ŠAMPUS
„Opera House” v Sydney uvádìla „Prodanou Nevìstu”. A bylo to poprvé, kdy jsme se s dalšími kamarády vypravili do „Opery House” na pøedstavení. Za dlouhý pobyt v Austrálii máme budovu vyfotografovanou z ka¾dého úhlu, z ka¾dé strany, ale uvnitø jsme ještì nebyli.
Bylo nás osm zájemcù o naši operu, šest Èechù, dva Australané. Urèitì se jim opera bude líbit. Je nastudovaná v angliètinì a zpívají sólisté z Austrálie. Šest nás z Canberry do Sydney vezl Vladimír naším mini autobusem. Dva z naší osmièky pøijeli samostatnì.
V Sydney je dost velký provoz na silnicích. S tím jsme si však problém nedìlali, nebo» jsme mìli pøipravený nový GPS systém a vìøili, ¾e nám na ubytovnu nìjak dopomù¾e.
Pletli jsme se v jednosmìrných sydnejských ulicích, vynervováni z GPS, ¾e skonèí v odpadkovém koši, nebo» nefunguje, jak jsme si pøedstavovali. Praktická mapa bude lepší. Vypnuli jsme kecátko a jeli podle mapy. Ta nás úspìšnì vymotala a dopomohla na ubytovnu. Byl to apártment se tøemi lo¾nicemi.
Z Canberry jsme vyjeli v sobotu ráno a za tøi a pùl hodiny u¾ jsme sedìli na balkónì apártmentu a odpoèívali.
Plánovali jsme,.kam pùjdeme na veèeøi pøed pøedstavením. Na doporuèení jsme šli do ruské restaurace „Lenin Bar”. Je tam ice bar (bar z ledu) a vše ostatní také vydlabané z ledu. Sedaèky, stùl, barový pult atd. Pùjèí ti deku, kabát, dáš si v baru pití a za pùl hodiny musíš jít, nebo» za dveømi èekají další zvìdaví, ¾ízniví hosté. Je to atrakce hlavnì pro Australany, kteøí si zimu (poøádnou zimu) neumí pøedstavit. Pùl hodiny v baru staèí. V té zimì ani poøádná vodka nikoho nezahøeje. Veèeøe tam byla moc chutná a samozøejmì jsme si objednali pití. Podle vinného listu jsem mìla spadeno na šampaòské. Ostatní chtìli nìco jiného. Sice mnì bylo divné, ¾e za celou láhev bublinek ¾ádají pouze $16, navíc v turistickém centru, kde je vše drahé. Nìjak víc jsem nad tím neuva¾ovala a šampus objednala.
„Já moc nechci”, øíká Vladimír. „Na co bereš celou flašku? Dej si pouze sklenièku ne?”
„Ale co, dáš si taky. U¾ nemusíš øídit. Nech to na mnì!“
Po veèeøi došlo k placení. Všichni jsme dávali dollary dohromady. Poslední jsme se na úèet zamìøili my dva. Udivilo nás, za co tam zbývá kromì našich veèeøí ještì zaplatit $100? „Za láhev šampaòského“, oznamuje èíšnice.
„To musí být nìjaký omyl? V¾dy» na vinném listì stojí èerné na bílém $16". Chtìli jsme, aby chybu na úètu opravili. ” $16 je oznaèení za pohár, ne za celou láhev,“ suverénnì na to vedoucí podniku. Strašnì mì to rozesmálo. Vyšla jsem ven z restaurace a moje spoleènost na mì udivenì zírala, co ¾e se mnì stalo? Vladimírovi šeptám, ¾e jsme, (¾e jsem, nebo» on mìl pouze pohár) vypili (vypila) šampus za $100. „No a co? To máš jedno, hlavnì ¾e ti chutnal!” Mìl pravdu. To by mì mrzelo, kdyby to nebylo za ty peníze k pití. Asi to tak mìlo být, proto¾e kdybych pøedem vìdìla, co za láhev ¾ádají, byla bych ji nikdy neobjednala.
Pak jsme kamarádky šly na toalety. Jak jsem si vzpomnìla na $100 šampus vyprskla jsem smíchy a nemohla jsem se uklidnit. Bylo mì to tak legraèní a libovala jsem si, ¾e nevìdomost èili lépe øeèeno “blbost”, je docela dobrá. Aspoò èlovìk okusí nìco o èem si myslí, ¾e si to nemù¾e dovolit. Vladimír doplatil veèeøi s bublinami platební kartou a šlo se na operu.
Ti Australani si ji pozmìnili do moderního podání souèasné doby. Èlovìk, kdy¾ to vidìl, nevìøil, ¾e je to naše „Prodaná nevìsta“. Nevadí, hlavnì, ¾e se toto podání líbilo Australanùm. Strašnì tleskali a vypadali nadšení. Na ubytovnì jsme se všichni ještì chichotali mému vypitému šampusu. V nedìli po snídani jsme vyrazili zpìt do Canberry. Pustili jsme GPS systém a zázrak! Vymotal nás na dálnici. V koši nakonec neskonèil, jenom jsme se nauèili odposlouchávat instrukce, a ne se rozèilovat.