Prozraï mi zrcadlo, jaký jsem… Chtìli byste vyzpovídat vaše druhé JÁ? V tomto okénku k tomu máte jedineènou pøíle¾itost. Pohlédnìte do své duše, a tak nìjak ji vyzpovídejte.
Je to urèitì výhodné zeptat se jen na to co chcete a je také v tomto pøípadì mo¾né utajit co prozradit nechcete. Ale rozhovor sám se sebou má výhodu v tom, ¾e tázající se zeptá i na to, co by jiného ani nenapadlo.
Výhodou také je, ¾e prostor není omezen ani místem ani èasem. A tak se ptejte zrcadla a pøinu»te ho vyprávìt…
Tìšíme se!
Václav a Ludmila
* * *
Miroslav Šesták - jinak zvaný Èáryfuk. Povoláním dálkový øidiè, vzdìláním skláøský výtvarník a jeden z
úspìšných ilustrátorù magazínu SeniorTip
Zrcadlo: Tak povìz, co vidíš, kdy¾ se na mne podíváš? Èáryfuk: Po autonehodì, kterou jsem nedávno prodìlal a museli mne vystøíhat z náklaïáku jsem rád, ¾e vùbec ještì vidím.
Zrcadlo: No nezávidím, ale zkus odpovìdìt na otázku. Èáryfuk: Vzhledem k tomu, ¾e se ji¾ dlouhou dobu do zrcadla nedívám, tak tam vidím nìjakého neznámého starce.
Zrcadlo: Proè se nedíváš do zrcadla? Èáryfuk: Naposledy jsem vylézal z vany, ohlédl se do zrcadla a na kluzké podlaze málem upadl, kdy¾ jsem v nìm zahlédl nìjakého tlustého vorvanì.
Zrcadlo: Proè se ti zdá odraz v zrcadle jiný, ne¾ je skuteènost? Èáryfuk: Kdy¾ pøivøu oèi, tak cítím pach ko¾enkového polstrování na koèáøe, ve kterém mne maminka dávala na dvùr spát. Kdy¾ pøivøu oèi tak cítím vùni trávy a polních kvìtin, kdy¾ jsme se s kamarády váleli na kopci po loukách a hráli si na rytíøe ze støedovìku. Kdy¾ pøivøu oèi, vidím krásné holky, které jsem obletoval. Kdy¾ pøivøu oèi, cítím moøidlo ze sbírek, které jsem mìl na zámku v Úsovì, kde jsem dìlal kastelána. Kdy¾ pøivøu oèi, vidím, jak sedím v Gangotri obklopen himalájskými štíty. Kdy¾ pøivøu oèi, cítím slabost a uvolnìní, kdy¾ jsem se topil v Itálii u Sna Felièe ...
Zrcadlo: Jakou to má souvislost s pohledem do zrcadla? Èáryfuk: Velkou, vše co znovu pro¾ívám jsem pro¾il v podobì nìkoho jiného ne¾ je podoba toho, koho vidím teï. Aè uvnitø jsem stále schopen dìlat šílené kousky jako pøed tím, nedoká¾i si pøedstavit, ¾e by to dokázal prïola na kterého se teï dívám. Je to nespravedlivé, uvnitø jsem to stále já a vnì je to nìkdo jiný.
Zrcadlo: A jaké kousky máš tøeba na mysli? Èáryfuk: Tak tøeba v Úsovì jsem mìl v ¾idovské obci domek. Bylo to v dobì, kdy jsem se toulal se šermíøi po hradech. Potøeboval jsem nìkde trénovat napøíklad støelbu z luku a kuše. Pozemek jsem nemìl, jen veøejná cestièka a plácek s kolnou pøed domem. Mìl jsem však dlouhou chodbu, a tak o její délku jsem si prodlou¾il délku letu vystøeleného šípu do kolny. Mìlo to však jeden nedostatek. Nevidìl jsem z chodby, jestli po cestièce nìkdo nejde. Jednou takhle støílím a kdy¾ šíp proletìl prošla dráhou letu sousedka, které jsme øíkali trestní komise, nebo» nevím, koho v obci neudala. A na trestní komisi jsem také skonèil.
Jindy jsem si poøídil malé dìlo a dal ho do okénka ve štítu domu. Netrvalo dlouho a opìt se u mne slavilo. Kdy¾ bylo nejlépe nechal jsem se vyprovokovat a nenapadlo mne nic lepšího ne¾ vystøelit slepou ránu. Platil jsem tehdy mnoho oken. Zrcadlo: Ménì nebezpeèné vzpomínky nemáš? Èáryfuk: Jo, kdy¾ se mi do ruky zakousl krokodýl, které jsem choval, kdy¾ jsem spadl ze skály, po které jsem lozil, na reakce man¾elù milenek, za kterými jsem chodil...
Zrcadlo: A co pøátelé? Èáryfuk: Víš zrcadlo pøátel opravdových v ¾ivotì moc nemáš, jsou v tvém okolí tví známí, o kterých si v dané dobì myslíš, ¾e jsou kamarádi, ale sejdeš z oèí, sejdeš z mysli. Opravdových pøátel v ¾ivotì moc neposbíráš. Ale ano, kdy¾ zavøu oèi vidím proti sobì sedìt v zahrádce jedné pra¾ské vinárny Václava se kterým jsem si velice rozumìl a rozumím dodnes, velice dobrého malíøe a kamaráda Zbyòka Semeráka se kterým jsem maloval a jezdil po tr¾nicích, na zahradníka a malíøe Vojkùvku na hradì Šternberku kde jsme obèas spoleènì popili...
Zrcadlo: A co na úspìchy, na ty nemyslíš, po tìch netou¾íš? Èáryfuk: Co je to úspìch a sláva?! Ano pár vìcí jsem udìlal, co jiní nedokázali a kdo si na to dnes vzpomene? Peníze a majetek a komu nakonec zùstane?
Nejvìtší mé úspìchy jsou ty, kdy¾ zavøu oèi a nadechnu se opìt cítím a vidím vše, èím jsem prošel, nehledì na to, co vidím v tobì zrcadlo. Nemám své ilustrace v knihách, kterých jsou plné knihovny, nepíše se o mì v encyklopedii. A¾ však jednou zavøu oèi tak ucítím a uvidím všechny své zá¾itky a pro¾itky pro které jsem tu ve skuteènosti byl.
