JIMMY
Auto Nissan Nawara D40 si Vladimír poøídil v roce 2011 a dodateènì se dokoupil “North Star”- Slide On”. „Slide On” je kabina, která se vsune na zadní plošinu auta a dohromady vše pùsobí jako “Motorhome”. Dá se vtom spát, vaøit, odpoèívat. Synové se smìjí, ¾e vozíme šneka, ale a» se smìjí. Rozmazlili jsme se natolik, ¾e vybalovat a stavìt stan se nám omrzelo. Šnek se po dovolené sundá, odstaví na výsuvných no¾kách pøed barák, auto se pak samostatnì pou¾ívá k bì¾nému je¾dìní. Háèek však byl v autì, ne ve šneku. Ten slou¾í výbornì, Nisan pøi zátì¾i ubikace ¾ral naftu jako ¾íznivý býk. Do kopce i bez zátì¾e se dusil a všichni nás pøedjí¾dìli.
Auto bylo pìt let v záruèní lhùtì a Vladimír provinilce v gará¾i, kde ho zakoupil, zanechal nìkolikrát. Nic však nebylo zjištìno a s nepoøízenou pøijí¾dìl nespokojený domù.
„S tím autem se musí nìco udìlat“, brblal pod vousy. Kamarádi radili to èi ono, co¾ také stále nepomáhalo. Jednoho dne, kdy¾ Vladimír pøes “Google” hledal informace, jak se dopídit, co má s autem dìlat, ho zaujal èlánek – „Jezdím na vodu”.
Skepticky jsem odmítla vrá¾et další peníze do vozidla u¾ tak drahého na provoz. Nemìla jsem chu» ani náladu dále poslouchat a rozebírat situaci nad osudem “Nissanu”. Vladimír však nelenil, èeskému prùkopníku napsal a pøístroj objednal. Kdy¾ se zásilka z Èeské republiky objevila doma, pídila jsem se zvìdavì, co to je? A kdo to posílá? „Nó, nechtìl jsem tì zbyteènì pobuøovat, ale to, co jsi mnì nedoporuèovala, jsem objednal. Já prostì vìøím, ¾e by nám to mohlo ušetøit provoz auta“.
U¾ jsem dále nemìla zájem zlobit se nad zásilkou, èekala jsem na zázrak. Nadšený mu¾ obtelefonovával mechaniky z blízkého okolí, nikdo však nechtìl nic mít s vodíkovým vyvíjeèem z bývalého komunistického bloku. „Vidíš? Nikdo ti s tím nepomù¾e, všichni jsou skeptici jako já. Pøíštì se nejdøíve zeptej, pak kupuj, ušetøíš si tím starosti a zbyteèné výdaje!“ U¾ zase zaèínáš? Musíš mít pøece trpìlivost. Tyto vìci jsou teprve v zaèátcích. Uvidíš, ¾e se nìkdo najde.”
Ovšem, našel se náš krajan, doporuèený známým. Není sice mechanik, údajnì však moc šikovný. Pokusí se o úspìch, není co ztratit, kdy¾ se k tomu nikdo nemá. Ètyøi dni na projektu pracovali. Postupovali podle zaslaných plánù, bohu¾el i pøes všechnu snahu se vìc nepodaøilo dát do chodu. Systém prostì nepracoval.
S celou rodinou jsem se utvrdila na omylu a podezøívala èeského výrobce za podvodníka. Bylo hrozné, jak jsem se cítila ve vysokém sedle a napadala nebohého mu¾e za dùvìøivého snílka. Pak jsme o autu pøestali debatovat a na urèitý èas jsem si zašila pusu neviditelnými nitìmi. Nìkolik mìsícù po nezdaøeném zapojení se kamarád, kterému nebylo jedno, jak jsme s konzumací nafty nespokojení, vyjádøil. V práci mu radili o instalaci “chipu”, který údajnì srovnává chod motoru a šetøí konzumaci nafty. Speciální místo a údajnì jediné v Austrálii je v historické vesnici “ Berima”, kde chip do naftových aut instalují. Vladimír si vzal veškeré informace a bude se co nejdøíve zajímat. Pozdìji mu o místì a instalaci øíkal syn Daniel a do tøetice se o tom dozvídal od nezávislých Australanù na dovolené právì s Danielem v centrální Austrálii u monolitu „Uluru”. Na otázku jak je spokojený s autem, si postì¾oval a oni ho nasmìrovali pøímo do “Berimy”.
