Jak vládce pøírody Gothard ztrestal ducha ®dimeru Ukázka z knihy „Podchotucké Povìsti Pohádky Povídaèky“
V lese nad Komárovským rybníkem, stranou od lidského hem¾ení, ¾ili odedávna dva duchové. ®dimera a Švidra. Zatímco Švidra byl dobrota sama, ®dimera mìl jen samé špatné vlastnosti. Jak mohl, udìlal to nejhorší lidem, zvíøatùm i ptákùm, kytkám a stromùm, a dokonce i kolegùm ze svìta nelidských bytostí. Nejvìtší radost mu udìlalo, kdy¾ zkazil dílo Švidrovi.
Švidrovým úkolem toti¾ bylo starat se o les a stromy, o pole a louky, o potoky a rybníky. Hlídal, kdy¾ nadešlo jaro, aby se studený Mrazík a rozcuchaný Severák ulo¾ili ke spánku, a naopak, aby vlahý Vìtøík a vlídný Sluneèník zaèali pilnì pracovat. V letních vedrech pøivolával mokrého Deštivce a krotil nezpoutaného Bouøòáka. Na podzim anga¾oval malíøku listí Opadavku, usadil v kotlinách bílou Mlhovinu a nechal støíbøit kraj od jiskøivé Jinovatky. A kdy¾ všichni postupnì odvedli svou práci, opìt vzbudil Mrazíka a Severáka. Tak to šlo rok za rokem. Zdálo by se, ¾e je vše, jak má být.
To by tady ovšem nesmìl být ®dimera. Ten se toti¾ narodil úplnou náhodou, nìjakým nedopatøením, a tak od vládce pøírody Gotharda nedostal pøidìlený ¾ádný úkol, za nic nenesl zodpovìdnost. A tak se bavil. Tu splašil sedlákovi Koukalovi konì, tam rozházel vdovì Sedláèkové na chalupì došky a svádìl to na Vìtøíka, otevøel stavidlo a vypustil porybnému Okounovi rybník, na vztek víle Opadavce pøemaloval ocúny na zeleno, pøi bouøce škrtnul køemínky a zapálil rychtáøi Fròkovi stodolu, aby to vypadalo, ¾e v tom má prsty Bouøòák, v celém lese odèaroval bukvice – marnì pak divoèáci rejdili rypáèky v bukovém lese, mìli hlad.
Chudák Švidra se mohl roztrhat, aby zas napravil všechny škody.
Jednou v zimì, kdy pøíroda spokojenì oddychovala pod snìhovými duchnami, si ®dimera usmyslel, ¾e si pohraje se stromy. A zvolil k tìm svým zlomyslnostem duby. „Jsou v lese nejvìtší a já uká¾u, ¾e moje kouzla staèí i na nì! Mávají si tady ve vìtru jen tak zbùhdarma vìtvemi. Však já tomu zamezím. U¾ si nezamávají!“ bruèel, a jeden po druhém, ka¾dý dub pøesadil koøeny nahoru k nebi a korunou do zemì. Za jedinou noc takhle poobracel „vzhùru nohama“ celý les.
Kdy¾ to Švidra druhý den uvidìl, myslel, ¾e ho klepne. „Co si jenom poènu? Celou noc mrzlo, a tak ty vìtve do hlíny zamrzly tak, ¾e se to nedá vrátit!“ bìdoval.
To u¾ ale bylo moc i na vládce pøírody Gotharda. Tak dlouho se chodí se d¾bánem pro vodu…, jak øíkají lidé, a¾ popadl ®dimeru za ucho a dovlekl ho ke zpøeházenému dubovému lesu. Naøídil Mrazíkovi, aby okam¾itì rozmrazil zamrzlé duby, a ®dimera musel peèlivì vrátit ka¾dý strom do pùvodní polohy. Kdy¾ to celý zchvácený dodìlal, chtìl co nejrychleji zmizet. Ucho, od Gothardova stisku vytahané jak lopuchový list, ho bolelo, nerad by se doèkal odplaty i na uchu druhém. Trest ho ale èekal daleko strašnìjší.
Vládce pøírody Gothard zamával rukama a vyslovil kouzelné zaøíkání:
Humula papula, koèièí dráp,
z ducha stane se chlap,
humula papula, koèièí hlava,
rezavá brada,
humula papula, pryè s tebou za hory,
na hlavì parohy,
humula papula, zelený ¾aludy,
parohy jak duby!
V tu chvíli se duch ®dimera zmìnil na èlovìka, mìl ošklivou tváø nepovedeného kocoura s rezavými vousy a na hlavì mu jako jelení parohy vyrostly dva duby. Gothard zatoèil dlaní a ukázal prstem k horám rýsujícím se v dálce na obzoru. V ten okam¾ik ®dimera zmizel.
Prý bloudí po Krkonoších a bìduje. Spí pod širým nebem, nebo» kvùli tìm parohùm nemù¾e vejít do ¾ádných dveøí, lidi se mu kvùli jeho ošklivosti vyhýbají. A tak se stane ka¾dému, kdo by chtìl škodit pøírodì.
Jan Øehounek
* * *
Ukázka z knihy „Podchotucké Povìsti Pohádky Povídaèky“ našeho autora Jana Øehounka.
Knihu je mo¾né si objednat v nakladatelstvi Kaplanka na telefonu 603 23 85 23 nebo napsat na adresu: jan.rehounek@seznam.cz Zobrazit všechny èlánky autora
