Pochutnat si na dobrém jídle je pøirozená lidská potøeba. V¾dy» i dìjiny lidstva jsou provázené vývojem stravy. Od lovu zvìøe a sbìru plodù jako potravy pro pøe¾ití a¾ po souèasnou gastronomii.
Tak jako jsou rozdíly mezi lidmi v rùzných schopnostech existují i v pøístupu k jídlu od nutnosti jíst pro pøe¾ití, a¾ po potøebu jíst jako ¾ivotní po¾itek. Vìøím, ¾e jsou i lidé, kteøí buï jedí, nebo na jídlo myslí.
Pokud bych mìl popsat svoji situaci, asi bych musel pøiznat opo¾dìný vývoj, témìø retardaci. Jedl jsem vše spíše jako povinnost a vrcholnou pochoutkou pro mì dlouhá léta byl karbanátek s bramborovým salátem.
V prùbìhu ¾ivota jsem však mìl dlouhodobou pøíle¾itost vychutnat pøímoøskou stravu. Od nepøeberného sortimentu ryb a dalších moøských plodù v rozlièných úpravách, a¾ po ty bez kuchyòských úprav - chci øíci vaøení, tedy ryby v syrovém stavu.
V této etapì jsem zøejmì dohnal ten poèáteèní opo¾dìný vývoj a pokud by to bylo mo¾né, mohu øíci, ¾e s touto stravou bych si absolutnì vystaèil. Proto¾e to však ze øady dùvodù mo¾né není, tak o to více si vychutnám obèasné pøíle¾itosti.
V dùsledku toho, ¾e zemì je kulatá, tak po dlouhé cestì po zemìkouli se lze vrátit do výchozího místa, tak i já jsem se od toho karbanátku k nìmu po dlouhé cestì svìtem témìø vrátil, konkrétnì ke kuøecímu øízku s bramborovým salátem.
Pøed léty jsem zde v jedné úvaze o budoucnosti napsal nìco ve smyslu, ¾e by jídlo mohlo být nahrazeno polknutím pilulky – prášku - vše dùle¾ité pro ¾ivot obsahujícího. Bylo to pochopitelnì v nadsázce a proto o to více mì nyní zarazila zpráva, ¾e v Americe ji¾ existuje továrna na výrobu kuøecího masa èistì chemickou cestou - zásadnì bez masa z kuøat, prostì synteticky, tak jako se vyrábí barvy a lepidla.
V Americe se nyní pouze èeká na povolení k prodeji, zatím co v Singapuru ji¾ otevøeli restauraci s touto pochoutkou.
Tak dobrou chu» nyní v Singapuru a mo¾ná ji¾ napøesrok v Sapì v Praze.
Pokud by však nìkdo nechtìl èekat, tak je mo¾nost ochutnat u nás ji¾ léta umìle vyrobené mastné výrobky konkrétnì sekanou a špekáèky a stejnì tak drškovou polévku. Zprávou o té americké továrnì jsem koneènì pochopil dùvod zmìny chuti pøed léty a nyní tìchto potravin.
Vlastnì jsme pøedbìhli Ameriku v syntetické výrobì mastných výrobkù.
Vím, ¾e pokrok nelze zastavit na vlastní zkušenosti. Pokrokem jsem se z dìdy a dùchodce stal seniorem, poté 80 plus a nyní jsem to dotáhnul a¾ na ohro¾enou skupinu. A to ještì neprobìhla digitalizace, kterou zøejmì vyfasuji evidenèní èíslo a pokud nebude vytí¾ena kapacita oèkovacích center proto covidu tak mì ho i implantují, abych si nemusel ani jméno pamatovat a obèankou se prokazovat.