„Chceš tam jet se mnou? Chci si nechat do auta zabudovat chip!” „Chip? Co to je?” No co? Zaøízení, co nám ušetøí naftu!” „Nevymýšlej, aby to zase nedopadlo jako s tím èeským výmyslem”. Na skeptickou jízdu jsem se nabila negativní náladou. A» u¾ se koneènì mùj mu¾ vzpamatuje po dalším hokusu pokusu. Chci tomu být pøítomná a na tu cestu za „Chipem” jsem vyrazila s ním.
Vzdálenost Berimy od Canberry je 175 km. V deset hodin dopoledne bylo auto objednané v gará¾i, “DP Chip Diesel Power”. U¾ v devìt tøicet jsme parkovali na urèeném místì a radostnì nás vítal chundelatý malý pejsek jménem „Pinky”. Z gará¾e vylezl usmìvavý chlápek asijského pùvodu.
„Jmenuji se Jimmy. O vaše auto se postarám, bì¾te na kafe. A¾ bude chip v autì, tak vám zavolám”. Kdy¾ jsme se za dvì hodiny dostavili, ptal se, kdo nám pøipojoval vodíkový vyvíjeè?
„Proè se ptáš?“
„Pracuje vám systém?” Vladimír ze sebe soukal jak z chlupaté deky, ¾e ne, ale? „Ovšem¾e nepracuje “. Na to Jimmy „Je to celé špatnì zapojené. Mám nìco podobného v autì a to pracuje”. Oba jsme zbystøili. „Tak nám, Jimmy, poraï, na koho se máme obrátit? Kdo ti vyvíjeè zapojoval?” „Sám jsem si ho zapojil a pracuje ú¾asnì. Je to skvìlý vynález“.
Vladimír byl z Jimmyho tak nadšený, ¾e ho zaèal objímat a pøedem dìkovat, ¾e ho osud k nìmu pøivedl. Slíbil nám pomoci a ¾e systém v našem autì pøedìlá. „Co tomu øíkáš?“ „Nic, proto¾e dokud ta hraèièka nebude pracovat, nebudu øíkat nic, nadskakovat radostí a ani objímat jakéhokoliv mechanika.“
„Ty umíš perfektnì èlovìka nadchnout a udìlat radost! Co se to s tebou stalo? Kde zmizela tvá dùvìra v lidi? Copak jsi nevycítila, jak profesionálnì Jimmy jednal?”
Pøi zpáteèní cestì do Canberry auto s “Chipem” najelo daleko víc kilometrù na plnou nádr¾. Vladimír si liboval a plánoval další návštìvu u Jimmyho, s vyøešením a pøedìláním vyvíjeèe na vodu od èeského prùkopníka nové technologie. Jimmy se mi také pozdával, ale tvrdošíjnì jsem to zapírala. Èasem mì dohadování kolem auta pøešlo, k nièemu to nevedlo a do Berimy s Vladimírem opìt pojedu. Zamluvili jsme noc v hotelu, nebo» Jimmy si nebyl jistý, jak dlouhou dobu bude k opravì potøebovat.
Berima, zalo¾ená roku 1831, je krásné místo lákající návštìvníky a to hlavnì na víkendy. V osadì ¾ije ètyøi sta lidí. Hlavní ulici lemují autentické obchùdky se suvenýry a restauracemi. Objevili jsme dva krásné kostelíky, bývalou vìznici a muzeum.
