Lid doby Ezdrášovy (a Nehemjášovy), soustøedìný kolem obnoveného chrámu a kodifikovaného Zákona, se stal spoleèenstvím, které usilovnì støe¾ilo svou odlišnost od okolního svìta. Normou ¾ivota jednotlivce i celé pospolitosti se stal Zákon – soubor posvátných ustanovení, pøíkazù a zákazù vèetnì vyprávìní ze ¾ivota praotcù a o vyvolení lidu izraelského. Byl sebrán v babylonském zajetí a uspoøádán v Jeruzalémì. Lid staré smlouvy se stal lidem Knihy. Mluvíme tu o ¾idovstvu.
Po velikém a strašlivém pádu Izraele, kdy deset severních kmenù zaniklo v pohanském moøi a kdy i Juda ztratil zemi, mìsto i chrám a šel do zajetí, mohlo se zdát, ¾e poslání Izraelovo neodvolatelnì skonèilo. Kniha Ezdrášova (i Nehemjášova) však svìdèí o tom, ¾e Bo¾í sliby nadále platí a ¾e se plní. Novì postavený chrám s obìtními slu¾bami stejnì jako opravený a vybudovaný Jeruzalém svìdèí o tom, ¾e není promlèeno, co Hospodin slíbil u¾ Abrahamovi. Pøes chatrnost lidu a uprostøed bìdných pomìrù koná Bùh nadále své dílo spásy. Dává svému lidu nový ¾ivot a nové mo¾nosti. Avšak obnovená jeruzalémská obec ukazuje té¾ vpøed: tý¾ Hospodin, který pøímo zázrakem pøevedl lid ze zajetí, povede dále své dílo k spásnému cíli a vyvrcholení v Kristu.
Kniha Nehemjáš
Nejsme ¾el, dosti podrobnì zpraveni o èinnosti Ezdrášovì. Patrnì se pomìry brzy znovu obrátily k horšímu. Byly tu i pøíèiny vnìjší: sousedé nepøestávali ohro¾ovat ¾idy, jejich¾ postavení bylo o to horší, ¾e Jeruzalém stále ještì nebyl opevnìn.
Za vlády perského krále Artaxerxa, jeho èíšník, pøíslušník ¾idovské diaspory Nehemjáš ovlivnil krále: král ho posílá jako svého zmocnìnce s vojenským doprovodem do Jeruzaléma, aby tam obnovil mìstské hradby. Nehemjáš tam pùsobil v letech 445 a¾ 433 pø. Kr. a poté znovu jako judský místodr¾itel.
Nehemjáš dosáhl tøí velkých úspìchù: 1. Judsko se stalo svéprávnou perskou provincií, nezávislou na sousedních kmenech, 2. Jeruzalém byl znovu opevnìn a stal se tak srdcem nové provincie, 3. Lid byl tím zajištìn proti pøepadùm zvenèí a mohlo dojít k radikální oèistì uvnitø, v chrámì, v obci, v rodinách.
Kniha Ester
Rámec knihy je napohled historický, ale v jejím obsahu se silnì uplatòují prvky mytologické: zápas dobra a zla, svìtla a temnoty. Izrael byl svými proroky veden k tomu, aby v ¾ivotních ranách jako jednotlivec i jako celek, vidìl trestající ruku svatého Boha. Tato víra však nemìla vést pozùstalý lid k fatalizmu, aby všechno, co jej v ¾ivotì potká, pokládal za nezmìnitelný a neúprosný osud, proti kterému èlovìk nic nezmù¾e. Kniha Ester ukazuje, ¾e tu je i zlo pùsobené lidmi, ke kterému Bùh nikdy neøekl své ano, které naopak jednoznaènì odmítá a nakonec pøemù¾e. On zùstává svrchovaným Pánem všeho, v nìm nacházejí jeho vìrní útoèištì i ochranu proti zlobì svìta.
Zlovolný Haman, který usiloval o vyhlazení ¾idù, nakonec pozná, ¾e zlo, které osnoval proti druhým, se obrátilo proti nìmu samému. Vyznavaèi Hospodinovi mají pøitom úkol jasnì vymezený: stát na Bo¾í stranì a bojovat proti zlu, i kdy¾ jim bude hrozit nebezpeèí.
Slovo Bible: Všechen lid se shromá¾dil jednomyslnì na prostranství pøed Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby pøinesl knihu Moj¾íšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Knìz Ezdráš tedy pøinesl Zákon pøed shromá¾dìní mu¾ù i ¾en, všech, kteøí byli schopni rozumìt, aby jej slyšeli, prvního dne mìsíce sedmého. Èetl z nìho na prostranství pøed Vodní branou od svítání a¾ do poledne mu¾ùm i ¾enám, tìm, kteøí byli schopni rozumìt. Všechen lid pozornì naslouchal slovùm z knihy Zákona.
Kniha Ezdráš
Kniha Nehemjáš
Kniha Ester