem
nepřítele potru,
zas se vrátím k své Hanačce,
slzičky jí otru.

Marta Čížková - HANÁCKÝ KROJ – v Prostějově 1940
Z předmluvy Dr. Jana Kühndela

Každý kroj je zrcadlem a výrazem své doby, tak i svého kraje, své půdy a svého lidu. Představuje sedláka, jeho práci a jeho radosti. Nejvýrazněji je to vidět na hanáckém kroji. V něj se vtělila hojnost požehnané Hané a její tučné, kypré a plodné půdy. Hanácký kroj zpívá o tělesné zdatnosti osobitých Hanáků a vábivých Hanaček. Z něho mluví hanácký smysl pro tradici a pro vyrovnaný a radostný kolorit.

Výňatky:
…. Srdcem Moravy je Haná a korunou moravských krojů jsou kroje Hanácké. Hanácký kroj jest vůbec královský oděv mezi ostatními kroji, zvláště šat nevěsty, ozdobí-li se vysokou nevěstinskou korunou “pantlíkem” a “úvodnicí”.

…. V letech 1858 založil Žid Mandl továrnu na oděvy v Prostějově. Laciná konfekce vytlačila postupem času kroje nejprve v okolí Prostějova a pak i v další Hané. Sedláci se kroje podrželi déle, ale chudší lidé sahali rádi po levném konfekčním ošacení.
Hanácký kroj se nosil po celé Hané, t. j. ve střední Moravě od Uničova až po Bílovice, od Litovle až k Holešovu. Nebyl vždy a všude stejný a jednotný. Jako ostatní kroje, tak i on se měnil, vyvíjel. Každá doba mu vtiskla určitý ráz. Renesance ruží a vyduté rukávy, rokoko – široké sukně a hluboce vystřižené kordulky, empire – vysoké pásání a p. Tyto změny nepronikly na celé Hané stejně rychle a neujaly se všude a proto je hanácký kroj i při zdánlivé jednotnosti značně mnohotvárný.

…. V každé větší dědině měli krejčíře, který zároveň dovedl vyšívati. Také byly švadleny a vyšívačky z povolání. Mladá děvčata neznala lepší zábavy v nedělní odpoledne než vyšívání. Sešlo se jich u některé více a vyšívaly o závod, která lépe a rychleji. Při tom se vypravovaly staré zkazky a zpívaly písně.

…. Vdané ženy nikomu (ani vlastnímu muži) vlasy neukázaly, to by bývala hanba. Šátek musel vlasy úplně skrýti. Proti tomu velmi hřeší nynější Hanačky, když buď z nevědomosti, ješitnosti nebo nedbalosti dovolí, aby jim vlasy vykukovaly. Při práci a hlavně za letních veder, když byl šátek na obtíž, braly si vdané ženy na hlavu bílé, ozdobně pletené čepce, které si ponechávaly i pod šátek, aby se ušetřil a nemastil od vlasů.

…. Na rukávce bývaly hanácké parádnice domýšlivé a mívaly jich několik, i šestery. V zimě si dávaly šaty do pořádku. Tu praly, škrobily a žehlily, řasily sukně a štípaly rukávce a šily. S nychystanou parádou se muselo vystačit celé léto, na takové práce nabývalo v létě pokdy. Na všední chození se rukávce neštípaly a límečky též jen málo vyšívaly.

…. O rukávech a pentlích u nich pěje národní píseň hanácká z Moravičan (Vyhlídal str. 186):

Néni hezčéši panenky v celé dědině,
Jak ta naše Marijána, dyš se umyje.
Má rukávy vyškrobeny tajak pergamín,
Chodí za ňó kancelářský, to je gavalír.
Křópalova s Vítkovó, to je jedna pára,
Podvazujó svy rukávce červenéma pantlama,
Červenéma podvazujó, a biléma vážó,
Jedna druhé povidajó, co svém milém zkážó.

Na této ukázce se poučíme o tom, že Hanáci při zpěvu nedodržovali důsledně nářečí. ….
…. Hanáci zpívali a modlili se po pansky, t. j. spisovnou řečí, a to z úcty k modlitbě a zpěvu.
…. Sedláci a selky v bohatých krajích nejen na Hané, ale i jinde se rádi strojili – napodobili pány, šlechtu. Satirik Rvačovský v 16. století se jim vysmívá:

“Co sedlák uhlídá na pánu,
kdyby měl prodat půl lánu,
musí takové šaty míti,
byť ho měl čert do pekla vzíti.”

V archivech se uchovaly zákazy pánů proti sedlákům a jejich ženám, “aby nenosili hedvábí, zlatohlav a stříbrné knoflíky!”

…. Hanák je ve svém svátečním šatě nádherná postava a nedivme se, že je samolibý a pyšný. Sám si roucho pochvaluje: “ plondre na jaře mám novy, só jak ruže pivoňkovy, plášč e lajblék pěkny só, každém srcem zatřesó”. To jistě myslí hlavně na ženská srdce.

…. Nejvíce mě zajímá a líbí se mi na Hanácích, že nosili dlouhé vlasy a vyholené tváře, že byli zdraví a veselí, pracovití a šetrní. Prostě nevěřím oné historce o líných Hanácích, že touží po smrti v nebi jen ležet na břichu okolo rybníčku sem a polykati sladké šišky, které baculatí andílkové dělají na ostrůvku z tvarohu a perníku a kutálejí jim do úst. Že Hanáci mají vtip, o tom svědčí mnohá vtipná přezdívka a verš. Na prostějovském zámku jsou zrovna dva pěkné a vtipné nápisy. V zámku je záložna a k ní je případný nápis:

Co máš zbetkem, tade olož! Co máš zbytkem, tady ulož!
Co tě chebi, tade vepuč! Co ti chebi, tady vypůjč!

A druhý zní:
Hanák tade bode do skonáni světa,
Tento staré zámek dyl o štere leta.

Podobný nápis mají v Tišnově na radnici:
Tento dům nechť potrvá do skonání světa,
Tišnováci po něm ještě čtyři léta.

Ráda bych věděla, kdo koho napodobil. ……

Připravila Vlasta Vrlová