Ubytovali jsme se v “Surveyor General Inn” z roku1834, bez pøestání nejdéle operujícího podniku s licencí na alkoholické nápoje. Hotel byl zaøízený v pùvodním stavu se starým nábytkem a døevìnou skøípající podlahou.
Dostali jsme klíèe od pokoje è.5. Pokoje byly situované, v prvním patøe nad hospodou s bistrem. Na podla¾í byly spoleèné koupelny se záchody jak pro dámy, tak pro pány. U¾ v odpoledních hodinách se ozývaly halasné zvuky z lokálu. Zavítali jsme z pouhé zvìdavosti na sklenièku vína. Sedìlo tam pár místních a debatovali.
Najednou se rozletìly dveøe a vcházeli nastrojení svatebèané na chutné chlazené nápoje. Po pùl hodinì všichni odešli a zbyli jsme s hrstkou místních v hospodì sami. Hospodský se s námi dal do øeèi. Hlavnì vyprávìl pøíbìhy ze starého hotelu. Prý tu mají ducha malé sleèinky, který se zjevuje v pokoji èíslo dvì. V pìtce jste bezpeèní, tam duch nechodí. Jednou byl pøítomný, jak se svìtla po setmìní samy od sebe zhasínaly a rozsvìcovaly. Hostùm, co z hotelu chtìli utéct, se nepodaøilo ani zezadu ani zepøedu otevøít dveøe. Telefony nikomu nepracovaly, vznikla panika a nikdo tu noc oka nezahmouøil. Podlahy vrzaly, jakoby se po nich nìkdo prohánìl a ráno bylo pohodové, jako by se tu noc nic nestalo. Dveøe se uvolnily, ti samí hosté debatovali o noèní pøíhodì pøed hospodou a najednou se k odchodu nemìli. Jako by byli hrdí, ¾e se jim pøihodilo nìco neobvyklého. Neuvìdomili si, ¾e jim pøíhodu málo kdo bude vìøit, jak u¾ to obvykle u takových pøíhod bývá. My jsme i pøes strašící pøíbìh spali výbornì. Chudáci hosté na dvojce…???
Druhý den ráno jsme u hotelu vítali milého Jimmyho. Jeho rozzáøený oblièej nasvìdèoval, ¾e se práce podaøila. Otevøel kapotu u auta a hrdì ukazoval, jak vodíkový systém pracuje. Ne¾ jsme se, nadšení, s ním rozlouèili, smutnì nám sdìlil, ¾e šest let ¾ije sám v Austrálii. Jeho ¾ena se ètyømi dìtmi je bohu¾el stále na Filipínách.
Utratil ji¾ 20 000 australských dolarù za poplatky, vynalo¾il hodnì úsilí a snahy slouèit rodinu. Zatím však bez úspìchu. Pejska má pro radost, aby mu nebylo smutno. Bylo nám šikovného mechanika líto. Popøáli jsme mu v ¾ivotì jen to nejlepší. Zmínil se, ¾e dlouhou dobu pracoval v Saúdské Arábii a od svých dvanácti let se š»ourá v autech. Nebylo divu, ¾e pøesnì vìdìl, co dìlá.
Tentokrát jsem si neodpustila obejmout Jimmyho i já. U¾ jsem v nìm nevidìla jakéhokoliv mechanika, ale skvìlého èlovìka, jemu¾ patøí dík za záchranu našeho auta.
Cesta do Canberry ubíhala ú¾asnì, auto neøvalo jako døíve a dokonce se nám daøilo i pøedjí¾dìt. Doma jsme hned systém zkontrolovali, trošku destilované vody ubylo, co¾ Vladimír doplnil a momentálnì je spokojenost na obou stranách. Dokonce jsme se rozhodli, ¾e v¾dy, kdy¾ naše auto bude potøebovat servis, spojíme Jimmyho s výletem do krásné, historické vesnice “Berimy”.
