BROOME
Mìsto Broome v západní Austrálii je velice populární místo na dovolené. U¾ jenom proto, ¾e výletníci mají jistotu, ¾e je nezklame poèasí. Mimo jiné Broome skrývá mnoho atrakcí a je nìco jako drahokam vlo¾ený v náhrdelníku pøírodní krásy. Místo je obklopené tyrkysovou vodou v lagunách z Indického oceánu. Zátoky zdobí kolem dokola tropické rostliny. Uchvacující jsou letité baobaby, kterých je tam nespoèet. Broome bylo pùvodnì zalo¾eno v roce 1880 jako hlavní tì¾ištì perlí. Hrdì se hlásí k svìtovému rekordu naleziš» tìch nejkrásnìjších perel. Cable Beach patøí mezi jednu z nejoblíbenìjších plá¾í na svìtì.
Táhne se v rozloze dvaceti dvou kilometrù s jemným èistým pískem. Kdy¾ jsme se tedy jako turisti dostali do Broome, první, co jsme si vyhledali, byla proslulá “Cable Beach”. Okam¾itì jsme vyu¾ili procházky po plá¾i a pøíjemného koupání v Indickém oceánu. Hned druhý den pobytu jsme naplánovali projí¾ïku na høbetì velblouda, pøi západu slunce na zmiòované plá¾i. Byl to nezapomenutelný zá¾itek a ještì vìtší pøekvapení, kdy¾ jsme zjistili, ¾e majitel organizace s velbloudy, které jsme si zaplatili, je bratr Prince Leonarda z Hut River Provincie, kterého jsme pøed nìkolika lety mìli èest poznat. Zdá se, ¾e pøíbuzní Prince jsou velmi ambiciózní lidé a umí se prosadit v zajímavých profesích. Dobøe jsme udìlali, ¾e jsme projí¾ïku s velbloudy podnikli hned z kraje naší dovolené, nebo» po dalších pìt dní byla plá¾ uzavøena. Zatoulal se tam neposlušný pìtimetrový, poøádnì vy¾raný krokodýl. Hlídka se ho sna¾ila chytit a odstranit, tak kam patøí, do zátok a bahnitých míst, ale moc se mu nechtìlo. Byl tìch pìt namáhavých dní k nepolapení, cítil asi lepší lup, ne¾ mezi bandou sebepo¾íraèù. Zøejmì ho omrzelo netrpìlivì èekat na neznalého turistu, kterých tu u¾ nespoèet zaplatilo ¾ivoty pøi neuvá¾ených koupelích.
Nemìlo však cenu trápit se nad uzavøenou plá¾í, museli jsme se zabavit jinak. Pùjèili jsme si dvousedadlový skútr na dva dny s tím, ¾e si budeme dìlat projí¾ïky po mìstì a okolí. Jeden z tìch dní jsme vyrazili do osady pouhých dvacet kilometrù za mìsto. Cestou zpìt se skútr porouchal a my zùstali trèet v tom nesnesitelném parnu na cestì mezi osadou a Broome. Museli jsme zavolat do firmy, co nám skútr pùjèila, a vysvìtlit, co se stalo. Zachránili nás v brzké dobì, poka¾ený stroj vymìnili s tím, ¾e se nemáme vydávat z mìsta ven.
Po krou¾ení mìstem køí¾em krá¾em a vrácení skútru nás napadlo, podniknout organizovaný výlet do “Willie Creek”-perl farm. Nejdøíve jsme prošli muzeem, kde jsme se seznámili s historií a zhlédli nádherné šperky z perel. Potom jsme vyjeli na loïce k vodní farmì a tam nám ukazovali, jak perly v lasturách pìstují. Bylo to moc zajímavé.
S motelem jsme spokojeni nebyli. Vlastnila ho nerudná Marie a my ji hned pøejmenovali na Marfušu. Po tøech dnech nepohody jsme se pøestìhovali do jiného motelu s nádherným bazénem v centru mìsta. Vše bylo po ruce a navíc tam byli velice pøíjemní majitelé. U¾ se jim to stalo nìkolikrát, ¾e se k nim pøemístili lidé od Marfuši. To nás uklidnilo, ¾e na vinì nejsme my. Kdy¾ jsme míjeli pøi našich procházkách Marfušin motel, stála v prùjezdu popelnice, blokovala vjezd a na ní velký nápis, ¾e z technických dùvodù je motel uzavøen. ®e by nerudné paní všichni návštìvníci utekli? Mo¾ná, ¾e se ze stresu, který nezvládla, psychicky slo¾ila. Vùbec nás to nepøekvapilo, nikdo nebyl naladìn na její køik a zamraèenou tváø. Nakonec nám jí pøece jenom bylo líto.
Dozvìdìli jsme se od jiných turistù, ¾e se v Broome poøádají výlety s hovecraftem do pøedhistorické doby. Samozøejmì jsme se oboj¾ivelným vozem vypravili do pravìku. Hovecraft vyjel z vody na ostrùvek a tam jsme byli svìdky ohromných otiskù stop po dinosaurech perfektnì zachovalých v kamenech. Prùvodce nás do stop rozestavil a jak jsme tam tak nevinnì stáli a obdivovali historii velikánù, pustili se do nás komáøi, kterých tam roje krou¾ily a èekaly na své obìti. Zaèali jsme se ošívat a rozesmál nás komentáø prùvodce, proè ¾e jsme se dali tak najednou do tance. Netrvalo dlouho a všech patnáct návštìvníkù túry bezpeèné sedìlo v oboj¾ivelníku.
Další zá¾itek byl veèer, kdy jsme byli svìdky pøírodnímu fenoménu zvanému “Schody k mìsíci”. Úkaz vznikne, kdy¾ se odraz mìsíce v úplòku objeví pøi odlivu moøe a tím nastane iluze schodù k mìsíci. Stává se to pouze na nìkolika místech v Austrálii a Broome je jedno z míst k pozorování. Schody k mìsíci je pøírodní atrakce a viditelnost zále¾í na poèasí, západu slunce, východu mìsíce a odlivu moøe. Mìli jsme štìstí naba¾it se podívané za pøítomnosti domorodých muzikantù, kteøí i ostatním pøihlí¾ejícím zpøíjemnili celý veèer. Nìjak to jejich klepání døívky a foukání do didgeridoo k podívané sedìlo.
Øíká se, ¾e Èecha najdeš všude i v nejzazších místech svìta. Ano i to se potvrdilo. Na parkovišti pøed naším motelem nás oslovil chlapec, který nás slyšel mluvit. Na naši otázku, jestli je na dovolené jako my, nám oznámil, ¾e má pracovní vízum a pracuje v jednom z místních hotelù, na který poukazoval. Udivilo nás, ¾e bydlel, aby ušetøil a našetøil, v autì. Dr¾eli jsme mu palce, ale spát v autì v tom vedru i pøes noc v tropech jsme mu nezávidìli. Vladimír mì upozornil, ¾e v jeho letech jsme podnikali rùzné vìci, nad kterými teï po letech kroutíme hlavou. Rozlouèili jsme se s krajanem u piva v “Matso’s“ pivnici, dále s èervenou hlínou s baobaby, palmami, sluníèkem a zase domù do zajetého stereotypu ¾ivota a s plány na další dovolené.